Samota

Netrvalo dlouho a byl čas k obědu. Tam zse pokoušel mág z kraleviců vymámit jejich názory. Bohužel neúspěšně.
Odpoledne trávil Dominius sám v Severním salónku. Měl samotu rád. Odmalička ho pořád někdo hlídal. Chůva, služebnictvo, stráže, někdo ze sourozenců, rodiče… Byla to otrava. A to všechno protože necítil bolest...
Mohlo by se zdát, že je to požehnání, ale to by byl omyl.
Nebyla to výhoda. Mohl si zlomit ruku, ale nic by necítil. Proto Longina zmiňovala, že by ho mohl kůň smrtelně ranit a on by to ani nepostřehl.
Bylo to jeho prokletí a zároveň nejstřeženější tajemství kurdisské královské rodiny...