Třináct nej z třinácti milovaných knížek

Do tohoto seznamu vybírám věci, které jsou jednak mimo hlavní fandomy (protože to by se mi seznam neúměrně nafoukl), jednak založené na pracovně nazvaných "dospělých" knížkách. Pokud se někomu bude zdát, že výběr podezřele připomíná povinnou četbu, nebude příliš daleko od pravdy: jsou to vesměs klasikové.
Takže tu jsou drabblíky, které mi svým tónem (nebo něčím nepostižným mezi řádky) připomněly více nebo méně zaprášené přátele v policích:
Začnu od nejstarší klasiky.
Sofoklův Král Oidipús v podání levandule - Nový král přesně vystihuje myšlenku hry i náznaky, které se ukážou jako kořeny vážných potíží.
Řadu Shakespearových dramat mistrně shrnuje do sta slov Aveva - Láska nejromantičtější.
Miguel de Cervantes by jistě souhlasil, že správný potulný rytíř si zasluhuje protivníka sobě hodného. A s nemenší radostí by do svého Dona Quijota zařadil tento kousek od Jacomo - Po boji.
Další je na řadě police s romantickými rozervanci a (z důvodu mé lenosti a nedostatku kategorií) jejich plus mínus příbuznými.
Dopis, který mohl Evžen Oněgin dostat i v originále, jenže Puškin zapomněl. Naštěstí jeho opomenutí napravila eliade - Můj mrtvý sen.
Shrnutí Wildeova Obrazu Doriana Graye podle Kleio - Krásný princ. Z téhle knížky mi bylo vždycky po dočtení špatně. Kleio má můj obdiv, že měla odvahu zpracovat přesně tenhle pocit.
Scénka jako vystřižená z Pýchy a předsudku Jane Austenové je Danaino - V hunsfordském kostele. Musela jsem se jít podívat, jestli náhodou není i v knize. Ušetřím vám práci, nebyla. Ale už je, aspoň v té mojí. Přiložila jsem ji tam.
Další police obsahuje směsku hororu a fantasy.
A hned na začátek patří vynechaná scéna ze Dne trifidů, kterou do knihy doplnila Sothis Blue - Tma.
TO má tisíce převleků, ale jeden z nich je stejně účinný jako oblíbený, jak si všimla Rebelka - Klaun.
Na nezapomenutelný trh v Nikdykde nás místo Gaimana zavedla Umeko - Zbytečnost.
V jednom koutě poslední police se tísní detektivky...
Perry Mason konečně spadnul do pasti, před kterou ho Gardner až dosud chránil, když o jeho budoucím potenciálním štěstí rozhodla Danae - Detaily.
Něžné a účinné kroky slečny Marplové tentokrát namísto Agathy Christie vede Ebženka - Teta Jane zasahuje.
... a ve druhém, za sbírkou vtipů...
Jirotkův Saturnin, do kterého vkládám kousek od Ebženky - Kůň je jednou hříbětem, protože dokonale sedí nastavením mysli i stylem,
a konečně je tu prázdné místo po žalostně postrádané knize Pan Kaplan má stále třídu rád od Leo Rossena. Smutek nad ztrátou mi vynahradila Tess v překrásně kanonickém kousku - Pan *K*A*P*L*A*N* a jména pomnožná.