Nos, nos, nostalie

Kolikrát mě v létě láká, postavit si sněhuláka! Ale, kdeže loňské sněhy jsou, zase růže v zimě nerostou. Květiny jsou jenom z ledu, na okně se tvoří, čaj osladím trochou medu a tváře mi hoří.
Růže v zimě zamrzají, pod ledovým příkrovem, zmrzlé květy zase tají, rychle s nimi z tepla ven. Na letošní sníh je pozdě, i když v dubnu sněží, taje rychle stéká po zdech, vločku drží stěží.
S loňským sněhem pryč odejdi, pryč se vší tou veteší! Nostalgie jenom hnije nic konkrétního neřeší. Počkat na sníh letošní, vyplatí se jasně, pojď za chvíli zaprší, zimě dáme neschle.