-Zabila jsem ho. Normálně jsem mu ustřelila hlavu. Je mrtvý.-
Ta myšlenka ji začínala dohánět k šílenství, ale nemohla si pomoct. Tisíckrát si před očima přehrávala onu scénu. Přítmí lesa. Chvějící se zbraň. Jeho oči. Výstřel. Výstřel tisíckrát skutečnější než všechny ostatní neostré detaily.
„Neměla by ses tou vzpomínkou tolik trýznit. Udělala jsi, cos mohla.“
Když rozklepávala vajíčko o hrnek, málem se netrefila. Zkontrolovala recept. Bylo na čase přidat do těsta mandle.
-Je MRTVÝ.-
Letmý dotek na jejím rameni…
Rozčileně se na svého imaginárního přítele otočila.
„Simone, já jsem tě zastřelila! Mám na tebe snad zkusit cyankáli, abys skutečně zmizel?“
So, 2011-04-16 22:46 — Profesor
Imaginární přátelé mají tuhý
Imaginární přátelé mají tuhý kořínek. Ale nakonec odejdou, když už nejsou potřeba.
Hezké.
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-13 22:41 — Danae
Někteří mají hodně tuhý
Někteří mají hodně tuhý kořínek...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit