Zloděj!

V lesním šeru klečím,
magneticky hledím v dál
ego si tu svoje léčím
raději však abych stál.
Za chvíli už svítá.
musím něco udělat,
za světla se dobře chytá,
tak nesmím tábor polekat.
Ráno umře naděje,
hlídka mění hlídku,
tak vyrážím do boje,
doteď jsem byl v klídku.
Jen pár kroků klopýtám,
u stěžně jsem v mžiku,
okamžiky počítám,
snad budu mít kliku.
Jeden suk je krásná potíž,
na dva hmaty prstem,
už mám vlajku, bude potíž,
uniknout ne s trestem?
V hloubi lesa zmizím lehce,
ticho za mnou šumí,
čtyři slova zní mi v lebce,
kdo umí, ten umí!