Doma je doma...

Za neznámé hranice?
Nepropadám panice!
Beru kompas, mapy všecky
Domů pak už trefím dycky.
Z cestopisů všechno vím,
slovníkem se vybavím,
A až přejdu Horní Dolní,
narazím na cestu polní.
Nožky bolí? Žádný strach,
otevřu si průvodce,
Než na cestě sedne prach,
ejhle, kdo je na fotce!
To jsme já a moje sestra,
před rodinnou chalupou,
krajina je krásná pestrá,
nosil bych ji na rukou.
No nic, jdeme, půjdem dál,
čas mi trošku běží,
povědomý vítr vál,
mihl se stín dveří.
Kdepak světa, kdepak cest,
už to vím, na vlastní pěst.
Kdo má kuráž, strach přemůže,
Doma býti všude může.