Hrdina

První, druhá, třetí koule,
pán tu stojí samá boule,
Jednomu je ho až líto,
co ten zkusil zatím,
zastav se a odhalím to,
než se na zem vrátím.
Každý kdo jde kolem něho,
pána hned si všimne,
poplácá ho, pohladí ho,
pak si ruce promne.
Někdy bohužel taky vidím,
jak do něj děti buší,
Až se za ně někdy stydím,
ač to vůbec tuší.
Znaven stojí stále zpříma,
skoro bych řek, jako vůl,
to protože v ruce stále třímá,
hezkou velkou pevnou hůl.
Nemůžu mu nijak pomoct,
je to pro mě velká dřina,
jsem jen kousek jeho nosu,
kořenová zelenina.