Lapená duše

Švih sekery proťal vzduch. Mělo to být rychlé, bezbolestné, ale nebylo. Kat sekl podruhé, potřetí a teprve se čtvrtým seknutím tělo znehybnělo.
* * *
Procitnutí bylo neočekávané.
Stál jsem vedle špalku, zírajíc na zubožené tělo s napolo useknutou hlavou.
Trvalo mi dlouho než jsem pochopil, že má duše neodešla, zhmotnila se v bílém kouři, coby pouhý odraz mého těla.
Bloudil jsem světem, hledal další lapené duše, ale nedařilo se. Tedy až do dne, kdy jsem v lese spatřil krásnou ženu.
Společně jsme se vydali hledat nové útočiště do nedalekého hradu.
Já, rytíř Nicolas de Mimsy-Porpington a má spřízněná duše, Helena z Havraspáru.