Božtík

Lněné spodní prádlo bylo všechno, co mu zbylo. Zase.
Nenáviděl, že se z toho stával pomalu zvyk.
Měl bych ty spodky vyměnit, pomyslel si zachmuřile, když se jeho (podvědomě šátrající) ruka zarazila u prodřeného místa na jedné půlce.
Zatřásl hlavou, čímž z ní uvolnil nemalé množství písku. Podrbal se, aby z vlasů dostal i ten zbytek.
Pak se konečně rozhlédl, právě včas, aby uhnul letící mrtvole.
Když zařvu, že nejsem mrtvý, vytáhnou mě, nebo mě spíš dodělají?
Dávka hlíny ho donutila vtisknout se do samého rohu hrobové jámy. Určitě ji nezasypou celou. S trochou štěstí se mu podaří se vyškrábat.