Příběhové piruetky (aneb největším záporákem bývá autor)

DOCTOR (přechází sem a tam): Dvanáct... Třináct... Co s tím mají?

MASTER (vyskočí zpoza rohu, pobaveně): Doktůrek neví! Neví! Chuděrka Doktůrek!

DOCTOR (mumlá si): Nejspíš zkouší nějaké prášky...

MASTER (neslyší, přiskočí blíž a tancuje kolem Doctora, drží lékovku): Cože? Co si zase mumláš? Nikdo nemá rád Mastera! Pchá!

DR. HOUSE (pirueta, sebere mu lékovku): MŮJ Vicodin!

DOCTOR (zmateně pobíhá a kreslí si výpočty po podlaze): Nevychází vůbec nic, co to zase, co to mají...

MASTER (ochotně dokončuje basem): Pořád neví, no těpic... Kolik jsi měl společnic?

RIVER (přitančí, sladce): Poslouchám...

MASTER (couvá před River): Počítej i společníky!

JACK HARKNESS (vletí na scénu, snaží se políbit Doctora, je odvlečen ochrankou)

DOCTOR: V téhle... Ahá! Dvanáct, pravda! A třináctý ne... Cože?!

SBOR OODŮ (projde kolem a táhle pěje)

MASTER: Autor je krysa, přítelíčku, nesedls mu snad na vějičku?! Desítko... či Jedenáctko? Moffat bordel nadělal.

MOFFAT (je dostrkán na scénu produkčním)

WATSON (vtrhne na scénu, vztekle): Moje řeč!
(začne po Moffatovi házet účtenky, hystericky dupe) Za kapesníčky! Každý slušný autor má postavy rád!

DAVIES A MARTIN (proplují v pozadí v tangu)

MOFFAT: Tady nejde o city! Fanoušci maj depky radši! Štastné konce nevynáší!

PONDOVI (vystoupí před Moffata, zhnuseně se na něj dívají, odejdou)