Tajemný vypravěč, ponurým hlasem.
„Kdysi, kdesi, žily, byly… říkali jim Pravda a Láska. Dvě nerozlučné kamarádky. Mladinké herečky, usilující prorazit. Pojďme se na ně podívat."
Na scénu přichází Pravda (občanským jménem Pavlína). Rozhlíží se, nejistá, přesto odhodlaná.
„Řeknu jim to. Musím jim to říct. Přece to musí pochopit!“
Pomalu se blíží Láska. Zasněně hledí na Pavlínu, prozpěvuje si.
„Samým blahem, jedním tahem, srdce z lásky maluju,
protože já, protože já, protože já miluju.
A miluju a maluju a miluju a maluju…“
„Čau kotě,“ zavrní a chce Pravdu pohladit po tváři.
„Neblázni, Leni,“ zatváří se vyděšeně a na poslední chvíli uhne.
Lásce se po tváři mihne náznak viny a rozpaků, téměř okamžitě však plynule pokračuje.
„Máš pro mě dnešní píseň? Víš, nějakou opravdu zamilovanou…“
„Měli bychom se přiznat,“ řekne Pravda naléhavě.
Láska je vyděšená. Přesto se pouští znovu do zpěvu.
„Mít rád bližního svého,
ach, co na tom je tak zlého,
avšak já jsem v rozpacích,
tělem svým tě hřát…“
Pravda k ní přistupuje, napůl křičí, napůl prosí.
„Leni, vzpamatuj se! My nejsme lesby. Známe se od základky, jsme nejlepší kamarádky. Nemůžeme se takhle přetvařovat!“
Tajemný vypravěč uzavírá.
"A tak skončily obě v jeden den. Pravda se v reality show nenosí…"