DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická

DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského, protože je spíše krásná než praktická

Už je to tady, tolikrát slibovaný bonus! O co tedy půjde? čtěte dál!

V prvé řadě bychom rády věnovaly tento bonus Terrymu Pratchettovi, pro kterého máme obě velkou slabost a 28.4. by měl narozeniny! Téma je tedy další Pratchettovský citát. Že už to tu jednou bylo? To nám je jedno, Pratchett si to zaslouží!:) Původně jsme dokonce chtěly dát všechny bonusy na Pratchettovský citát, ale pak se nám to nějak nehodilo do krámu... To, že je tento bonus věnován Pratchettovi, je naše slabůstka a nemá to vliv na zadání.

Na tento bonus budete psát MUZIKÁL!

Znamená to, že drabble musí mít formu á la drama, scénář, skript. Součástí tohoto scénáře musí být nějaký zpěv a tanec! No, dobře, bez tance se obejdem, ale s tancem to bude lepší!:) Postavy spolu tedy budou hovořit či se dle scénáře pohybovat po scéně a spontánně propukat ve zpěv a tanec.

Ve výsledku by to tedy mělo vypadat nějak takto (omluvte kvalitu vzorového textu, já se ještě nepropsala žádným DMD, abych se vypsala):
*školní chodba*
Trpaslík (nerudně): Ano, ty, ty! Jsi přece Arry Potter?
*trpaslík se protlačuje k HP*
Trpaslík (zahraje pár falešných tónů na harfičku): Mám tu hudební vzkaz, který musím doručit Arrymu Potterovi osobně.
HP (zděšeně): Tady ne!
Trpaslík (výhružně): Ani hnout, slyšíš?
*trpaslík chytne HP za brašnu*
HP: Pusť mě!
*HP škubne brašnou, ta se roztrhne, vysypou se věci, HP je sbírá*
*trpaslík po krátkém zápase zasedne HP, hrábne do strun harfičky*
Trpaslík: A máš to, teď ti zazpívám tu tvoji valentýnku.
*HP ztuhlý ponížením, GW vyděšený výraz, DM výraz zvráceného potěšení*
Trpaslík (zpívá, falešně):
Oči má zelené jak čerstvá žába v láku
a černý vlas mu padá do čela.
Jen o něm sním, je úžasný,
ten hrdina, co zmohl Pána zla.

*HP se bezmocně hroutí na zem.*

Abyste měli prostor se pořádně vyřádit, je tento bonus na 200 slov!

Shrnu-li podmínky MUZIKÁLU:
(i) téma: Pravda je rodu ženského, protože je spíše krásná než praktická
(ii) forma scénáře
(iii) součástí musí být verše (představující píseň)
(iv) 200 slov.

Přeji krásné drabblení!

Téma pro bonus č. 8 pro 28. 4. 2015: Pravda je rodu ženského, protože je spíše krásná než praktická.
Toto téma bude uzavřeno 29. 4. 2015 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Nová pravidla pro počítání slov.
Náš email: drabble.sos@gmail.com

Platné do: 
29. 4. 2015 v 23:59
Obrázek uživatele vatoz

Pravda vyděsí

Fandom: 
Drabble: 

Olga: Tak tedy ještě jednou.
Václav: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Olga (píše) : Pravda a ...
Václav: ... láska musí ... zvítězit ... nad ...
Olga: ... lží a nenávistí. Tak, hotovo.

Psací stroj: Nikdo už pomalu nevěří
že pravda někdy zvítězí,
nikdo už lásce netleská,
ze země se stává groteska.

Ze země stává se satira,
když chodí straníci do byra,
když zavřou vlastence na Bory,
dřít smolinec nebo brambory.

Ucho odposlechu (refrén): Všechno slyším co se děje,
všechno slyším, zle je, zle je.

Psací stroj:
Vyzývám lidi co maj svědomí,
vyzývám ty, co mluvit umí,
vyzývám všechny dobrého srdce,
ať přijde konečně revoluce.

Ucho odposlechu (refrén): Všechno slyším co se děje,
všechno slyším, zle je, zle je.

Václav: Být tohle absurdní komédií,
je to však země, v které žiji,
být tady dobře, to bych rád,
kdyby se změnil tento stát.

Olga (listuje dopisy): A myslíš, že se stane, cos tu napsal?
Václav: Kéž by, ale musíme se snažit.
(rány na dveře, vbíhá četa estébáků)
Jednička: Jménem zákona
Dvojka: Jménem zákona
Jednička: zatýkáme občana který se vzpouzí.
Dvojka: a to jste vy.
Ucho odposlechu: Ano, to je on, o kterém jsem podalo hlášení.
Václav (v poutech): Olgo, budu ti psát.
Olga: Piš.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Druhá prodaná

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se těm, co jsou z Moravy - dialekt prostě napodobit nedokážu.
Hudba podle postav střídavě Smetana a Janáček.

Drabble: 

(dějství druhé, mezi výstupem 4. a 5.)
(na návsi před hospodou)
Kecal: (vychází z hospody, trochu vrávorá)
Harašta (jde za ním; po chvíli ho osloví): A včil, povez mi, která je ta děvčica, cos tak vychvaloval?
Kecal: Je to Terinka. Ta, co má tu dobře zavedenou cukrárnu ve městě.
Harašta: Térinka?
Kecal: Baže, Térinka, Térinka. (Když se přistihne, že hudebně přechází do Janáčka, dá si facku.)
Harašta: Vždyť ta má tachometr přetočený nejméně třikrát! Nejméně třikrát! Proč Jeníkovi nepovíš pravdu? Pravdu - celú, čistú pravdu?
Kecal (arie):
Pravda, ta je jako žena
pro kšeft se vám ne vždy hodí
když chceš pravdu dobře prodat
musíš ji jak ženu zdobit.
Tohle říct a tohle neříct
lepší ksicht jí namalovat
pod čepci a pod sukněmi
všechny nedostatky schovat.
Zkrátka, všechno musí býti
jak se patří opentleno.
To, co pravdu vždycky zlepší
je však, milý pane, věno,
věno, věno, věno, věno,
věno, věno, věno ...
Harašta: A ta Térinka má vskutku tamto všechno?
Kecal: Dá se říci, že více méně ano. Jen ta almara je nová asi od té doby, co ji tu mám v nabídce.
Harašta: Tož, dyž ju Jeník nebude chtíti, já ju beru.
(plácnou si a rozejdou se každý na jinou stranu)

Obrázek uživatele Erys

Svůdná skutečnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jsem zvědavá, co z toho vyjde O:)

Drabble: 

Rozkvetlá loučka, jinak obklopená sněhem.
Paern: Ale což není to pak všechno jedna velká lež? hledí trochu vztekle na společníka
Norrgh: lehce pohodí rameny Chceš za lež označit svůj vlastní svět? Své pohádky a své sny, protože jsou, ehm, málo vymyšlené?
Ticho
Norrgh: přijde k jedné květině, přičichne k ní a divoce ji utrhne Pozři, pociť, pomni, jak je omamná (přechází do zpěvu, u toho napůl běhá, napůl tančí po loučce)
Paern: drobounkými krůčky se otáčí za Norrghem a nedůvěřivě ho pozoruje
Norrgh: V každém svém střípku jak je omamná přitančí s květinou k Paernovi
Paern: Omamná (opakuje nejistě)
Norrgh: Každičký bere ti dech, kdo dokáže ji snést? (zpívá a tančí kolem)
Paern: Já ne, mě z toho vynech, svedla by mě z cest (odpovídá už zpěvavě)

Norrgh: Najednou se zarazí, trochu jako by se probral, a přikyvuje Svádí to z cest, když víš, jak skvělé něco míjíš nebo necháváš za sebou.
Paern: (zamračí se) Můžeš za ní mířit.
Norrght: Můžeš za ní mířit, ale většinou se jí budeš vzdalovat. Ne jako teď, kdy tě něco přivedlo přímo sem, pro mě za mě najít svoje ztracené sny. A chlap na cestách potřebuje něco mnohem praktičtějšího než skutečnost. Odhodí povadající květinu

Závěrečná poznámka: 

Dobře, a teď mi řekněte, co z toho tedy skutečně vyšlo O:)

Obrázek uživatele Azereth

Když kocour není doma, mají myši pré?

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, že fušuji do fandomu, ale chtěla jsem zkusit i tohle. Pro striggu. :)
Tak snad je to tam všechno a snad to vypadá, jak to vypadat má...

Drabble: 

PRACOVNÍK (váhá ve dveřích): Tak já jdu. Večer jsem zpátky.
(Bouchnutí dveří, všeobecný zmatek)
VLK (zoufale): Co budeme dělat?
JEŽIBABA (rázně): Společný program! Kreslení, nebo zpívání.
VĚTŠINA: Zpívání! Zpívání!
JEŽIBABA: Začněte někdo.
VOLDEMORT (odhodlaně):
Ach, Pottře, Pottře,
V Bradavicích-li jsi?
Ach, Pottře, Pottře,
V Bradavicích-li jsi?
Brumbál se ptá, zvítězil jsi?
Brumbál se ptá, zvítězil jsi.

Zvítězil, zvítězil, ale málo,
Všechno se mi to jenom zdálo!

SAURON:
Před dveřmi, za dveřmi, od soumraku do svítání,
před dveřmi, za dveřmi, návštěvníku, nevěř mi!

JEŽIBABA (skřípavě):
Pečení, pečení, všechny smutky promění,
perníky, perníky jsou lék.
Pečení, pečení, všichni kolem ocení,
perníky, perníky jsou (skřek!)

JIM (rozšafně): Ah, ha, ha, ha, stayin' alive. Stayin' alive!

VOLDEMORT (nevinně): Červený šátečku, kolem se toč, kolem se-

VLK (zavrčí a chytne ho pod krkem): Neprovokuj!
JEŽIBABA: Teď tanec!
(Ježibaba chytne Vlka, Sauron Voldemorta, na Jima zbyl Santer a Otesánek sedí v koutku a ohryzává pec.)

(Najednou kroky za dveřmi. Všichni strnou. Rychle začínají uklízet.)
PRACOVNÍK (přichází s úsměvem): Tady je ale pořádek!

(Flashback do okamžiku, kdy PRACOVNÍK odchází. Zjišťujeme, že si tohle jen představoval.)
PRACOVNÍK (pro sebe): Zábavná představa. Až přijdu, tak je stejně všechny najdu spát na pohovce ve svinčíku. Ale tak to má být.

Závěrečná poznámka: 

Písničky popořadě: Ach, synku, synku. Před dubem, za dubem (Lotrando a Zubejda). Dělání. Stayin alive. Červený šátečku.

Obrázek uživatele Blanca

The truth about heroes

Drabble: 

Bunch of thugs idling around.
Eggsy enters.
Ducks a hit from the nearest thug.
"Parkour" sequence ensues.

Eggsy:
One jump ahead of the slow pokes
One skip ahead of my doom
Next time gonna use a nom de plume
One jump ahead of the hitmen
One hit ahead of the flock
I think I'll take a stroll around the block...

Enter Harry, fighting off the thugs.

Harry: Your father would be so disappointed.

Eggsy wants to react but:

Harry:
I can show you the world,
fighting, pretending, splendid,
tell me Eggsy now when did you
last put your life on line?

Exit Harry and Eggsy, scene change - bootcamp.

Merlin:
You're a spineless, pale, pathetic lot,
and you haven't got a clue.
Somehow I'll make a man, out of you!

Roxy clears throat.

Merlin:
Be a man! You must be swift as a coursing river...

Boys fail in quests. Roxy tries to interrupt Merlin's song, repeatedly. No success. Pointing a gun at pug... shoots a thug appearing behind Eggsy instead.

smirking Roxy:
Why keep on assuming
Men will save the day
I can be the hero
And do it my own way!

I'm who I am,
I don't need a man!

Obrázek uživatele Keneu

Bibli se tvá láska nehodí

Úvodní poznámka: 

mně už ani tyhle dva fandomy nestačí, vnořila jsem se do muzikálové verze toho příběhu Joseph and the amazing technicolor dreamcoat (Pouštějte si to jen na vlastní nebezpečí, je to trochu šílené. Ale krásné.)
Mút-em-enet je jméno Potífarovy ženy, ještě se můžete setkat se jménem Zuleika

Drabble: 

[Josef dopadl do vězení]
[kužel světla se přesunuje ke klavíru, kde sedí Mút-em-enet]

Mút-em-enet [oblečená opět moderně a upjatě]:

Jsem padouch To bez pochyby
Nástroj ďáblův Jen samé chyby
Jsem děvka Věříte tomu
Však nevidíte přes práh domu

Jsem žena Tak hledám lásku
Můj muž jen loutka na provázku
Má postavení Co chci víc?
V hlavě půl světa tam dole nic

Sbor:

Bibli se nehodí do noty
Že probrečelas soboty
Neděle čtvrtky pondělí
Ach kdybychom to věděli!

Mút-em-enet

Jsem matka Promiňte mýlka
Dál marně čekám na šíp Mílka
Jak plyne rok za rokem
Spala bych snad i s otrokem

Na Osarsífa pad můj zrak
Já zčervenala jako mák
A on se taky trochu rděl
Hezčího muže svět neviděl

Sbor:

Bibli se nehodí do krámu
Že pro něj pláčeš po ránu
Bez lásky a bez dětí
Spílají ti staletí

Mút-em-enet:

Jsem jeho paní, má mě ctít
A ne mě výtkou zahanbit
Odmítá mě To mě rmoutí
Stále ho toužím obejmouti

Mám strach že zajdu přes míru
A skončím někde v Alžíru
Na svoje city vezmu bič
Osarsíf musí z domu pryč

Sbor:
Bibli se hodí do noty
Že s pravdou neděláš drahoty
On krásný ty zas praktická
Navždy jsi děvka biblická

Závěrečná poznámka: 

Kromě poslední sloky vidím téma i v tom, že (jasně, pravdu neznáme) Bible ten příběh využila prakticky, aby ukázala další děsnou babu, kdežto v arabském světě je ten příběh vyprávěn jako romantická legenda o dvou nejhezčích lidech té doby. Thomas Mann approves.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Krása za pultem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snad je théma aspoň mírně patrno. Omluvte prosím zvýšenou debilitu textu. Jo, a pamětníkům a fanouškům zmíněných postav se předem omlouvám.

Drabble: 

Scéna: skromně vybavený obývák v ranně normalizačním stylu. Padesát odstínů nudy, nudy a šedi – prošlapaný tepich, ne decentní tapety, fotely, mocně chlupaté přehozy, vázičky. Kdesi za zdí řve andulka, ale může to být i soused.
Romantický klavír.

Vchází hlavní hrdinka. Je sexy, čemuž napomáhá polorozepnutý hubertus, nadměrná ondulace, kostkované šaty po kolena a rýhované punčocháče číslo šestapadesát.

Anna (zpívá): Co mužů jenom potkávám
Když celičký den prodávám
jim deset deka vlašáku.
Já za pultem se jenom skvím,
a žádného z nich nevidím.
Jen tebe chci, můj pašáku.

(Ostýchavě se rdí a háže pohledem ke dveřím, jimiž vchází vysoký a mužný Haničinec.)

Jiří: (odhodlaně): Rád ženy, co se neholí,
jsou jen kolečkem v soukolí.
jak uviděl jsem ten tvůj knír,
už nemyslím jen na krásu
Mládí, vlasy do pasu.
Chci řádit jako bukanýr!

(Anna rudne, hubertus padá na podlahu, atmosféra houstne jako nehlídaná krupicová kaše. Partneři se k sobě přibližují.)

Romantický klavír sílí, mění se v klasický dietlovský motiv, melodie graduje, mocné fortissimo. Haničinec roztrhne košili, následuje záběr na Annin pravý punčocháč. Anna se tklivě zahledí a dveře do ložnice tiše cvaknou. Záběr na záclonky.

Vypravěč: (pateticky): Pak se celou noc milovali, čímž přispěli k budování naší krásné socialistické vlasti…

(Titulky.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Refusal

Úvodní poznámka: 

Je to hrozná ptákovina a rýmovánky mi jdou mizerně, tak se omlouvám. Berte to jako komediální zpracování.

Drabble: 

Lizzy: sedí u okna, čte si
Venkov: švitoří
Lizzy: "Krásné ráno. Takový milý klid." čte dál
Darcy: vrazí do dveří, krátce se ukloní. "Dobré ráno, slečno."
Lizzy: překvapeně "Dobré ráno. Posaďte se, prosím." pokyne k židli
Darcy: ignoruje pozvání. Přechází pokojem.
odhodlaně
"Nemám již sil,
již nemohu válčit.
Jen pro vás jsem žil,
vy musíte stačit.

Snad rod váš je nóbl,
však rodina ne.
Matka je póvl,
což trápí mne.

Však pravda je, dámo,
že rád vás mám
a ač dělám drámo,
již patřím jen vám.

Tedy mi dejte
'ano' své hned
a více nedbejte,
že nemažu med

Vám, Lízo lepá,
kolem úst sladkých.
Vždyť pravda nedbá
slov sametu hladkých."

Lizzy: v šoku
Snad splet jste se, pane,
ve slovech svých.
Však nemohu, ba ne,
překonat smích.

Vy lásku mi dáváte
zároveň s vinou
a potuchy nemáte,
že zradil jste jinou.

Zajisté bláznovství
vzalo vám rozum.
Nevsadím království
vzdor vašim vozům.

Sestru jste zranil
mne urazil hrubě
i George zapudil
v pradávné době.

Ta pravda hodí se,
jak řekl jste dobře.
Snad chybí jí na kráse,
však tam jsou dveře.

Nejsem vám povinna
ohledů žádných.
To vaše je vina,
vašich slov pádných.

Darcy: zírá. Odejde, práskne dveřmi.
Lizzy: zhluboka vydechne

Závěrečná poznámka: 

Představte si náležitě dramatický hudební doprovod. Smyčce, tympány a tak...

Obrázek uživatele Julie

Poprask na Pemberley

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Na poslední chvíli, kde byl trestuhodný (a netématický) nedostatek Doktora.

Drabble: 

Pemberley. Plesový sál. Mary v živůtku č. 7. krouží tanečním parketem zavěšena do banálně krásného důstojníka.

MARY
Jak můžeš být tak krutá? Copak nemáš kouska citu v těle?
Sem na návštěvu přijela jsem kvůli tobě. Kvůli tobě snáším celý tenhle shon.
Vždyť celé dny bych mohla bloumat po knihovně,
místo toho musím s muži v kole vlát.

ELIZABETH
Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka
Mary je má a hned září jako kometa.
Dokavaď je neměla, v koutě smutně seděla,
aniž by však věděla, že je...

Vítr rozrazí okna. Hluk, tornádo, mnozí efektové. Do tanečního sálu se náhle všemi dveřmi nahrne zástup podivných blýskajících se postav s anténkami na hlavě. Zanechávají šmouhy na parketách.

SBOR CYBERMANŮ
Na humálnost, na lidstvo, na Zemi nevěřím,
když někdo kov pomlouvá, vždycky láteřím.
Stojím vždy o nekonečno s hvězdami všemi
začnu však od malých běd někde na Zemi!

Objevuje se Tardis. Přistává na banálním mladíkovi.

TARDIS
[Sólo pro saxofon]

Ještě více mnohých efektů. Doktor č. 10. Z Tardis vystupuje tisíc slonů. Epická bitva. Sloni pod vedením Mary rozdupávají cybermany.

SBOR SLONŮ
Mary, praktická Mary,
vyráží bez námahy na slonu přes cybermany
Mary, praktická Mary,
ta zkrotí vetřelce, ať chce či nechce.
Ať žije Maaaaary!
Obrázek uživatele Simbacca

Královi kouzelníci

Úvodní poznámka: 

Melodie kradu porůznu z Drákuly, snad to bude aspoň trochu poznat.

Drabble: 

Potemnělá, bíle vykachličkovaná místnost bez nábytku.
Uprostřed stojí židle, k židli je přivázaný vězeň. Vchází agenti Percival a Tristan.

PERCIVAL (sarkasticky): Jak vzácný dar nám byl dán. Dar doby zlé. To sám Král...
TRISTAN (nalévá z termosky čaj do hrnku): Tu čaje máš, teď řekni nám, my slyšet chcem, co váš plán?
JAMES T. KING (odhodlaně): Říkal jeden prelát, přítel rodinný, že kdo nemá co dělat, bije nevinný...
PERCIVAL (dloubne Jamese do znamení zla): Stůněm z tvých věčných podvodů. Kam jsi šel, kam a z jakých důvodů?
TRISTAN (dává vězňovi pít): Odpusť si dalších slov blití, sérum pravdy dal jsem do pití.
PERCIVAL: Rozkošné, jak ven to zvracíš, zbytečně, lok postačí. Pochybnosti o tom máš-li snad, Merlin sám to dosvědčí.
TRISTAN: Tak dej si říct, vyklop ten plán, plán Pána zla, proč za něj hráš?

Chvíle napjatého čekání.

JAMES: Bezlvádně leží tam láska má i chlouba, její hlas, její zrak říká že jsem trouba. Žiju s ní, ač mi teď, pevně hrdlo svírá... pláč?
Ariano, Ariano! Náš sen plný zdí, vážně odezní? Ariano...

PERCIVAL (sarkasticky): Dojemné.
TRISTAN: Projev hodný Smrtijeda, okázalý, dramatický, ale vlastně úplně na hovno. Skončili jsme, Septime?
PERCIVAL: Skončili, Flanne. Dalmore?
TRISTAN (střelí Jamese mezi oči): Dalmore.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Dee za nápad smíchat tyhle dva fandomy. A omlouvám se všem zúčastněným.

Obrázek uživatele Karin Schecter

The Case From Outer Space

Úvodní poznámka: 

Ok, tohle je pořádná konina :D Případné chyby prosím omluvte. A ty pokusy o rýmování taky. A ten pokus o začlenění tématu. A prostě celý je to tragédie :D

Drabble: 

Sherlock kneels down next to a dead body.

Sherlock:
Look at the hands, look at the face.
Fascinating. He obviously came from outer space!

John suddenly appears.

John:
Amazing!

Sherlock:
There is no wound, no blood, no mess.
But there has to be something under his dress.

Sherlock starts to unbutton his shirt.

John:
Brilliant!

The man wakes up.

Man (sounds offended):
Hey, what are you doing? I’m not dead!
What are you caring inside of your head?

Dramatic music starts to play.

Sherlock (shouts):
Your heart wasn’t beating, you stupid alien!

Choir:
No, no, no, no, no.

Alien:
One of them wasn't. That may be true.
But thruth is not practical,
there are other things, too.

Sherlock seems to be more interested.

John:
But how is that possible? I’m a doctor-

Alien (interrupts him):
I’m the Doctor. Just come and see.

Takes Sherlock by the hand.

All the wonders from other worlds. Secrets of history.
(softly) Come.

Sherlock follows him into the TARDIS.

John (sadly):
Sherlock, are you leaving me?

Sherlock opens the door and winks at John.

John smiles and walks inside.

A man in a greatcoat with a cheeky smile appears.
He silently sneaks inside the TARDIS.

Závěrečná poznámka: 

Ano, ten konec tam být musel :D

Obrázek uživatele Layla TB

Óda na Julii

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pojďme prznit klasiky.

Drabble: 

V hospodě se Romeo radí s přáteli, jak na Julii.

Přítel1: (zpěv) Spusť mi vlasy, Julie.
Hej, vždyť se nic neděje.
Copak je čtrnácté století,
aby z toho hned byly děti~í.(konec zpěvu)
Něco takové jsi měl na mysli, příteli můj?

Romeo: Ještě trochu na tom zapracuj.
Upřímnost je sice důležitá,
ale není už trochu přežitá?

Přítel2: Říká se, že pravda léčí,
je krásnější než všechny řeči.
Ženského však rodu jest,
může skrývat podlou lest.

Romeo: Pravda bolí,
stejně jako hněv ženy.
Aby pak, och Romeo,
nebyl jako poleno.
Jinak na to musíme.

Přítel1: Tak ji třeba uspíme?

Romeo: Tohle nejsou Grimmové,
Chce to říct laskavě.
Buď mým světlem,
veď mě dál,
i jednu noc však
bych s tebou dal.
No tak mi trochu pomožte,
nebo budu za koště.

Přítel2: Nešlo by to bez zpěvu?
Měl bys velkou úlevu.

Romeo: Tak jak tedy na Julii?

Přítel1: Nechceš radši Cornelii?
Mohl bys mít problémy,
a nemyslím ekzémy.
Vaši rodiče taky
stojí na jiných březích řeky.
Budou to jen hormony.

Romeo: Vážně chci být upřímný.
Pravda je krásná, říkal jsi.
A není než Juliiny krásy.
No nic, poddám se improvizaci
To vyřeší každou komplikaci.

Přítel2: No spíš ne, když jde o komunikaci.

Závěrečná poznámka: 

Je mi to líto a omlouvám se.

Lidovky

Úvodní poznámka: 

Doufám, že to není takový BJB, jak se mi to teď zdá. Ale tohle téma mi asi nejvíc nesedlo (teda možná kdybych na něj měla víc času nebo aspoň jiné dny než byly tyhle, tak by to dopadlo lépe). Jinak je to u nás na denním pořádku, ale jako muzikál bych to raději vidět nechtěla, stačí to zažívat :D

Drabble: 

Jeden obyčejný byt, obvyklé odpoledne

Lucka: Holka okaoka, hólka okaoka, holka oka tam.
Maminka: V potoce se voda točí, podemele tvoje oči.
Lucka: Holka okaoka, okaoka tam.
Maminka: V potoce je hastrmánek, zatahá tě za copánek.

Lucinka se chytí vzadu za vlasy a zatahá za ně

Lucka: Holka okaoka, okaoka tam.
Maminka: Holka modrooká byla krásná holčička, ale nebyla moc praktická, protože jinak by neseděla zbůhdarma u vody, ale pomáhala by doma mamince. A co ty, budeš pomáhat mamince uklízet?

Lucinka odběhla do kuchyně a za chvíli se vrátila s vítězoslavným úsměvem a malou lopatkou a smetáčkem.

Maminka: No sice jsem chtěla dělat něco jiného, ale klidně můžeme zamést, jen to tím bude trvat asi dlouho.
Lucka: Kákal pes, pes oves.

Maminka se přidává k opakovanému kákal pes.

Maminka: Přes zelenou louku, šel za ním myslivec, péro na klobouku.

Lucinka mezitím smetáčkem rozmetá nepořádek po celém bytě, začíná se točit do kolečka a k tomu zpívat.

Lucka: Kalamajka mik mik mik.

Maminka se rozhodne vzít raději vysavač, protože by ráda trochu uklidila.

Lucka: Já taky, já taky.

Maminka předává vysavač Lucince.

Lucka: Tu tu tu, auto už je tu.

Maminku už z toho zpívání bolí hlava a jde si lehnout.

Závěrečná poznámka: 

Ať žijou šílené témata DMD. Ještě že mi jich nepřišlo šílených tolik.

Obrázek uživatele Elrond

Hodina tance

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Maglorovi za použití metody rákoska při psaní poezie.

Drabble: 

Scéna:
taneční sál, Elrond s Gil-Galadem stojí uprostřed

GIL-GALAD:
zpívá

Divoký chlapče, máš svůj díl,
střílet z luku ses naučil,
na koni jezdit, šermovat,
krajinou divokou putovat.
Však u dvora jak se chovat máš,
ne všechno, dítě, ještě znáš.
Víš, že šat tvůj je vždy tvůj štít,
než mluvit, že máš myslet dřív,
rozumíš lichotce i toleranci,
já tě však naučím zpěvu a tanci.

ELROND:
odsekne

To není k ničemu.

GIL-GALAD:
zpívá v odpověď

V hudbě a verších spočívá krása,
nejvyšší pravda, duše tvé spása.

ELROND:
zpívá falešně

V hudbě a ve verších spočívá leda
zhouba všech snílků a hluboká běda.
Skřet když se na tebe ze křoví řítí,
těžko si písničkou zachráníš žití.
Než verše lepší je meč, štít či dřevec,
to potvrdí Maglor, ten největší pěvec.

GIL-GALAD:
zpívá

Vidím, že Maglor tu odvedl práci,
verše jsou plynulé, zpíváš jak ptáci.
Maedhros snad z tebe učinil brance,
však já tě teď naučím umění tance.
V zádech se narovnej, ruku mi dej,
nyní se začíná taneční rej.

Ereinion chytí Elronda v pase a pokusí se ho vést po parketě, což vede pouze k tomu, že Elrond zakopne o vlastní nohy a málem se oba poroučejí k zemi. Opona se zatahuje.

Různé úrovně pravdy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Bláznivou odvahu - http://sosaci.net/node/17599

Drabble: 

Lucius (pohodlně sedí, jako v divadle; stažený v koutě pozoruje, co se na jevišti odehrává)

Aberforth (mává rozhořčeně rukama): „Než spolupracovat se Smrtijedem, to snad radši…“
Kingsley (přerušuje ho, důrazně): „Co radši? Nechat Voldemorta vyhrát?“
Bill (váhavě): „To samozřejmě ne, ale existují snad i jiné cesty.“
Arthur (zamyšleně přikyvuje): „Pravda…“
Hestia Jonesová (nekompromisně): Žádná cesta nemůže zahrnovat kooperaci s tímhle!“
Minerva (se zjevnou snahou situaci zklidnit): „Nemusíme mu přece věřit ve všem. Ale pokud V-Voldemort zabil jeho ženu, jsem přesvědčená, že se mu chce pomstít. Pomůže nám.“
Aberforth (umanutě): „Nevěřím mu ani nos mezi očima!“
Tonksová (naléhavě): „Je snad pravda méně pravdou, když ji říká Lucius Malfoy?“
Hestia Jonesová (nevěřícně): „Že zrovna ty se ho budeš zastávat, to bych nečekala.“

Mamá Blacková (probouzí se a zpívá; zdálky, ale hlasitě):
„Pravda je krásná,
pravda je má.
Pravda ta jediná,
leč nepraktická.
Pravdu milujeme¨
a pravdu ctíme,
Pravda je naše,
té rozumíme.“

Severus (uštěpačně): „Když vyřvávala nadávky na nečistokrevné, bylo to snad lepší…“
Většina Řádu svorně: „Dokáže ji někdo utišit?“
Lucius (lhostejně): „Ale jistě. Jen bych byl nerad napaden, až na ten obraz vytáhnu hůlku.“
Minerva (s úlevou): „Pusť se do toho.“

Lucius (odcházeje, tiše): „Na umlčování pravdy já jsem přece expert…“

Podvádět se (ne)vyplácí

Úvodní poznámka: 

Pokud mám provést nějaký autorský výběr, tak asi tohle, i když je to netypické rozsahem.

Hlavní postavy:
Erhart, vysoce postavený státní úředník (bas)
Pravda (mezzosoprán)

Drabble: 

Temná ložnice.
Erhart sám.

ERHART:
Štěstí mě stále provází,
co dělám, snadno vychází.
Když přijde žádost o povolení,
naznačím jen, že zdarma není.
Nyní se státní zacházka chystá,
bohatá odměna pro mě je jistá,
tak zase nejvíc vydělám sám,
báječný život prostě mám!
(Vezme diář.)
Zítra tedy Černý. Jemu ta zakázka, mně další milionek!

PRAVDA (vstoupí)
Zase chceš podvádět?!

Jsem pravda, kterou zapřít chceš,
protože vyznáváš podvod, lež.
Zoufale prosím, netrap mě dál,
dost už jsi křiváren napáchal.

ERHART (se rozesměje):
Pravda? Poznávám denně v práci,
že se mi pravda nevyplácí.
Možná jsi hezká, to je vše.
podvádění mi vynese.

PRAVDA
Lidé se brzy všechno dozví!

ERHART
Kdo jim to podle tebe poví?

PRAVDA
Uvidíš, že se to provalí.
Pravda se vždycky odhalí!
(Zmizi.)

ERHART
Řečičky!
Poctivost přenechám hloupým,
za peníze i pravdu si koupím.

Opona.

Ulice.
Erhart s kufříkem.

ERHART
Sláva! Dojednáno!

POLICISTA (vystoupí)
Občane, váš kufřík!

ERHART (zděšený)
Ale…

(Vstoupí další policisté)
Jsem odhalen!

PRAVDA (vstoupí)
Vidíš, lidé se všechno dozví!

SBOR (tančí kolem Erharta)
Ostuda! Hanba Erhartovi!

PRAVDA, SBOR
Podváděl, zbohatl jako král
nyní ho čeká kriminál!

ERHART
Triumfuj, Pravdo, v tuhle chvíli.
Ještě jsme ale neskončili.
Až vystoupí můj advokát,
uvidíš, kdo se bude smát!

Opona

Obrázek uživatele ioannina

Canto di gloria

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Navečer téhož dne se sv. Paulin prochází po rajské zahradě. Uslyší zpěv.

Sbor maličkých: Gloria, gloria, tutta la lingua canti,
                gloria, gloria al Signor!
                Gloria, gloria, cantino gli alti cieli,
                gloria, gloria al Signor!

Sv. Paulin: (recituje) Dobře děláte,
                mé milé hlásky,
                že tu zpíváte.

Sbor maličkých: To my tak – z lásky!
(zpívají)     Grand’è la potenza, la bontà...

Okleštěné sloveso: (mumlá) To bylo šest slov, abyste věděli...

Sbor maličkých: ... grand’è la giustizia del Signor, del Signor, del Signor,
                la clemenza del...

Okleštěné sloveso: (vykřikne) Nostro adiutor!

Ďáblík na výměnném pobytu: Tam ti vznikne elize.

Sbor maličkých: (recituje) Dostanem se do krize...

Ďáblík na výměnném pobytu: Navíc to máš latinsky.

Sbor maličkých: (recituje) Jdem na to moc dětinsky...

Souhláska s apostrofem: Oslavíme Paulina v další části, co říkáte?

Sv. Paulin zvědavě usedá na okraj praktikáblu kůru nebeského.

Sbor maličkých: (zpívá) Tutta la lingua in neggia al Paulin,
                tutta la lingua adori il Paulin,
                lodi cantiamo a te,
                o santo Paulin
                e Nostro Signor.

Ďáblík na výměnném pobytu: Neměli byste zpívat „Paulino“?

Sv. Paulin: (recituje) Neměly byste,
                mé milé hlásky,
                namáhat hlásky
                pro pouhého člověka...

Ligatura: Ale my tě máme rádi, Pauline...
                Jakpak máme zveršovat,
                že i malé hlásky
                umějí tě milovat?

Závěrečná poznámka: 

Jediná část pozměněného textu, kterou jim ďáblík nezkritizoval, je záměna slova "terra" neboli "země" za "lingua" neboli "jazyk".
Zbytek chvalozpěvu je snad laskavým čtenářům dostatečně jasný.

Obrázek uživatele angie77

Pravda a Láska to jistě dokáží

Drabble: 

Tajemný vypravěč, ponurým hlasem.

„Kdysi, kdesi, žily, byly… říkali jim Pravda a Láska. Dvě nerozlučné kamarádky. Mladinké herečky, usilující prorazit. Pojďme se na ně podívat."

Na scénu přichází Pravda (občanským jménem Pavlína). Rozhlíží se, nejistá, přesto odhodlaná.

„Řeknu jim to. Musím jim to říct. Přece to musí pochopit!“

Pomalu se blíží Láska. Zasněně hledí na Pavlínu, prozpěvuje si.

„Samým blahem, jedním tahem, srdce z lásky maluju,
protože já, protože já, protože já miluju.
A miluju a maluju a miluju a maluju…“

„Čau kotě,“ zavrní a chce Pravdu pohladit po tváři.
„Neblázni, Leni,“ zatváří se vyděšeně a na poslední chvíli uhne.

Lásce se po tváři mihne náznak viny a rozpaků, téměř okamžitě však plynule pokračuje.

„Máš pro mě dnešní píseň? Víš, nějakou opravdu zamilovanou…“
„Měli bychom se přiznat,“ řekne Pravda naléhavě.

Láska je vyděšená. Přesto se pouští znovu do zpěvu.

„Mít rád bližního svého,
ach, co na tom je tak zlého,
avšak já jsem v rozpacích,
tělem svým tě hřát…“

Pravda k ní přistupuje, napůl křičí, napůl prosí.

„Leni, vzpamatuj se! My nejsme lesby. Známe se od základky, jsme nejlepší kamarádky. Nemůžeme se takhle přetvařovat!“

Tajemný vypravěč uzavírá.

"A tak skončily obě v jeden den. Pravda se v reality show nenosí…"

Závěrečná poznámka: 

AN: Použity úryvky písní z pohádky Šíleně smutná princezna a z muzikálu Jesus Christ Superstar (s mojí miniúpravou v posledním řádku).

O princezně a žabákovi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm. Bodík je co? Správně, bodík je bodík.

Drabble: 

Princezna (bloumá kolem rybníku):
"Ach jak jsem nešťastná,
ach jak jsem znuděná,
veškerého vzruchu můj život je prost!"
Komorné:
"Ale né, si to tak neberte!"
Princezna:
"Ale já pravím vám,
já něco vyvedu,
už mám té nudy tak akorát dost!"
(naklání se nad rybník)
Komorné (hystericky)
"Neskákejte! Princezno!"
Žába (vynoří se z vody):
"Nazdárek!
ba ne, co povídám,
krásko, rukulíbám,
v pravý čas přicházíš,
své štěstí nacházíš-"
Princezna (vykřikne):
"Tyvole, mluvící žába! se pominu!"
(komorné piští a utíkají)
Žába (pokračuje):
"Nepleť se, nejsem žába lecjaká
jsem princ zakletý v těle žabáka,
svým polibkem mě krásko vysvoboď
budu tvůj oddaný a věrný choť!"
Princezna (k sobě):
"Ha! To zrovna!"
(k žabákovi):
"Toť ovšem krásné, žabáku milý,
leč málo úžitku ti ten fakt přinese
jestli sis myslel, že sis tím pomoh,
to nejsi na správné adrese
po vdavkách netoužím, máš chlapče smůlu,
snad bych tě líbla, kdybys byl zticha.
Měls radši zavřenou držet papulu,
už bys mi odklet do ouška vzdychal.
Když na mě žába však promluvila,
líbat tě, uznej, blbá bych byla:
mužských je všude habaděj,
kdo však mluvící žábu má?
Jen si ty žabí podobu zachovej,
já pak si tebe ponechám."
(žába se snaží uprchnout, princezna ji ladným skokem chytí)

Obrázek uživatele Lejdynka

Některá prkna díkybohu neznamenají Svět

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je to taková hra ve hře ve hře. Doufám, že mi to s tématem projde, ono to tam je jak v té hře samotné (pravda nikoho nezajímá, důležitější je, jak to vypadá), tak i v těch slovních hříčkách.

A asi to pochopí jen skalní znalci fandomu, ale nějak mi to nešlo z hlavy. :)

Je to inspirováno naprosto nevinnou Seregilovou poznámkou o tom, že se na téma jeho náhlého uvěznění (Štěstí ve stínech, druhá půlka knihy) začínají psát balady o ubohém vyhnanci. A když balady, tak proč ne divadelní hra, potažmo muzikál?

Drabble: 

Herci pobíhají po scéně, pak jeden z nich vystoupí a začne zpívat:
*Vznosné jméno má, Lord Seregil,
vznosný původ, jak sám říká.
Kdysi dávno Aurenfaië byl,
teď však skalský vzduch polyká.
Pod hrdým čelem šedých očí zář,
ušlechtilé rysy, úzká bledá tvář.
Tajná vina s ním smýká.*

Balkón se zachechtá

ZPĚVÁK ustoupí a nahradí ho HEREC. Je malý, štíhlý a má hnědou paruku s dlouhými vlasy.

na Balkóně padá židle

HEREC deklamuje:
"Já ubohý, nešťastný a nespravedlivě odsouzený vyhnanec, umřu na popravišti jako zrádce!"

z Balkónu se ozve hlasité "Kéž by to bylo brzy!"

Přichází ZPĚVÁK, doprovázen jiným HERCEM, který má rozcuchanou blond paruku, klackovité pohyby a vypadá jako sedlák.

Balkón se otřásá smíchy

"Můj milý, můj nejdražší, můj nejsladší, neumírej, já tě miluju, já tě osvobodím, já tě zachráním!"

Balkón: ...

Autorka kusu "Vyhnanec a jeho tajná láska," Fírinne ä Állain Praiticiúla, se usmívá:
"Stálo za to vyspat se s tím Äurenfaiem. Co na tom, že to všechno bylo jinak. Pravda je tak nepraktická! A já jsem ŽENA, a tedy PRAVDA. Já jsem DIVADLO, a tedy SVĚT. Vidíte? Slyšíte?"

ZPĚVÁK:
*Krátké jméno, Alek Ivywell,
břečťan se mu v erbu vine.
Krásný, nevinný se zastyděl,
preference že má jiné.*

Balkón procítěně umírá

Závěrečná poznámka: 

Fírinne ä Állain Praiticiúla - tahle tři slova jsou irsky, protože irština mi připomíná aurënštinu, a znamená to popořadě "pravda," "krásná" a "praktická." :)

Láska k pravdě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

je to švihlý. guláš. a znevažuje to osobnosti.

Drabble: 

Na scéně sedí v kruhu muži v černých talárech a uprostřed nich stojí Galileo, s hlavou vztyčenou a promlouvá.
„Považte, pánové, já nemám na vybranou.“
Ozvou se první tóny a Galileo začíná zpívat.
„Jó, kdo intimně pozná pravdu,
riskuje infarkt myokardu,
pravda je dlouhonohá kočka,
a kdo jí pozná, ten se dočká,
často se skrývá ve víně,
a nemá sobě rovné sokyně,
za pravdu se platí,
za pravdu se trpí,
jó pravda, to je náročná milenka,
ale to jsou koneckonců všechny.“

Pánové kývají hlavou a zpívají:
„Ubohý Galileo, máš to kříž,
pravda je mrcha a ty to nevidíš.“

Galileo zastepuje, zatočí se dokola a zvolá:
„A přece se točí.“
Pánové zpívají:
„Je opilý, co si s ním počít?
Sbor zazpívá známou melodii.
"A co ty černý vzadu, vystrkuješ na náás bradu."
Přistupuje Martin Luther King.
"Mám sen."
Galileo ho přerušuje.
"A přece se točí."
Do kruhu mezi pány vstupuje Milada Horáková.
"V boji se padá, a co je jiného život než boj."
Obejmou se kolem ramen a zpívají.
„Za pravdu se platí,
za pravdu se trpí,
jó pravda, to je náročná milenka,
ale to jsou koneckonců všechny.“

Horáková hrdě říká:
"A to, že miluji pravdu, ze mě ještě nedělá lesbu."

Závěrečná poznámka: 

varovala jsem vás

Obrázek uživatele Wee-wees

Dobrý lov

Úvodní poznámka: 

Mám takový pocit, že tenhle fandom dokonce jako muzikál opravdu existuje, nicméně neznám ho, takže toto tím není ovlivněno.

Drabble: 

Potemnělá scéna představuje hustou džungli, v pozadí zní zpěv ptáků a skřeky noční zvěře.
V popředí leží čerstvě skolená kořist.

AKÉLA (velitelským tónem):
Ke mně, vlci! Přišel čas
K hostině zve luňákův hlas
pojďte všichni sem!

Na scénu vbíhají mladá vlčata, která ještě nikdy nebyla na lovu. S nimi i malý Mauglí.

MAUGLÍ A VLČATA (s podivem):
Co je to, Akélo, tady za věc?
Vždyť to byl bratříček – mladý srnec!
Zvečera běhal tu jako my!
Teď si ho máme dát k snídani?

Vlčata a Mauglí se tváří zmateně. Na scénu vbíhá Baghíra a usazuje se na větvi.

AKÉLA (důrazně):

Už je čas, abyste, vlčata, poznala
pravdu o naší hrdém rodu,
nemůžem jenom trávu žvýkat,
nemůžem jenom srkat vodu!

BAGHÍRA:
To je pravda! Někteří jsou lovci, a někteří jsou loveni - tak zní zákon džungle! Musíte se dozvědět pravdu!

AKÉLA (trpělivě):
Pravda je krutá, tak jak každá
vlčice brání krutě mladé,
krásná je ve svém hněvu.
Poctivý lov – to není vražda
To řeknu bez projevů.

I z vás tak jednou budou vlci
se smečkou běžte každý nov
když prvně vlče v krvi tlamu smočí
já zvolám hrdě – Dobrý lov!

Z povzdálí celá vlčí smečka i Baghíra sborem opakují:
Dobrý lov! Dobrý lov!

Obrázek uživatele Carmen

Příběhové piruetky (aneb největším záporákem bývá autor)

Úvodní poznámka: 

Bonusové, nebodíkové drabble, v odkládání dnešního tématu mimořádně účinný prostředek.

Drabble: 

DOCTOR (přechází sem a tam): Dvanáct... Třináct... Co s tím mají?

MASTER (vyskočí zpoza rohu, pobaveně): Doktůrek neví! Neví! Chuděrka Doktůrek!

DOCTOR (mumlá si): Nejspíš zkouší nějaké prášky...

MASTER (neslyší, přiskočí blíž a tancuje kolem Doctora, drží lékovku): Cože? Co si zase mumláš? Nikdo nemá rád Mastera! Pchá!

DR. HOUSE (pirueta, sebere mu lékovku): MŮJ Vicodin!

DOCTOR (zmateně pobíhá a kreslí si výpočty po podlaze): Nevychází vůbec nic, co to zase, co to mají...

MASTER (ochotně dokončuje basem): Pořád neví, no těpic... Kolik jsi měl společnic?

RIVER (přitančí, sladce): Poslouchám...

MASTER (couvá před River): Počítej i společníky!

JACK HARKNESS (vletí na scénu, snaží se políbit Doctora, je odvlečen ochrankou)

DOCTOR: V téhle... Ahá! Dvanáct, pravda! A třináctý ne... Cože?!

SBOR OODŮ (projde kolem a táhle pěje)

MASTER: Autor je krysa, přítelíčku, nesedls mu snad na vějičku?! Desítko... či Jedenáctko? Moffat bordel nadělal.

MOFFAT (je dostrkán na scénu produkčním)

WATSON (vtrhne na scénu, vztekle): Moje řeč!
(začne po Moffatovi házet účtenky, hystericky dupe) Za kapesníčky! Každý slušný autor má postavy rád!

DAVIES A MARTIN (proplují v pozadí v tangu)

MOFFAT: Tady nejde o city! Fanoušci maj depky radši! Štastné konce nevynáší!

PONDOVI (vystoupí před Moffata, zhnuseně se na něj dívají, odejdou)

Závěrečná poznámka: 

(Krásnou, ekonomicky nepraktickou pravdou byl by v této alternativní realitě fakt, že někteří zákeřní autoři mají ve skutečnosti postavy rádi. Nejsem o tom však nijak přesvědčená.)

Obrázek uživatele Dia

Duet

Úvodní poznámka: 

Řeklo se muzikál, tak Very Potter Musical!

Drabble: 

*V Bradavicích, v Quirrellově pokoji*
Quirrel: Řekni mi, popravdě, je být součástí mé hlavy tak strašné?
Voldemort: (vzdychne) Ne, Quirrelle.
Quirrel: (vesele) Tak to se mi ulevilo. Vidíš, jak pravda může být někdy krásná.
Voldemort: (smutně) Jen není moc praktická.
*Voldemort obejme Quirrella zezadu*
Vodemort: (zpívá)
Když jsem byl malý,
neměl jsem nikoho.
Všichni se mě báli,
zabil jsem je do jednoho.

Ale teď jsem šťastný jako myš,
když jsem k tobě blíž.
Quirrell: (zpívá)
Jsem zkrátka skvělá dvojka,
jak Krakonoš a sojka.
Jsme jako noc a den,
však máme stejný sen.

Voldemort: (mumlá) Není praktická, protože tě nemůžu obejmout, víš, Quirrelle?
Quirrell: Neboj, už brzy se dočkáš. Musím ti říct, že jsem se ze začátku bál, že na mě pak ušiješ nějaký podraz. Ale teď už se nebojím. Věřím, že bys mi řekl pravdu.
Voldemort: (nervózně) Jo, jasně. Přátelé si nelžou.
Quirrell: (zpívá)
A já vím, že nejsi lotr.
Jen ať chcípne Harry Potter.
A my pak budem spolu,
tančit zas a znovu.
Voldemort: (zpívá)
A budem světu vládnout,
stačí hůlkou mávnout.
Ty a já a nikdo víc,
už nebudeme jako rub a líc.

Oba: (zpívají)
Ty přítele ve mě máš,
tak si toho važ.
Jen ty a já!

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za své trapné rýmy :D

Obrázek uživatele Regi

Překvapení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Námět:
Regi a její drabble Překvapení http://silenesuple.blog.cz/1412/prekvapeni
Scénář:
Regi pro DMD 2015
Režie:
Nejspíš asi taky Regi, protože kdo jiný by chtěl takovou ptákovinu režírovat.

Drabble: 

Přes jeviště přetančí baletka, drží ceduli s nápisem:
19. prosince, Bradavice
Hagrid, zpívá:
Eště paraple! To nesmim zapomenout zas,
bez něho bysem nedorazil včas.
Cesta přeci krátká není…
Joj, to bude překvapení!

Baletka a cedule:
19. prosince, Krásnohůlky
Olympa, zpívá:
Soška vhodná k přenášení,
ach, to bude překvapení!
Budu jistě pravdu mít…
Ještě dárek zabalit.
Napíše vzkaz, ukáže ho do obecenstva a přiloží k dárku:
Rozbal už 24. prosince večer, drahý..
Pak zasněně:
Přenese tě rovnou do našeho srubu v horách…

Baletka a cedule:
24. prosince, půlnoc, srub (polo)obří velikosti, Pyreneje
Olympa:
Je už tak pozdě, večeře studená, víno zteplalé a on nikde… Hned zítra se za ním musím vypravit. Ten hlupáček chtěl určitě otevřít můj dárek až na Boží hod ráno…

Baletka a cedule:
24. prosince, půlnoc, Krásnohůlky
Hagrid:
Cože? Olympa není doma? A kam…? Pyreneje? Nějaký srub? Do Merlinovy prdele!!!
Tak to abysem sebou hezky hodil, ať sem tam včas aspoň do Silvestra.

Baletka a cedule:
25. prosince, 10 hodin dopoledne, Bradavice
Olympa:
Cože? Hagrid není doma? A kam jel? Do Krásnohůlek?
Tváří se, jako kdyby chtěla říci „Do Merlinovy prdele!“ ale ovládne se. Procítěně zpívá:
Och, Merline…
Dej, ať silvestrovský čas
já strávím se svým milým zas.

Závěrečná poznámka: 

Jsem teď až do konce týdne pracovně mimo domov a celou dobu budu mimo své obvyklé připojení a vůbec téměř mimo net, navíc s minimem času na cokoli. Takže pokud bych nedokázala odpovídat na případné komentáře, předem za ně moc děkuji. A za kachničky samozřejmě taky. :-)
Vím, že to bude tak trošku s "křížkem po funuse", ale po návratu (v květnu) všechno doženu, včetně toho, že dočtu, co jsem teď nestačila.
PS: Všechna poslední drabble ale dopíšu včas, i kdybych měla padnout!

Obrázek uživatele mamut

Jak to vlastně bylo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak známo, dávno již literární pátrači zjistili, že ne všechny děje, romány a pohádky opisují skutečné události. Tak například Vávra, ten přežil Maryšku o 17 let a dobře spolu žili.
A co potom pohádky? Božena Němcová by se rdít musela, kdyby pravou podobu popsala.
Laickým pátračům, po vzoru Saturnina, se podařilo najít úryvek z původní hry se zpěvy nám známé pohádky O Budulínkovi. Jak to doopravdy bylo?
Jistě pochopíte, že takto by to žádný nakladatel krásné literatury nevydal.
poznámečka: tak trochu 18+ (prostě ze života)

Drabble: 

VESNIČANÉ (SBOR)
LIŠÁK, syn místního rychtáře
KOVÁŘ TÓNA
HOSTINSKÁ BUDULÍNA

Scéna: rustikální lavice, stůl, vyřezávané židle, police s tupláky. Prostor plynule přechází v malou náves.

Poslední dějství hry se zpěvy.

SBOR (*posedává u stolu*),
zpívá odrhovačku:
„Ta naše hostinská Budulína, to není panečku holka líná.
Celý den na nožkách, pivečko roztočí.
Každý chlap z vesnice za ní se otočí.
Ta naše hostinská Budulína, to není panečku holka líná.
V každé ruce s korbelem. Kdo neplatí, čert ho vem.“

LIŠÁK (*vchází, notně posilněn, úlisně na Budulínu*):
„Jen na chviličku, malý špásy, Budulíno neklop řasy. Poznáš, co jsi neznala.“

BUDULÍNA (*jej odhání*):
„I nech být, co tvé nikdy nebude.“

LIŠÁK (*už hulvátsky doráží*):
„Budulínko, dej mi korbele, skočíme si do tvé postele.
Budulínko, dej mi kvásku, povozím tě na ocásku.“

*Náhle se prudce otevřou dveře, vchází Kovář Tóna. Popadne Lišku a vyhodí jej z hospody na náves.*

KOVÁŘ:
„Budulínko, srdce mé. Zastavil jsem se jen na skok, bych ho odsud vyprovodil.“

*Budulína se tiskne šťastně ke kováři*

SBOR (*zpívá a houpavě pošlapuje do rytmu*):
„Už máme hostinskou ochráněnou, teď už navždy bude se svým Tónou.
Lišák koupil, co mu patří.“

PRINCIPÁL:
"Tohle celá pravda byla, ač trošku košilatá, jako ženská pěkná, boubelatá."

Obrázek uživatele Solast

Odpoledka

Úvodní poznámka: 

Říkal jsem si, že tuto výzvu snad ve svém fandomu nedám, ale pak jsem si vybavil jednu scénu z roku 2013 a došlo mi, že i toto bude ze života!

Drabble: 

*úterý, vedro, odpolední vyučování ve třídě DP3 - zaměření na dopravní prostředky*
*učitel vchází do dveří s výrazem "donutím je makat"*
Učitel (skálopevně): Dobré odpoledne. Posaďte se.
*všech 18 žáků DP3 stále stojí v pozoru*
Učitel (podezřívavě): Copak?
Lukáš (šibalsky): Pane učiteli, zazpíváme si!
*učitel se tváří zaraženě, protože toto se mu v této třídě ještě nikdy nestalo*
Učitel (znejištěně): A proč?
Jarda (vědecky): Protože si tím procvičíme a protrénujeme svá hlasová ústrojí na rozličná úskalí anglického jazyka a bude se nám pak lépe hovořit.
Učitel (pobaveně): To je možná pravda, ale k našemu aktuálnímu gramatickému tématu se to zrovna moc prakticky nehodí.
Petr (vychytrale): A když si zazpíváte s námi, budeme mít vyšší level motivace!
Učitel (rozveseleně): To je ale krásný důvod. Nu dobrá. Tak co tam máte nachystáno?
*Lukáš zapíná projektor, plátnem do třídy vplouvá majestátní plachetnice*
Všichni budoucí odborníci na konstrukci vozidel společným hlasem, v doprovodu pana učitele:
What will we do with a drunken sailor?
What will we do with a drunken sailor?
What will we do with a drunken sailor?
Early in the morning!
Way hay and up she rises
Way hay and up she rises
Way hay and up she rises
Early in the morning!

Závěrečná poznámka: 

Jestli si chcete zanotovat společně s DP3, tak zde je originál, který na mne tehdy přichystali na projektoru:
https://www.youtube.com/watch?v=qGyPuey-1Jw

Obrázek uživatele Arengil

Pravda vítězí?

Úvodní poznámka: 

Dopustila jsem se strašlivého BJB! Slunce-žblunce hadr!!! A chudák Václav...

Drabble: 

*Na Festivalu Fantazie*

VÁCLAV: Začínáme! (Písk!)

ORGANIZÁTOŘI (otráveně): Málo nás, malý náš zisk,
nikdo nechce koš
vynášet programů tisk
za mizerný groš!

DAV FANOUŠKŮ: Tak proč jenom, proč?

VÁCLAV (zasněně): Reklamy jako soli!
Budu vlečný oř!
Muž ten, co skály zlomí!
PŘÍZNIVCI NIGHTCONU (hladově): Ženy chutě boř!

DAV FANOUŠKŮ (skanduje): Cho chó, Chotěboř...!

VÁCLAV (utišuje rozbouřené davy): Já jsem ten Václav Pravda,
vládnout vám - rozkoš!
Na klín mi padne každá.
MILOVNÍCI EXTRA PROGRAMU společně s AMCOŇÁKY a VÁCLAVEM (významně): Pravda - žezlonoš!

ORGANIZÁTOŘI (potutelně): Vrták kolenoš!

DAV (rozvášněných) FANOUŠKŮ (tančí a zpívá; nejhlasitější jsou OrcLIMPIJONICI): Pravda je krásná ženská,
krásná, v tváři růž.
Pravda je nepraktická...

VÁCLAV (trochu nešťastně): ...Jenže já jsem muž!

DAV FANOUŠKŮ (obklopí Václava a nemotorně předvádí tanec plodnosti - něco na způsob "Pásla ovečky"; ORGOVÉ INFANTILCONU předtančují): Pravdu má jinoch svěží,
tou pravdou se tuž!
DAV FANYNEK VIRAGOFESTU: Však o rod ženský běží...

VÁCLAV (trucovitě dupne): ...Ale já jsem muž!

DAV FANYNEK VIRAGOFESTU (zajme Václava a pošťuchuje ho): Mužem jsi, leč zhrzeným,
jak milenčin nůž,
(nadšeně se přidává i všech pět ÚČASTNÍKŮ JATCONU) směr ostří pomstychtivý...

VÁCLAV (hrdě, hlasem zlomeným bolestí, vzkřikne): ...Ještě jsem však muž!!!

DAV FANYNEK VIRAGOFESTU (na něj hodí deku): Ale kušuj už!
Program začíná...

Závěrečná poznámka: 

Prohlašuji, že postavy v mém muzikálu jsou smyšlené a nemají se skutečnými osobami pranic společného.

Obrázek uživatele Bilkis

Violeta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle je muzikál k trojalbu mé oblíbené kapely. Nepředstírám, že rozumím norštině, ale leccos se pochopit dá. Že Violeta je hlavní postava, které ďábel nalajnoval život. Že otce si vzal ďábel za zvuků pohřební polky. A že Beatrice je poněkud nestandardní matka... Kaizers Orchestra tato alba natočili jako příběh, v podstatě jako muzikál bez obrazu. Takže píšu, co v tom vidím já.

Drabble: 

Ďábel: +tančí před svými poddanými+
Chtěla bys znát pravdu, Violeto?
Kde byla tvá matka toto léto?
Co dělal za nocí tvůj otec v pekle?
S maskou na ksichtě mlátil do kláves vztekle...

Violeta: Můj otec je mrtvý, můj strýc mě děsí! +vzlykne a netuší, kam by se poděla+

Ďábel: +usměje se a promlouvá k Violetě+
Jsi moje dítě, drahá má, byl jsem u tebe, když ses prvně nadechla. Řeknu ti pravdu, ale bude tě bolet,jako tisíc kapek deště dopadajících na tvou kůži, jako tumor ve tvém srdci.
+začne znovu zpívat+
Pravda je krásná jako tvá máteř,
drsná až tak, že se v ní chvěješ.
Boj se bratra matky svojí,
za jejím šílenstvím on stojí.
Nikdy tě nechtěla milovat,
v otcově náruči měla ses uschovat.
Čtrnáct let ti dám, ani o kus více,
tak stojí v úmluvě s Beatrice.

Violeta:+chvěje se zadržovaným pláčem a snaží se od ďábla a jeho přisluhovačů utéct, ti ji ale chytají+

Sbor: Náš pán tě miluje, Violeto!
V tvém krku zní, když křičíš, Violeto!

Violeta: +pere se, dokud ji za ruku neuchopí sám ďábel, pak se vzdá+

Ďábel: +pohladí její tvář+
Pravda je krutá, však praktická jest,
Nech mě, bych mohl tvé kroky vést.

Stránky

-A A +A