DMD 2018

Obrázek uživatele ioannina

Jako hejno ptáků za svítání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Aneb jak to vypadá, když člověk po letech dostane místo Thornvalda konečně schopného kolegu.

Drabble: 

Hrad vřel horečnou činností. Domácí mistři láteřili na nedostatečnost zkušebních místností, předělávali seznamy zkoušených a vůbec řešili tisíc náhlých nezbytností. Hostující mistři jako obvykle nadávali na zimu, kolegy a ubytování, adepti sborem panikařili, ztráceli a zase nacházeli vzorky i cestu ke svým pokojům...
Ayre z toho potřeboval vypadnout, než se zblázní.
Vytouženou oázu klidu našel v laboratoři.
Anzelm v koutku mlčky vyvařoval sklo. Brigitta se rošťácky culila u starého stolu mistra Kamieńskiho. Severin rutinně polepoval čisté křivule náležitými štítky, škodolibě si vyzpěvoval Janequinovu Ptačí píseň, přecházel přitom z hlasu do hlasu a tvářil se, jako by se nedělo vůbec nic.

Závěrečná poznámka: 

Zmíněnou skladbu si můžete poslechnout tady. Doporučuji shlédnout i video, výborně ilustruje, oč v tom konkrétním kontrapunktu jde.
Pro francouzštináře přídavek: text.

Obrázek uživatele Roedeer

Usvědčeni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma 17.4. "Bodláčí".

Tohle drabble je volně vloženo do série o Jakubovi, Viktorovi a Heleně. Odehrává se někdy (spíše déle než dříve) po svatbě. Asi vám neuniklo, že příběh v drabbletech není skládán chronologicky.

Drabble: 

"Už nemůžu!" postěžoval si Jakub. V překladu: je nesnesitelné horko na to, abych došel na místo, kde je tráva nejjemnější.
"Ponesu tě," navrhl Viktor a Jakub mu bez zaváhání vyskočil na záda. Cvalem zvládli jen pár desítek metrů, pak už Viktor spěchal Jakuba shodit do nejbližšího stínu - i nejbližšího bodláčí.
Domů se vrátili odděleně, avšak oba rozpálení sluncem a znavení z milování pod širákem. Jakub hlavu plnou bodláčí. Z vlasů mu ho vybírala Helena.
"Teda co ty jsi dělal..."
"Radši se neptej, ségra."
Nezeptala se, ale když večer našla bodlák i za límečkem Viktorovy košile, jedna otázka ji přeci napadla.

Obrázek uživatele Tora

Jak jsem si nesplnila sen

Drabble: 

Kdysi jsem mívala velký sen – jednou si pořídím mainskou mývalí kočku! Obrovskou, s dlouhou srstí a povahou téměř psí… Mám jen Tobiáše, proč si neudělat radost?
Promluvil rozum – čeká tě stěhování, zabydlování v novém městě, stačí, že převážíš jednu kočku sem a tam. Kočky převozy nerady, buď ráda, že to Tobiášek zvládá. Až budeš v domečku, pak…

-

Jsem v domečku. Setkání s realitou. Koček najednou plno, po dlouhosrsté krasavici ticho po pěšině. Sen se rozplynul. Čistokrevné mainky domov najdou hned, ale Silver? Squatteři? Ti by ho hledali stěží.
Nelituju.
A CDK? Za odměnu mi nadělila Jáju. Dlouhosrstého, velkého… a zadarmo!

Závěrečná poznámka: 

CDK neboli centrální distribuce koček už protáhla naším domečkem pěknou řádku potřebných, odhadem dobře deset dvanáct (kromě těch, které zůstaly natrvalo). Myslím, že mainka by se v klidu vešla, ale po pravdě, peníze, které by stála, se hodily jinde. Povětšinou na léky, operace, kastrace.
Rozhodnutí padlo už dávno a opravdu nelitujeme.

Obrázek uživatele Tess

To je ovšem nepříjemné

Drabble: 

Bylo dusno. Stahovaly se temné mraky. Ani větérek nezafoukal.
To v těchto končinách bylo vysoce neobvyklé.
Bylo naprosté ticho. Neozývalo se ani bekání ovcí, ani všeholení ptáčků, ani bzučení komárů.
Ovce se ovšem v rašeliništi nevyskytují. Jsou pitomé, ale ne TAK pitomé.
Ptáčci (a to je překvapení) se ovšem neholí. Natož všichni najednou. A pokud by se holili, z důvodu nedostatku elektřiny by používali žiletky. Což je příjemně tichý způsob.
Komáři tu ovšem nejsou.
Jsou to ovšem muchničky.
Černý oblak se tiše tetelil tam, kde by byla pěšina, pokud by tu byla pěšina. Hladově čekal na případné oběti.
Dočkal se.

Závěrečná poznámka: 

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Probuzený

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ výlet do staré Indie

Drabble: 

Když jsem byl chlapcem, neokusil jsem jiného než luxusu, žil jsem nanejvýš zhýčkaně a cestu před mými kroky vždy mi umetali sloužící, abych ponejvíce měkce mohl choditi.
Když jsem se stal mužem na prahu zralosti, žil kráčel jsem po cestách sladkých opojení, neb neznám nic, co by poutalo mysl muže více než chuť a vůně ženy.
V tom nejlepším domě jsem také mohl poznat, že to, co vstupuje do života lidského smysly, je nanejvýše pomíjivé. Proto již léta kráčím po pěšině vědění a mlčím. Mlčím, protože má slova nejsou významnější než ticho. Až zbavím své tělo žádostivosti, stanu se Probuzeným.

Závěrečná poznámka: 

A z ticha, askeze a meditací se z prince Siddhárthy stal ten, jemuž říkáme Buddha, tedy Probuzený.

Obrázek uživatele Wolviecat

O nebezpečí velehor

Úvodní poznámka: 

Je to spíšProč bychom se nepotili, ale nechce se mi zakládat nový fandom...

Drabble: 

Když Sumce konecně našly, ležel na pěšině, pohled upřený křečovitě někam do dálky. Lucie si před něj sedla na bobek.
"Tak už se nezlob," začala opatrně: "možná tam ten kamzík vážně byl..."
Sumec zasyčel a píďalkovitým pohybem se jim začal vzdalovat. Snadno ho dohnaly.
"Sumče..."
Zaskučel a začal divoce gestikuloval.
"To vypadá na vysokohorskou nemoc," pravila zadumaně Dana: "Většinou se to projevuje až ve výšce nad 3000 metrů, ale asi je citlivější. Nejdřív jsou závratě, pak halucinace a pak..."
"Pak řvete tak, že se třese pleso," prohlásil Sumec kysele z bahna: "Pěkně dekuju. Na toho sviště jsem tu čekal hodinu."

Obrázek uživatele Kleio

Dilema

Úvodní poznámka: 

Využívám i toho, že Sylens, byť psáno jinak, znamená rovněž "ticho" nebo "mlčení".

Drabble: 

Krčili se ve vysoké trávě podél cesty u Slunečního kotouče. Vysílač byl nedaleko, takže stačilo čekat, až Zatmění začne vysílat. Čekání jim oběma připadalo nekonečné, ale pak to konečně začalo. Náčelník organizoval své bojovníky. Zbraně, místo, čas. Aloy se sevřelo hrdlo, když ve fokusu zazněl pokyn k útoku na Matčino Srdce.
„Musíme je varovat!“ téměř vykřikla.
„Ne, Aloy, musíme na sever. Pokud všichni zaútočí na klan Nora, nebudou bojovat jinde, HADES může být poražen,“ oponoval Sylens.
„Ty chceš obětovat moje lidi? Mají zbytečně padnout v boji, který není jejich? To chceš?!“
Strašlivé ticho místo odpovědi bylo děsivější než okolní tma.

Obrázek uživatele Arenga

Keriakt

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Pouhý krůček od obratu k dobrému" (http://www.sosaci.net/node/31659).

Drabble: 

Leokastise šokovalo, že jim baronův bratr knihu jen tak dal.
Šlo o svazek osmerkového formátu, v měkké kožené vazbě, na deskách slepotisk: v kruhu vepsané aktalanové znaky - velmi starobylá forma.
“Vítr a meče,” řekl zamyšleně. “Jeden správně, druhý obrácený. Co to znamená?”
Avani přejela po keriaktu špičkami prstů. “Není celý,” hlesla.
“Cože!?”
“Je němý. Neúplný. Strýc… musel vytvořit složený keriakt.”
Jako by dostal pěstí do žaludku. Existoval ještě další rukopis???
“Nepochybně,” kývla, slzy na krajíčku. “Navíc… pro tenhle měl přijít někdo jiný. On si nás s nimi spletl. Až to zjistí… půjdou po nás. Musíme se schovat. Být naprosto nenápadní!”

Závěrečná poznámka: 

Pokud by nebylo dostatečně zřetelné téma:
1) Keriakt je němý, tichý, nejsou z něj schopní nic vyčíst.
2) Existuje další kniha, o níž bylo dosud ticho po pěšině, vůbec o ní netušili. (*)
3) Leokastis a Avani se od nynějška musejí schovávat, zamést za sebou stopy, být tiší a nenápadní, pokud možno předstírat, že vůbec neexistují.

(*) Tohle mám rozmyšlené od začátku, nefrkla jsem to tam pouze proto, abych byla v tématu ;-)

Obrázek uživatele Leon

Dopisy ze kdysi

Drabble: 

Věděla, že porušuje pravidla, když podléhá milostným citům v době, jako je tato.
Věděla, že není profesionální zaplétat se s lidmi, kterým poskytuje podporu.
Věděla, že nesmí očekávat víc než prchavé okamžiky štěstí.
Věděla, že tím riskuje vlastní bezpečí.
Věděla, že Němci jsou prvotřídní honicí psi.
Věděla, že gestapácká mašinérie je stejně jednou všechny semele.
Věděla, že Václava nakonec dostanou.
A pak už bude jen dlouhé, všeprostupující, naléhavé, nezrušitelné, bolavé ticho.
Ve schránce jeho konspiračního bytu se budou hromadit dopisy, které už nikdo neotevře.
Nikdo už na ně neodpoví.
Přesto je bude posílat dál.
Dokud si nepřijdou i pro ni.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je samozřejmě o Marii Magdě Rezkové a Václavu Morávkovi. Pokud to někoho pohoršuje, tak se omlouvám, je to licence, rád si jejich vztah romantizuji.

Obrázek uživatele Rya

Ticho na procházce

Fandom: 
Drabble: 

Jednou, když kvetly sasanky, orseje a kamejky modronachové, si vyšlo ticho po lesní pěšině, aby slyšelo zpěv ptáků a zurčení potůčku. Jenomže zurčení a zpěv začaly na ticho pokřikovat, slyšíš, ty jedno ticho, jak tě rušíme? Kdepak, řeklo ticho, nerušíte, díky mně jste slyšet, a já díky vám. Nevěříte? Ticho se vytratilo, rámus nedaleké silnice, letadel, ječení dětí přehlušilo zpěv i potok. Anebo, řeklo ticho (nakratičko navrácené), a najednou bylo všude vznešené, hrůzné a němé vesmírné NIC. Pomoc, volaly zoufale zpěv a zurčení, ale slyšet je nebylo. Jenže ticho je milostivé, vrátilo se a všechno zas bylo, jak má být.

Stránky

-A A +A