Mokře a zeleně

„A máme tě!“ strčila Anna botu mladému Trávníčkovi pod nos.
„Bacha, zdrhá!“
„Jindróóó! Nadběhni mu!“
„Už nemám rychlost jako zamlada,“ bránila se Jindra. Přesto přidala.
„Počkej, ty smetáku, až tě dohoníme!“ funěla Anna. „To si za rámeček nedáš!“
„Terezo! Nepouštěj ho! Sakra, nedokážeš udržet chlapa?“
„Chlapa? Tyčku hubenou!“
„Nač máme psa? Pusť ho!“ zahulákala Veronika.
Štěkot.
Dupot.
Šplouchnutí.
"Kurváááá!"

„Aspoň nebude tak smrdět,“ usoudila Anna, když se z rybníka vynořila mokrá postava obalená nánosem zelených řas.
„Hele, teď vypadáš skoro stejně, jako když jsi u nás strašil, co? Tak polez ven a koukej nám vysypat, kdo za těma lumpárnama stojí!“