Keriakt

Leokastise šokovalo, že jim baronův bratr knihu jen tak dal.
Šlo o svazek osmerkového formátu, v měkké kožené vazbě, na deskách slepotisk: v kruhu vepsané aktalanové znaky - velmi starobylá forma.
“Vítr a meče,” řekl zamyšleně. “Jeden správně, druhý obrácený. Co to znamená?”
Avani přejela po keriaktu špičkami prstů. “Není celý,” hlesla.
“Cože!?”
“Je němý. Neúplný. Strýc… musel vytvořit složený keriakt.”
Jako by dostal pěstí do žaludku. Existoval ještě další rukopis???
“Nepochybně,” kývla, slzy na krajíčku. “Navíc… pro tenhle měl přijít někdo jiný. On si nás s nimi spletl. Až to zjistí… půjdou po nás. Musíme se schovat. Být naprosto nenápadní!”