Pouhý krůček od obratu k dobrému

Měli všechno připravené.
Pronajatý pokoj jen kousek od arény s beraními zápasy, kam mohli svého zajatce odvést a řádně si jej vyzpovídat.
Baronův bratr se nebránil.
“Vy jste ti rifasané,” řekl klidně, když dveře zaklaply. Dokonce se na Avani usmál.
“Jsme,” odvětila prostě.
“Tu šarádu jste si mohli odpustit. I když aspoň byla zábava. Čekal jsem vás už dávno,” dodal skoro vesele.
Mrkla na Leokastise, ať nechá mluvit jen ji. “Omlouváme se. Nevyzpytatelné zdržení.”
“Máte kůži?”
Znovu rychlá výměna pohledů, pak Leokastis vytáhl kousek na šeříkovo obarvené kůže, který našli v Caradocově domě. “Samozřejmě.”
Srdce mu tlouklo rozpínající se nadějí…