Dříve není dnes

Slunce zapadne a z nebe začne padat sníh. První letošní. Vločky se po nich lačně natahují. Do rána nejspíš přikryjí jejich deky. Čeká je studená noc.
Karl se zachmuří. Měli by udržovat oheň, ale dřevo je mokré a mají ho zoufale málo.
Jak rád by se vrátil v čase. Do dob, kdy první sníh pozorovali z tepla Česťovy kuchyně nebo dveří nádražky. Ale loňský sníh je v nenávratnu a stejně tak i loňský Česťa a loňský Karl.
Dřív by ani neuvažoval o tom, že se pokusí o kouzlo, které může Česťu stát život. Dřív by nepřemýšlel, jestli mu ho vrátí.