Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Bilkis

Křivdy z hlubin brdských hvozdů

Křivdy z hlubin brdských hvozdů je originální fandom, který vznikl v ročníku DMD 2016, kdy jsem se rozhodla napsat v rámci dubna ucelený příběh.

Na území Brd, v samém srdci Čech, je něco prohnilého. Prastarého. Zlého. Něco, co touží po magii a krvi.

Hlavními hrdiny jsou Karl a Čestislav, řečený Česťa.
Karl je vodník, který byl za WW2 nejdříve vojákem námořnictva, později zběhem a ještě později členem magické jednotky (trestný prapor), která nesla jméno Krabben a fungovala na území Brdské pahorkatiny, především v "prostoru" (VÚ Brdy, od r. 2016 CHKO Brdy).
Čestislav je kouzelník, který mu kdysi za války zachránil život.
Společně čelí starému nepříteli, který je Karlovým bývalým velitelem. Tento člověk se jmenuje Herman a je černým mágem, který zabíjí magické bytosti i kouzelníky a krade jim jejich sílu. Věří, že musí získat Karlovu sílu, aby dosáhl kýženého výsledku. Jako každý maniak totiž chce světový mír... Tedy ovládnout svět.

Příběh rokem 2016 nekončí. Pokračuje i dál. Jak se Karl a Česťa vyrovnávají s následky dobrodružství v Brdech?

V roce 2017 se v rámci DMD příběhu naše dvojice rozešla. Jestli natrvalo je zatím ve hvězdách.

V roce 2018 se vrátíme v čase a podíváme se, co naši hrdinové páchali v 90. letech.

Fandom je volně přístupný pro každého zájemce. Nemusí ani znát Karla a Česťu, jen mít rád Brdy a jejich (téměř) nekonečné hvozdy.

Za název fandomu patří dík Aries a Profesorovi, které byly velmi nápomocné při vymýšlení jména.

Obrázek uživatele Eillen

Tajemné město - série 2019

Drabble: 

Již třetí rok byly otevřeny brány Města moře a železa.
Město v loňském roce získalo nového Vypravěče. Namísto zaslouženého klidu se však objevuje nečekaná hrozba. Vypravěče čeká nelehký úkol...

Soubor ke stažení naleznete zde.

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Drze využívám nové funkce vkládání obrázku. Právě tento obrázek může za vznik sérií Města moře a železa.

Obrázek uživatele Bilkis

V Brdech

Úvodní poznámka: 

Předchozí není. :D

Drabble: 

V Brdech. Na zelené cestě, ve vestě. Brzy. Dneska. Zítra? Někdy. Pojde. Projde. Zabije. Najde. Zabije. Vodník, hnusák. Přijde, najde, zabije. Očistí. Vylepší. Konečně. Odměna. Vypsali, vydají. Až najde a zabije. Chechtáky. 30? Víc? Uvidí. Stříbrných. Jako šupiny. Od štiky. Kousne a zabije. Kapra. I kapradí. Řasy i vlasy. Dojde k lesu. K rybníku. K louži. Všichni slouží vyššímu účelu. Pro včelu. I vosu. V plnovousu. Medvěda nepotká, s plnovousem nebo bez, do hospody nelez. Jen do lesa, kde srdce plesá. U plesa, co vodník bydlí, potřeba vidlí. A vidlice, na chycení rybice. Za chechtáky, pro ptáky. A udice. Ha.

Závěrečná poznámka: 

Následující třeba příští rok...

Obrázek uživatele Bilkis

Jako obvykle

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Tak, poslední díl. Poslední den. Přežili jsme! Díky všem za super duben. :)

Drabble: 

V kanceláři bylo jako obvykle zakouřeno, že tam málem nebylo k hnutí, natož potom, aby tam bylo vidět na krok. Došel ke svému místu u dvou stolů sražených k sobě a kecnul na židli.
Před Veronikou v popelníku hořela cigareta, vedle byla postavená konvice, z níž unikala pára a přebíjela vůni kouře jemnou vůní kávy. Psací stroj klapal, za oknem svítilo slunce a Matěj slastně přivřel oči.
Veronika k němu přisunula hrneček, nalila mu kávu a sáhla do šuplíku pro cukřenku.
"Až si to vypiješ, dopíšeš ten protokol, viď? Já musím ještě něco vyřídit." řekla a poplácala ho po zádech.

Obrázek uživatele Eillen

Pán města

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38694

Poslední střípek z Města je tu. Přeji příjemné počtení. Děkuji čtenářům, že to se mnou vydrželi. Děkuji za duben, ve kterém možná častěji propadám zoufalství, ale jen abych za pár minut vykřikla nadšením, když mi dojde, že i to šílené téma se mi dokonale hodí.

Drabble: 

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Obrázek uživatele Bilkis

Veronika záhadná

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Veronika se vrátila na komisařství s tělem v pytli a přívěskem v kapse. Kolegové ji stíhali pohledy, ale ona je nevnímala.
Nakráčela přímo do kanceláře k šéfovi.
"Tichá! Už mě vážně serete! Seberete podezřelého a během největší krize, jakou jsme tu kdy měli, si zmizíte bůhví kam! Uvědomujete si, že jsme až po uši v průseru? Kde jste byla?!"
"Vyřešit ten průser." odpověděla a položila na stůl pytel.
"Jak..."
"S drobnou pomocí pár přátel."

---

"Jak se jí to zase povedlo?"
"Je to neuvěřitelné."
"Nemůžu uvěřit, že to vyřešila sama."
Matěj se usmál. Záhada vesmíru jménem Veronika Tichá stále nebyla odhalena.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Bilkis

Očištění

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Měl jen málo možností, jak se duše v přívěsku zbavit. Nechtěl riskovat polibek, protože by ho duše mohla ovládnout. Bál se, že vodnická magie bude málo, ale zkusit to musel. Venku, ve vodě.
Duše se prala, víc než jiné duše. To strach ze smrti jí dodával sílu. Karlova vůle ale nakonec byla silnější. Přirozeně, z podstaty věci.
Horší bylo odstranit všechna krutá kouzla, která duši ovíjela a prorůstala jí. Vyžádalo si to téměř všechnu jeho sílu, ale nakonec duši očistil. Kouzla spláchla voda.
"Okouzlující," prohlásila Veronika, když viděla zámotek duše svíjející se Karlovi v ruce.
"Škoda, že byl majitelem idiot."

Závěrečná poznámka: 

Kdo si myslí, že to projde? :D

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Jen jména se liší

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38622

Děkuji Esclarte za nakopnutí. :-)

Drabble: 

Vypravěč zůstal sám. Přesto stále ve svém nitru měl za společníky ty, kterým sebral existenci.

Jedna rodina přestala existovat. Jiné však byla dána možnost žití. Jako by se vesmír snažil uhladit hluboké brázdy, které na ose času Vypravěč zanechal.

Opustil tajemné město a vystoupal opět na Žďárské vyhlídky. Shlížel na město a procházel pohledem minulostí, aby se seznámil s novým rodem, který dříve neexistoval. Nestačil se divit. Osudy těch lidí byli totožné s těmi minulými. Jen jména se lišila.

Nedokázal tu záhadu rozluštit.
Vlastně ani o to nestál.
Věděl jen, že ona jména bude navždy nosit vrytá do svého srdce.

Obrázek uživatele Eillen

Zpět ke svému životu

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38495

Děkuji Bilkis, že byla ochotná povolit crossover Křivd a Města a hlavně, že mi propůjčila Česťu. Tímto ti ho vracím a snad se za tu návštěvu v Rokycanech až tak moc nezměnil.

Drabble: 

Česťa se rozloučil s Vypravěčem a opustil Tajemné město. Stále seděl v hospodě, a byť utekla dlouhá doba, pivo, které před ním stálo, bylo stále vychlazené.

Pozvolna upíjel a sledoval lidi kolem sebe. Zaujal ho jeden pán. Mohl být tak v jeho věku, ale duchem evidentně nedospěl. Přesto měl krásný život. Stačilo mu najít kulatý oblázek a hned se rozesmál.

Česťa při pohledu na pána přemýšlel nad rozhovorem s Vypravěčem, ale myslí neustále sklouzával ke Karlovi.

Možná že nastal čas přestat poslouchat rozjitřenou duši. Možná je čas o všem si promluvit, pomyslel si a rozhodl se, že zkusí Karla najít.

Závěrečná poznámka: 

Ačkoliv jsem duševně zaostalou osobu použila pro téma, ráda bych řekla, že si o takových lidech nemyslím, že jsou to idioti. V Rokycanech opravdu žil podobný pán a bohužel tak o něm lidé mluvili. Onen pán byl však dříve velmi vzdělaným mužem, jen měl problém s alkoholem. V jednom alkoholovém opojení šel přes koleje a srazil ho vlak. Sice přežil, ale cena byla příliš veliká. I tak se ale dožil požehnaného věku a mně vždy připadal sympatický. Měl totiž svého jezevčíka, kterému kupoval z invalidního důchodu kvalitní maso, jen aby se měl dobře. A sám si vystačil právě s konzervou pro psy a rohlíky. Po smrti svého jezevčíka pán sešel a do půl roka umřel. Ale po městě se proslýchalo, že když ho našli, usmíval se. Možná věděl, že se zase se svým jezevčíkem setká...

A pokud to není dostatečně pochopitelné - okouzlující je na tom člověku to, jak se umí nadchnout pro maličkost.

Obrázek uživatele Bilkis

Jako tygr v kleci

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Já ani nevím. Jsem už nějaká hotová.

Drabble: 

Veronika s Česťou se vydají ven. Pracují pod ochranou kouzel a přivolávají k sobě Matošovy kosti a jiné tělesné části. Musí pročesat celou Oboru, najít i tu nejmenší částečku a uklidit ji. Nejen proto, aby měla Veronika celé tělo, ale proto, aby jeho pozůstatky neotrávily vodu. Je to těžká práce.
Karl zatím v domku přemýšlí, jak se nejlépe zbavit Matošovy duše. Ví, že to nebude lehké. Žádný nemrtvý se nevzdává snadno. Kdyby totiž uměl přijmout smrt, neudělal by ze sebe tohle. Lidského toho v duši moc nezůstalo, ale stejně nebude chtít jen tak odejít. Bude se rvát zuby i drápy.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Jako toulavá kočka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38395

Drabble: 

Vypravěč se už nedokázal tvářit klidně.

„Je po všem,“ hlesl tiše a oči se mu zalily slzami. „Můžete se vrátit zpět,“ dodal a zvedl se. Všiml si překvapeného pohledu svého společníka.

„Řekl jsem, že bych bez váhání chránil město,“ vysvětlil mu. „Nemluvil jsem však o tom, že jsem hrdý na to, co jsem provedl. Ta bolest a nenávist k sobě samému tu bude napořád. Jako toulavá kočka, kterou pohladíte, dáte ji trochu najíst a nemůžete se jí pak zbavit.“

„A chtěl byste se té bolesti zbavit?“ zeptal se Čestislav.

„Ne. Nechtěl. Ta bolest mě nutí nikdy na své činy nezapomenout!“

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to tu. Konečně jsem mohla napsat, jaké jsou pocity Vypravěče. I když bych si tedy na to představovala lepší téma. Ale snad to přirovnání nevyznívá úplně blbě...

Obrázek uživatele Bilkis

Mezi třemi

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Zavřeli se v domku. Vysílení.
"Co teď? Poskládá se zase dohromady a budeme tu uvěznění!?" zeptal se Matěj.
Veronika ho vzala za paži a odvedla ho k Moravcovi.
"Ty vezmeš Moravce a půjdete sepsat přiznání. My s Karlem pak vyřešíme tuhle situaci."
"Jak to chceš doprdele vyřešit?"
"Máme jeho duši a Karl si s ní poradí, o to se neboj. A teď mě dobře poslouchejte. O tom, co se tu stalo, neřeknete živé duši. Zůstane to mezi námi třemi. Já přinesu důkazy a tělo, jasné?"
"Jasné," zabrblal Matěj. Moravec přikývl. Vydali se ke dveřím.
"Matěji?"
Otočil se.
"Dobrá práce, díky."

Závěrečná poznámka: 

Už jen 4 témata a bonus, jupí! :) A Veronika umí i pochválit! :O

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Seznam

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38261

Drabble: 

Česťa musel v duchu přiznat, že má Vypravěč pravdu. Kdyby tehdy, když umřel jeho syn, měl možnost jej zachránit, udělal by pro jeho záchranu cokoliv. A tak mlčky pozoroval Vypravěče, jak z jedné z kapes vytahuje papír s tužkou. Dokud psal, nerušil jej.

„Co tedy po mně chcete?“ zeptal se ve chvíli, kdy Vypravěč odložil tužku.

„Chci, abyste je odnesl do normálního světa,“ pronesl Vypravěč a podal Česťovi papír.

Písmo bylo drobné a tak si musel Česťa vzít brýle na čtení. Byl to seznam jmen. Zadíval se přes brýle na Vypravěče.

„Ať existuje alespoň jedna zmínka, že ti lidé žili.“

Závěrečná poznámka: 

Téma se schovává za brýlemi Česti. Možná jste se také setkali s dětským pošťuchováním a označováním nositelů brýlí za "čtyřočka".
Takže Česťa je teď takovým čtyřočkem, Vypravěč má dvě oči a dohromady je veden dialog mezi šesti očima.

Obrázek uživatele Bilkis

Restart

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Zášleh ohně protnul hladinu jako blesk. Nemělo by to být možné, samozřejmě. Ale magie - změněná, nelogická - to umožnila. A s ohněm přišel restart, protože magie snese nelogičnost jen do určité míry. Všechny jejich problémy náhle zmizely, proudy je rozehnaly do všech koutů rybníka, rozpustily je, umlčely.
Česťa, Karl i Veronika byli náhle díky Matějovu zásahu schopni kouzlit. Neváhali ani vteřinu. Jejich síly, napnuté do té doby čekáním k prasknutí, najednou povolily v ohromné erupci. Smetla všechno, co měla v dosahu. Česťu, Karla, Veroniku, Matěje i Matošu. Rozložila ho na kosti a šlachy. A přívěsek. Karlovi stačilo jen po něm sáhnout.

Závěrečná poznámka: 

Blížíme se ke konci. :) Téma je doufám vidět. Jeden zásah, nelogický, úplně změnil všechny problémy, které měli.

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Prozření

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38139

Drabble: 

Pivo již dávno zvětralo, ale tichá hádka nepřestávala. Vypravěč si stále pevně stál za svým rozhodnutím.

„Přijde mi, že si hrajete na boha. Považujete se za toho jedinečného, který má pocit, že je na všechno a na všechny sám,“ pronesl Čestislav znechuceně. Vypravěč se cítil dotčeně.

„Víte, jste neskonalý sobec,“ pronesl chladně Vypravěč. „Tu ženu, mimochodem jmenovala se Simona, jste byl ochoten pochopit. Dle vás byla matkou dítěte, které neměla. Já se považuji za rodiče města, které budu bránit do poslední kapky krve. Neříkejte mi, že vy byste pro záchranu svého dítěte neudělal cokoliv.“

Ticho, které zavládlo, bylo výmluvnou odpovědí.

Obrázek uživatele Bilkis

Zoufalství v zeleném přítmí

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Kráčí pod hladinou, víří bahno, rozráží vodu, vysává z ní vzduchu.
Jsou tři. Tři, kteří se mu staví do cesty. Dva muži a žena. Ona svolává bublinky vzduchu pod hladinou, jeden z mužů ovládá přímo vodu, zatímco druhý boří ruce do bahna.
Nemají šanci, že? On vládne větší magií. Neporazitelný, nepřemožitelný. Smete je z povrchu zemského, a pak najde toho, kdo mu ublížil jako první. Cítí ho.

Karl, Česťa a Veronika si zoufají. Jejich živly je nechtějí poslouchat. Voda neproudí správným směrem, vzduchové bublinky se nechtějí spojit a země neodpovídá. Horečně se snaží zmatené živly ovládnout.
Vodu protne záblesk světla.

Závěrečná poznámka: 

Inu, chtěla jsem původně operovat jen s jednou matkou, ale berme to tak, že každý živel je pro kouzelníka, který ho ovládá, matka, nejen matička země. Což? :D

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Obhajoba

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38026

Drabble: 

„Byla zoufalá,“ začal Česťa s vysvětlováním. „Celé roky se s manželem snažila počít dítě, ale nedařilo se jim. Ani umělé oplodnění nebylo úspěšné. A to ho podstoupili pětkrát.“

„A to má být nějaká omluva?“ pokrčil Vypravěč rameny.

„Nedokázala už logicky přemýšlet. Zoufalá žena prostě udělala chybu. Vnitřně byla matka. Matka dítěte, které neměla,“ pokračoval Česťa.

„Hájíte ji, jako by jen zazmatkovala. Její čin byl úmyslný. Věděla, co dělá. Věděla jaká je cena. Přesto ji byla ochotna zaplatit!“ pronesl prudce Vypravěč. „Spoutala vás a věřte tomu, že by vás i zabila, kdybyste stál v její cestě. Jak ji můžete stále bránit?“

Závěrečná poznámka: 

Je mi jasné, že to neprojde, ale matku tam "mám" jen jednu. Ale zase podle Češti jen zmatkovala...

Vypravěč je tu pořád na přes držku, ale třeba do konce měsíce bude mít možnost se obhájit.

Obrázek uživatele Eillen

Přiznání

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37888

Drabble: 

„Přivedl jsem vás sem, abyste se stal mým svědomím,“ prohlásil Vypravěč a na chvíli se zarazil. Jeho společník jej pobídl k dalším slovům svým mlčením.

„Minulost byla změněna. Motýlí efekt začíná působit. Za pár chvil nebude nikdo, kdo by si pamatoval. Jen ti, kteří stihli vstoupit do tajemného města. Vy a já. Spoutáni časem, který nenastal. Odsouzeni nezapomenout na životy těch, kteří neexistovali.“

„Jak jste mohl!“ pronesl zděšeně Čestislav.

„Hodlala zničit město. Neměl jsem jinou možnost.“
Nehájil se. Jen konstatoval holý fakt.

„Víte vůbec, proč to provedla?“ zeptal se Čestislav.

„Netuším. Ale vy mi to jistě řeknete,“ odpověděl popravdě Vypravěč.

Závěrečná poznámka: 

Je mi jasné, že na to, co Vypravěč provedl, se termín Butterfly effect nehodí úplně dokonale. Má jít o drobnou, až nepatrnou změnu. A přivedení nakaženého morem do rodiny, která by se jinak s onou nemocí nedostala do kontaktu, zrovna nespadá mezi "drobnosti".

Ale nejsem Doctor a tak mám problém vysvětlit ty timey wimey stuff (a ještě navíc ve sto slovech).

Obrázek uživatele Bilkis

Pod útokem

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Trochu se posuneme v ději, tedy, konečně se snad dočkáme nějaké akce.

Drabble: 

Kouzlo zaznělo ve chvíli, kdy se rozvlnila hladina rybníka.
"Je tady," řekl Karl a zachvěl se.
"A má to u sebe," poukázal Česťa na mapu, kterou s kouzlem propojili. Česťa sáhnul do skříňky u zrcadla a vytáhl rybí šupiny. Karl zatím kouzly uzamkl hladinu. Veronika ze sebe shodila bundu a vytáhla nůž. Kopecký s Moravcem je užasle pozorovali. Veronika byla jen na okraji, ale Karl s Česťou se proplétali ve složitém tanci příprav. Léta strávená bok po boku byla znát - dosáhli úrovně propojení, jaká se jen tak nevidí.
"Matěji, vy zůstanete uvnitř. Používáš oheň... Když neuspějeme, otevři hladinu a utečte."

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Téma je schované v předposledním odstavci. Snad. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Poražme smrt, tu zubatou dámu

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Lokalizačnímu kouzlu zabere nějakou dobu, než začne účinkovat, sesedli se tedy s čajem u stolu a povídali si. Matěj se ošíval, ve vodnické domácnosti mu nebylo příjemně. Ani netušil, že ještě žijí vodníci. Ale nakonec nevydržel a zeptal se: "Proč to udělal?"
Všichni čtyři se na něj podívali. Veronika se smutně usmála, Mory se zamračil, Česťa si povzdechl, ale Karl, ten odpověděl: "Lidé vždycky snili o tom, že porazí smrt. A on není jiný. Snílci, blázni, vědci, každý druh člověka to někdy zkusil. Vodníci také, někteří žijí i stovky let. Ale všechno musí někdy zemřít. Smrt se totiž porazit nedá."

Závěrečná poznámka: 

Tohle téma je pro mě prostě výplňové, bohužel. Snad stihnu napsat konec příběhu. :D

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Smrt snílka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37707

Drabble: 

Česťa pozoroval svého společníka, jak se hraje s půllitrem.
Nepoznával ho. Ten tam byl onen snílek, se kterým se setkal na Žďárských vyhlídkách. Vzhledem byl stále stejným mladým mužem. V očích se mu ale zrcadlil staletý žal.

„Nemůžeme zde zůstat,“ pronesl Vypravěč po chvíli tichým hlasem. „Ne, pokud si máte vše pamatovat. A já potřebuji, abyste nezapomněl.“

Česťa mlčel. Začínal chápat, že Vypravěč provedl něco děsivého.

„Kam musíme odejít?“ zeptal se nakonec. Vypravěč se smutně pousmál a mávl rukou. Ocitli se ve středověku. Stále seděli u dubového stolu, jen skleněné půllitry nahradila keramika.

„Vítejte v tajemném městě,“ povzdychl si Vypravěč.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Bilkis za pomoc. Bez ní bych tápala, jak mám z Česti udělat snílka. Vůbec mě nenapadlo, že by za snílka mohl považovat právě Vypravěče.

Obrázek uživatele Bilkis

Lokalizační kouzlo

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Byl to teda porod. A Karl by to samozřejmě zvládnul lépe než já a bez chyb. Holt nejsem žádný umělec a už vůbec ne stoletý vodník. ;)

Drabble: 

Lepší rozlišení obrázku ZDE

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Následující:

Snad se to dá počítat jako komiks. :D

Obrázek uživatele Eillen

Nad sklenkou piva (1741/2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37697

Drabble: 

Vypravěč stál se zavřenýma očima na náměstí. Snažil se neužívat si pocit vítězství.
Vítězství, kterého se dá dosáhnout jednou za věčnost.

Je na čase čelit následkům, pomyslel si, otevřel oči a pokusil se otevřít bránu do roku 2019. Jak předpokládal, vše šlo lehce, tak jako dřív.

Vstoupil do brány a ocitl se před hospodou U Stočesů. Rozhlédl se a spatřil Čestislava sedícího v zadní části zahrádky. Pomalu k němu došel, posadil se a objednal si pivo.

„Cítím, že magie opět proudí svými stezkami,“ pronesl vážně Čestislav. „Vyřešilo se to až moc lehce. Bojím se zeptat, ale musím. Co jste provedl?“

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k tomu, že se sama stovky nedožiju, je pro mě sto let představa věčnosti.
Snad to u holek projde :-)
A jestli ne, tak se sešli U Stočesů - tam ta stovka taky je a Česťa se tam s Vypravěčem sešel zatím pouze jednou :-)

Obrázek uživatele Bilkis

Plán A

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

"Kdybychom měli něco, cokoliv, co mu patřilo, mohli bychom se pokusit o speciální lokalizační kouzlo." vysvětlil Karl, když konečně prolomil mlčení po jeho předchozím prohlášení.
"Mám pár jeho vlasů, upadly z něj." řekl tiše Matěj a vytáhl z kapsy plastový sáček na důkazy.
"Výborně, Kopecký!" pochválila ho Veronika. Nadšení z ní přímo teklo proudem.
"Jen nepodléhejte nadšení. Bude to chvíli trvat - to kouzlo není žádná brnkačka - a taky nemusí vubec vyjít. Řekl bych, že se používá tak jednou za sto let. Možná ani to ne."
"Co budeš potřebovat, Karle?"
"Klid, vodu, papír a barvy. A taky vaši pomoc při zaklínání."

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Nečekaná záchrana (2019)

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 20 - Osamocen v davu

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37477

Drabble: 

Česťa cítil, jak se magický tok, který doposud kroužil kolem vilky, začíná přibližovat.

„Ne. Teď se nesmí protrhnout hráze magie,“ vydechla zoufale žena a pokoušela se vyčarovat kolem domu štít.

„Jak se mu to povedlo? Vždyť tu vůbec není!“ ječela jak smyslů zbavená.

Česťa neodpovídal. Připravoval se na vlnu magického proudu, která se měla přes ně přehnat.

Křik ženy pomalu utichal. Vzduch se měnil. Česťa cítil, že už není uvnitř místnosti.

„Jste v pořádku?“ promluvil na něj kdosi. Otevřel oči. „Nechcete si přisednout?“ Česťa se rozhlédl a zjistil, že sedí v hospůdce u malého stolku.

„Děkuji, ale chci být sám.“

Závěrečná poznámka: 

Myšleno je to tak, že po tom zážitku je Česťa rád, že je sám a nemá náladu se s někým vybavovat. A tak, byť je v hospodě, kde je život, je rád, že sedí sám a nikdo na něj nemluví.

(a jestli mu to přijde divné nebo ne, to si musíte počkat, protože tentokrát bylo sto slov hrozně málo)

Obrázek uživatele Bilkis

Sám

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Vždycky věděl, čeho chce dosáhnout. A co pro to bude muset obětovat. Neměl přátele, rodina se o něj nezajímala a on se nezajímal o ni. Kráčel sám, ať už byl mezi lidmi, nebo ne. Neměl stejné zájmy, jako jeho vrstevníci. Uchvacovaly ho hloubky magie, neznámé nebo zapomenuté obory kouzel, mýty a báje. Ale na každém mýtu, na každé báji je něco pravdivého. Hledal dlouho. Našel snad každý zdroj, který existoval. Roky se připravoval na ztrátu duše. Zaklel ji do jediného cenného kousku, který si ponechal. Neměl domov, hmotné statky, jen tuhle jednu věc, v níž dlela jeho duše. Kráčel sám.

Závěrečná poznámka: 

Trochu jsem chtěla náhled na záporáka, tak snad se mi podařil.

Následující:

Obrázek uživatele Bilkis

Daň magii

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Sesedli se kolem stolu a vysvětlili situaci.
"Takže je to vážně Lich a ještě vám utekl." shrnul to Česťa. Přikývli všichni tři.
"Chápu, že jste se snažili, ale zabít ho teď bude problém."
"Myslel jsem, že ho zabít nelze." řekl překvapeně Kopecký.
"Všechno jde zabít. Jeho duše je zakletá v nějakém předmětu. Zničte předmět, tělo se rozpadne." vysvětlil Česťa.
"Nerozpadne se samo? Už se rozpadá, nebo ne?" zeptal se Mory.
"Ne. Magie ho drží pohromadě, ale zároveň ho trestá za vytržení duše z těla. Pro magii je to nejtěžší hřích. Ať už vezmete duši svoji nebo cizí." promluvil poprvé Karl.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Rozhořčený (2019)

Úvodní poznámka: 

předchozí část: http://sosaci.net/node/37350

Drabble: 

Česťa se stal nedobrovolným svědkem manželské hádky. Začalo to už příchodem muže domů.

„Co to je za chlapa a proč vypadá, že se nemůže pohnout?“ ptal se překvapeně. Odpověď se mu ani trochu nelíbila.

„Proč si to pro boha udělala?“ ptal se, ale bylo na něm vidět, že odpověď znát snad ani nechce. Česťa poslouchal ženinu obhajobu, ale už ji nedokázal litovat.

„Prosím. Řekni, že si děláš legraci,“ vydechl muž vyděšeně. „To nemůžeš myslet vážně?! Já tě vůbec neznám!“ křičel a rozhazoval rukama.

„Dělám to pro nás!“ bránila se žena.

„Je jen hřích na to pomyslet! Nikdy ti to neodpustím!“

Závěrečná poznámka: 

Konec dubna se blíží a já pomalu začínám panikařit, že nemám šanci to stihnout dopsat.

Obrázek uživatele Eillen

Nevítaný (1741)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37238

Drabble: 

Vypravěč s mužem konečně dorazil na místo. Vstoupil do starého domu, který se na první pohled zdál neobývaný.

„Co tu chcete!“ ozvalo se najednou zpoza dveří vedoucích do obytných prostor. „A proč sem taháte toho pobudu. Chcete nás nakazit?“

„Chci jen, aby ukončil svůj život jako člověk. Ne jako kus masa hnijícího venku na ulici!“ odsekl mu Vypravěč. „Cožpak se tu nenajde křesťanská duše, která by pomohla bližnímu svému zmírnit utrpení?“

Muž stojící ve dveřích se ani nehnul. Vypravěč si všiml, že za ním vykukují další lidé. Nehlaste se všichni, pomyslel si ironicky.

Jeden z nich nakonec vyšel na chodbu.

Stránky

-A A +A