Nevědomost hříchu nečiní

Téma rozhovoru se u nich opakovalo zhruba co měsíc.
„Říkám ti to už po...,“ zašermoval Crowley Azirafalovi před očima kuřecím stehnem.
„Po 7386.“
„Vidíš. Tak to uznej. Nemáme svobodnou vůli. Oni ano. Já dělám to, co dělám, protože musím.“
Ti oni byli lidi.
„Ale Crowleyi... totiž,“ anděl zaváhal.
Jak říct ďáblovi starému jako sám svět, že si tu svobodnou vůli dokázal vybudovat?
Má ho zbavit jeho jistoty? Jeho vědomí, že ta omezení daná jeho zlounstvím už přerušil?
Vždyť Crowley by snad ani nepřežil, žít v okovech svobodné vůle.
„Co totiž?“
„Nic,“ usmál se Azirafal, „nepůjdem raději do parku krmit kachny?“