Zimní les
Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/42843.
Naposledy se ovce pasou na strništích postříbřených prstíky mrazu. Dotýkají se i Anděly, něčeho hluboko v ní a brání jí se rozmáchnout.
Stázi pláče i ve dne, mleči mizí, v mlýně černota a ona je bezmocná, bezradná, sama.
Slunce kreslí v zimním lese jasné pruhy světla. Dívá se na ně tak dlouho, až se najednou rozplynou, prostoupí zem a ona je následuje, do kořenů a níž, vpíjí se do kamene, a kámen, kořeny a větve se vpíjí do ní, až splynou v jednu sílu, v jeden pramen, a ona pije, nenasytně, až do dna.
Pak se rozesměje a rozpláče zároveň.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ty jo
Ty jo
Paráda, našla svoju mágiu!
Paráda, našla svoju mágiu!
Hmmm, tak teď co s tím dokáže
Hmmm, tak teď co s tím dokáže?
ohromný
ohromný