Kráter

Mám kráter v kalendáři.
Kráter táhnoucí se od poloviny ledna do posledního březnového víkendu. Kráter, který spolykal všechny, kdo se bezelstně procházeli po jeho okraji bez jistícího lana. Kráter, ve kterém zmizely dva měsíce času, pět lahví vína, všechny nekonečné debaty o progresivním rocku, jedna opravdu vydatná večeře v japonské restauraci, moje soudnost, tři náplně do propisovačky a snad i kus mě samotné.
Stačilo se jednou probudit a zjistit, že jsem v pokoji sama. Bez ní - i beze slov na vysvětlenou.
Takhle se přeci nedá zakončit známost. Ne takhle dobrá známost.
My se přeci nedáme jen tak vyhodit do vzduchu.