Ze života

Obrázek uživatele mamut

Klamerka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Klamerka je tady v našich končinách kolíček, obyčejný kolíček na prádlo.
Prostě krajová rozmanitost naši krásné řeči ;)

Drabble: 

"Hoď to na klamerku!" volávala naše máma, když jsem něco potřebovala.
Bývala na lednici, velká, zelená s magnetem. Scházely se u ní všechny důležité věci v rodině.

Porada.
Doktor.
Kafe s Andreou.
Vyzvednout sako z čistírny.
Zaplatit telefon.
Zavolat zubaři.
Divadlo? -kdy?-tady-jo to škrtnu- Divadlo!

Takový telefon zaplatíte později, ale zubaře pak sháníte nového víc než rok.
Někdy mi ta mámina klamerka chyběla, v téhle době všech chytrých pamatovátek.

A najednou - žádné klamerky nejsou!
Žádné nutné.
Svět se zastavil.
Nic není důležité.
Jen čas si vzpomenout, že nemusíme všechno stihnout, všechno splnit - do puntíku.
Dostali jsme dar - čas pro sebe.

Závěrečná poznámka: 

Vím, za pár let zapomeneme. Zapomeneme, že najednou se vyprázdnily naše přeplněné diáře, že jsme se nemuseli honit za splněním každé položky, že jsme najednou začali znovu objevovat, jak skutečně být sami a být spolu.
Alespoň pár drobných pozitivních maličkostí v téhle zvláštní ztichlé době "karantény".

Obrázek uživatele Aveva

Přehlížená

Fandom: 
Drabble: 

“Haló, sousede, jak se vede?”
“Výborně! Teploučko, vlhkoučko, to mi dělá móc dobře.”
“No hlavně, že jste spokojený, když jste si vykolíkoval právě takový kousek země. Mně by tam nesvědčilo.”
“Tak je to právě dobře zařízené, že každý máme svůj ráj. Já bych v té vaší morně taky nevydržel.”
“Ba ba sousede...”
“Promiňte pánové?”
“Hele prcku, co se cpeš mezi velké?”
“Já myslela, že bych si taky kousíček zabrala. Kdybych zarazila kolík tuhle a támhle…”
“Zalez prcku! Kolíky došly!”
“Checheche, podívejte, jak se ten nepodarek třese!”
“Tak vy takhle? Tak to zabírám celé!” vyprskla Korona a začala se exponenciálně šířit.

Obrázek uživatele Kleio

Stanování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak jsme takhle za větru a deště stavěly stan. :D

Drabble: 

"Já se na to můžu..." zakvílela Kristýna a cumlala si palec.
"Co se zase...?" Lenka vystrčila ze stanu zarudlý obličej.
"Já na tom dělám, já na tom makám," mumlala Kristýna s palcem v puse a znovu se pokusila najít šňůru, kterážto mezitím samozřejmě uletěla a provokativně plápolala ve větru.
"Makej rychleji, já už to neudrží. Nemám dispozice k tomu být stanovou tyčkou." Hlava zmizela v útrobách lehce zatuchlého modrého plátna. Další poryv větru stanem nebezpečně zamával a Kristýna začala znovu nadávat.
"Co je to tentokrát?" zahuhlal obsah stanu.
"Máme problém, asi spíme pod širákem. Došly nám všechny kolíčky."
"A sakra..."

Obrázek uživatele Tora

Když dojdou kolíky, vezmi...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tahle příhoda se stala tak dávno, že už to snad ani není pravda. Ale když si na ni vzpomenu, stále vnímám to teplo a vůni léta toho roku...

Drabble: 

„Nebudeme je ždímat, slunce je krásně vybělí.“
Moje zbrusu nová tchýně poletuje po zahradě a věší na dlouhé šňůry čerstvě vyvařené pleny. Chodím za ní pomalu, ztěžka, mám pocit, že jsem jedno velké břicho. Termín porodu se blíží, vedro mě vysiluje, jsem ráda, že se nemusím shýbat a natahovat. I když, možná by mi to pomohlo…
„Došly mi kolíky,“ vytrhne mě z rozjímání hlas. „Dojdi do prádelky, jsou tam někde klubny, tak je prosím dones.“
Připadám si jako dítě, poslané do lékárny pro semtele. „Nevím, co jsou to klubny,“ přiznám.
Tchýně se rozesměje. „Klamerky přece!“
Jo klamerky! Že neřekla hned!

Závěrečná poznámka: 

Vůbec nevím, kde se v kraji, kde jsem kdysi žila, vzal název klubna. Tedy kolík ne s pružinkou, ale jednoduché véčko vyřezané z plochého kusu dřeva. Prostě klamerka, jak se zas pro změnu říkalo u nás doma. Mívali jsme jich plno, běžně jsme je používali. Ale název klubna jsem slyšela tehdy poprvé. A už nikdy nezapomněla.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 1

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Čerstvá matka, co dodat?

Drabble: 

Srpen. Sobota po mírně náročnějším pátku. Termín. Ranní cesta do porodnice, příjem. Pár hodin mírné bolesti, pár hodin mírné nudy. Pár opravdu nepříjemných chvilek.
O dva epiduraly, jízdu na rajském plynu a 36 hodin později drobná operace. Strašná noc. A. kdesi v péči někoho jiného, manžel doma. Děsný vedro.
O čtyři dny později - tenhle mejdan se teda děsně protáhnul a v tomhle hotelu stojí servis za houby - konečně doma. Uf.
Gandalf se Sauronem vrní blahem. Panička je doma! Bělina, Šedina a Mourina taky vrní blahem. Venku.
Doma bordel. Kocourům nikdo nevynesl záchod, A. se posral. A největší tragédie: došly kolíčky!

Obrázek uživatele mamut

Toníček

Obdarovaný: 
Owes
Fandom: 

Milý Owesi
Dnes je kouzelný den. Den na který se těšíme jako děti, na který se těšíme i jako dospělí. Přeji Ti i všem Tvým blízkým krásné Vánoce a celý příští rok.
Tvé povídky Linkového stykače mě přivedly na námět pro Tvou vánoční nadílku. Přenesme se mezi šoféry z Ostravy. Doufám, že se bude líbit.

Obrázek uživatele mamut

Romantická

Úvodní poznámka: 

Drabble vzniklo na téma č.6 Naostro
Je takové domácí, vtipné a naše.
Ale víte co. Ten kluk šikovná, Judd Trump, vyhrál letos tři velké tituly ve snookru a je Mistr světa ;)

Drabble: 

Na vysportované tělo rychle natáhnul džíny, přes hlavu přetáhl triko a rychle mizí v otevřeném sporťáku za zatáčkou...
Zasněně přimhouřím oči do mihotavé záře televizního přístroje.
"No to určitě." ozve se vedle mne z pohovky.
"Cože?"
"To bych chtěl vidět, jak tak rychle hrkne zipem."
"Proč jako?"
"Co proč, proč? Dovedeš si předtavit, jak je nepříjemný, když si štípneš pimpulu!"
výrazně pozvedá můj choť prstík. "Nedovedeš! Ty ho nemáš!" zakončí svou litanii ubohého klanu běžných mužů.
"A vůbec. Pojďme to přepnout na snooker. Dnes hraje O´Sullivan."
"Jasně! Ale sázím na Trumpa. Judd je hezčí." potutelně se usměju.
No jo, ženská.

Obrázek uživatele wandrika

V karanténe

Úvodní poznámka: 

Apríl je mesiac, kedy mnohé kaktusy po zime znovu začínajú rásť. Možno preto mi napadlo o nich písať. Vyšlo z toho len pár drabble bez nejakého jednotnejšieho štýlu, ale v podstate som s nimi spokojná. Tento kúsok som napísala na tému Zvíře, které nechce odejít.

Drabble: 

„To máš kaktusy úplne na každom okne?“ opýtal sa návštevník, keď v kuchyni objavil sukulent rodu Adromischus.
„Samozrejme že nie,“ zaškľabil sa kaktusár. „Obyčajne tu nebývajú. Toto je karanténa.“
Návštevník sa súcitne prizrel starému rozkonárenému sukulentu. „Čo sa mu stalo?“
Kaktusár nadvihol kvetináč a ukázal drobné biele chumáčiky v miske. „To sú vlnatky. Malé beštie, čo sajú živiny z koreňov. Minulý rok som použil systémové insekticídy, čo prejdú do celej rastliny. Vlnatky zmizli... lenže na jar sa vyrojili znova.“
„Tak čo s ním teraz urobíš?“
„Už som zasadil zdravé odrezky.“ Kaktusár pohladil sukulent pohľadom. „Keď sa zakorenia, vyhodím ho... niekedy.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble vyjadruje celkom jednoduchú emóciu: nechuť rozlúčiť sa so živou bytosťou (rastlinou) aj napriek tomu, že už nie je tým, čím bývala. Preto oveľa radšej pestujem kvety, ktoré netreba "zmladzovať", teda sadiť výhonky a vyhadzovať pôvodné zostarnuté rastliny.

Obrázek uživatele Tora

Mami hajá

Úvodní poznámka: 

Letos jsem se vůbec nemohla rozhodnout, které drabble vybrat. Něco ze Strážců? Nebo z divokého západu? Pak jsem dorolovala k tomuhle kousku a bylo vybráno.
Proč? Protože mou hvězdičku prostě miluji.

Psáno na téma Nejzářivější hvězda.

Drabble: 

„Mama!“
To je sama, na rozdíl od mami, což je maminka.
„Nemůžeš jít sama z kopce, sletíš!“
Prásk.
„Vidíš, vstávej, šup!“
„Mama!“
„Jasně, že sama.“
„Mami hajá,“ oznamuje moje nejzářivější hvězdička kolemjdoucí paní.
„Ano, hajá, je nemocná,“ snažím se zjemnit řečené. Paní se usměje a jde dál.
„Mamí hajá,“ oznamuje hvězdička sousedovi. Starší pán je evidentně dobře naložen, takže vesele odpoví: „Ta se má, ta tvoje maminka. A tatínek taky hajá?“
„Hajá,“ přisvědčí hvězdička. „Na mami,“ dodá důležitě.
Pán vyprskne, já popadnu hvězdičku do náruče a mažeme domů.
Rodičům posléze dlouho vrtalo hlavou, proč na ně sousedi tak šibalsky pomrkávají…

Obrázek uživatele Esti Vera

Zamilovat, milovat

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma Nejzářivější hvězda

Drabble: 

Dříve jsem chtěla Kluka:
Někoho, kdo bude vtipný a inteligentní.
Někoho, kdo uvěří, že jsem dokonalá.
Někoho, kdo mi bude posílat zamilovaná psaníčka.
Někoho, kdo se stane středem mého Vesmíru jako nejzářivější hvězda.
Někoho, bez koho nebudu moci žít.

Dnes bych chtěla Muže:
Někoho, kdo bude mít své chyby, ale bude je brát s úsměvem.
Někoho, kdo bude chápat a přijímat ty mé.
Někoho, kdo mě obejme, i když budu od bláta.
Někoho, kdo mě bude milovat i za padesát let.
Někoho, s kým budu, protože chci a ne protože potřebuji.

Dříve jsem se chtěla zamilovat.
Dnes chci především milovat.

Závěrečná poznámka: 

A proč tohle? Nejsem s ním sice úplně spokojená po jazykové stránce, ale co do obsahu je tím nejupřímnějším, co jsem letos napsala.

Obrázek uživatele Skřítě

Recept, podle něhož žijem, ať je vždycky Carpe diem

Úvodní poznámka: 

Drabble na téma: Přísně tajné

Drabble: 

Hledala jsem čarodějku, která podle pověstí,
nabídne mi kromě kouzel také recept na štěstí.
Našla jsem ji, nebojte se,
bydlí tady u nás v lese.
Má vlasy dost nepodddajné
a postupy přísně tajné.
Tenhle ale svěřila mi bezvýhradně do rukou,
pro dlouhý a krásný život je prý jasnou zárukou:

"Nečekej až skončí liják, tancuj v dešti bos,
vločky sněhu ochutnávej, zaboř do nich nos.
Nehleď, kdo tě slyší, vidí, zpívej si a s hudbou vlň,
všechny tajné sny a přání neodkladně si vždy plň.
Práci dělej pro radost a ne výplatní pásku,
nechej srdce milovat a přijmi do něj lásku."

Závěrečná poznámka: 

A proč právě tento výběr? Protože je to takové fajn motto pro přežití do dalšího DMD a vůbec pro život :-)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Říkala

Úvodní poznámka: 

Toto drabble jsem napsala snad za čtvrt hodiny, ale jsem s ním spokojená a je mi blízké. Asi taky proto, že je skutečně podle skutečné události, která mi už roky vrtá hlavou... Třeba se bude líbit někomu, kdo ho ještě neviděl :).

Psáno na téma Zmatek matek.

Drabble: 

Hodiny sněžilo a zem ležela tiše pod tlustou vrstvou vloček. Z nádraží se vybatolilo dítě v tlustém kožichu, který bránil pohybu, ale za to zajišťoval přehřátí. Za ním vyšla jeho matka. Vždy módní, tedy na své chudé poměry.
„Tak pojď, ať jsme doma, než se setmí,“ řekne a vyrazí.
Dítě – po podrobnějším pohledu holčička – se vydá za ní. Maminka kráčí kupředu dlouhými kroky a malá zaostává.
„Mami!“
„Přidej!“ odvětí, ale jako by nemyslela, neslyšela, nezajímala se. Brzy se sobě úplně ztratily. Malá našla útočiště u dobrých lidí a maminka se pro ni ráno vrátila. Říkala, že byla zmatená, ale možná...

Závěrečná poznámka: 

Stalo se někdy ve 40. nebo 50. letech.

Obrázek uživatele Urrsari

The loneliest ones

Drabble: 

One against the world,
that has to be tough.
At those who trust
you can only laugh.
Fool me once, fool me twice,
both are on me only,
better be strong,
better to be lonely.
Hide it, hide who you are,
that was the first lesson.
They will tear it apart,
continued the professor.
You can not speak the truth,
they will bring you down.
Of suffering the wisdom
is a twisted crown.
Is there any poison? Are they watching?
all the time, you fear.
There is but one thing to do, you know-
you can not let them near.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Být svým vlastním pánem

Fandom: 
Drabble: 

Manažerka kroutí hlavou: „Tohle nemůžeme zvládnout.“
„Svět nám leží u nohou! Zvládneme všechno!“ tančí Umělkyně.
Teoretik sedí nad počmáranými papíry: „Čistě hypoteticky, kdybychom se mohli rozdělit….“
Praktik ho přeruší: „Ale to nejde.“
Manažerka začíná být netrpělivá: „Takže, kdo má nápad?“
„Podívejte, jak krásně kvetou sakury…“ rozplývá se Snílek nad jarními květy. Patrně netuší, co se řeší.

Praktik žďuchne loktem do Manažerky: „Tak co? Zvládli jsme to? Zvládli. Ani jsme se nemuseli rozčtvrtit. Improvizace to vždycky zachrání. Zase můžeme vládnout podle vlastní vůle.“
Na Manažerce je vidět úleva: „Ještě že ten duben končí. Z toho se zase budeme vzpamatovávat celý rok.“

Závěrečná poznámka: 

Aneb jak to vypadá v mojí hlavě ;)
Díky vám všem za skvělé DMD (které mě sice dost odvedlo od přípravy k maturitě, ale nelituju!). Za vaše drabble, za komentáře i za tu krásnou atmosféru, která v téhle komunitě panuje. Až se trochu vzpamatuju a vyspím, budu se těšit na další rok! :)

Neviditelný fandom: 

Otevři oči

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahrazuju téma č.26 Mezi šesti očima

Drabble: 

Jeden pár očí nahoře, vidí všechno, a nejen že to vidí, ale taky to soudí a navíc může všechno, není divu, člověče, že se před ním cítíš malý a přehlížený.
Druhý pár očí dole, sleduje tvé kroky a čeká na tvé škobrtnutí, vyhlíží tvá provinění, člověče, aby tě k sobě mohl přivinout.
A mezi tím ty, člověče, přicházíš na svět s očima široce otevřenýma údivem a pak se ten údiv s každým okamžikem vytrácí a oči přichází o svou jiskru, až je pomalu začneš před spoustou věcí přivírat. Děkuj za každou příležitost, která ti oči znovu otvírá. Děkuj za duben.

Závěrečná poznámka: 

tak se s vámi loučím a děkuji organizátorkám za další příležitost se každý den zastavit, překonat čas a lenost a dát život něčemu novému. taktéž děkuji za čas a komentáře čtenářům a těším se, že si aspoň něco konečně přečtu. Dubnu zdar!

Obrázek uživatele Esti Vera

Podlehnutí

Drabble: 

Zkus to, přemlouval slabý hlásek v hlavě. Bude to super! Víc možností, víc příležitostí ovládnout okouzlit všechny přítomné, větší výzva, větší radost!
Ale taky mnohem více práce, namítla jsem rázně.
No tak, stejně jen věčně prokrastinuješ, ta půlhodinka navíc přece nic není!
Už takhle jsem dost ve stresu, nebudu si na sebe uplétat další bič!
Jaký bič? Vždyť je to legrace, baví tě to! A navíc jsou lidé, kteří toho zvládají víc, mnohem víc!
Kteří lidé?! To jsou výjimky potvrzující pravidlo!
Tak a dost! Prostě si tu další identitu pořídíš a opanuješ celý duben!
Povzdychla jsem si.
No tak jo.

Závěrečná poznámka: 

Pořízení druhé identity lze jistě chápat rozdělení se na dvě osobnosti :)

Neviditelný fandom: 

Strategie z písku

Fandom: 
Drabble: 

Když mi to dáš, něco dostaneš. Když mi to nedáš, taky něco dostaneš, ale nebude se ti to líbit.
Je hezké se rozdělit. Je ošklivé se nerozdělit. Chceš být hezká, nebo ošklivá?
Dokud se nevzdáš toho, po čem doopravdy toužíš, svět tě nepřijme mezi sebe.
Vlastnictví ti dává do rukou hladové duše druhých. Mít znamená být. A být za to bit.
Když se rozdělíš, budu se na tebe usmívat. Když se usmívám, je snazší ze mě něco dostat. Cíl je tím blíž, čím víc se zalíbíš.
Škola života na pískovišti.
Moc nespočívá v síle či velikosti. Moc slabých vyžaduje lstivost.

Prosím, nedívejte se na téma...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Všechno v závěrečné poznámce, to kvůli drabbleti :-D)

Drabble: 

Hrajeme Dixit. Jsme na chalupě. Náhle mám skvělou kartu na dnešní téma. Zeptám se matky, jesli si ho pamatuje. Když dostanu zápornou odpověď, naštvu se a odejdu pryč.
Když na mě po několikátý zavolají, jdu zpátky na své místo. Když se otočí všechny karty, zjistím, že ta moje mezi nimi není. Jsem velice překvapen. Pak ji najdeme mezi vyřazenými kartami, kam byla nejspíš omylem strčena. Máma mě poučuje a říká mi, že to znamená, že se nemám příště tak durdit.

Na obrázku byla bílá růže, kolem ní bylo trochu místa a pak samé červené růže.

Kdo uhádne, jaké bylo téma?

Závěrečná poznámka: 

Nahrazuji téma z 20.4:
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Osamocen v davu.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Pa

Úvodní poznámka: 

Na začátku letošního ročníku jsem neměla nápady a energii. Pak jsem se rozjela. A v tu chvíli přestaly chodit komentáře. :D A teď zas poslední dny nevím, co. Všechna střeva prázdná. Jsem tam, kde jsem byla.
Minulý rok jsem měla jít na sraz a vyzvednout i cenu pro Queen 24. Envy taky měla přijít. Obě jsme na to dočista zapomněly. Já měla plnou hlavu zkoušek a najednou mi Envy píše: "Víš, že jsme nešly na piknik?" Dost fail :D
Snad tento rok přijdu a všechno to posbírám!
Letos se slaví deset let DMD. Já tu tak dlouho nepíšu, jen polovinu z toho. A moc vám za všechno děkuji. Všem od organizátorek až po účastníky. A děkuji Envy, že mě do toho namočila. Dotáhla mě sem. Tehdy jsem byla holka s velikou představivostí a švihlejma nápadama, co nevěděla, jak je dostat na papír. Když si přečtu svoje první drabbly, říkám si, jak jsou hrozné. Ale k mému překvapení, čím blíž jsem současnosti, tím víc se mi líbí. Dnes píšu téměř s jistotou. Vždycky pro mě bylo nesmírně těžké uznat, že mi něco jde. Tak snad můžu říct, že mi jde zachytit myšlenky ve slovech. A tady každý duben přesně ve sto slovech.

Tohle je BJB na rozloučenou. Jsem vyčerpaná :D

Drabble: 

Rozděl se a panuj
Bližního svého koláčema láduj
Jeho lásku v srdci skladuj
A vyráběj z ní freshe
Neboj, nic ti neuteče
Bacha na tý střeše
Už to má sto slov?
Asi ne
Ze střechy skoč a leť
Na výlet
Kolem světa
Uvidíš kolik krásy tu je na každou ohavnost
Smůla následuje pochybnost
Směj se smutkem a breč radostí
Je to lepší bez těch starostí
To jsem ti zas řekla moudro, co
Nikdy jsi tu nechtěla být
Hlavu vzhůru
I s tím se dá žít
Je to jako kouzlo, ten duben
Ještě rok a zase tam budem
Tak pa, drablátoři

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě tu hodlám brouzdat ještě v květnu :)
UF! Já málem zapomněla zmínit, jak ÚŽASNÁ letos byla témata! Bravo! Díky.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Proč

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji č. 29, Záhada vesmíru
Velice známa záhada - proč.

Drabble: 

Bože
cože?
proč?
proč zrovna já?
proč vždycky já?
co jsem komu udělala!
já za to nemůžu!
to není moje vina!
nebyla to moje chyba!
proč se Vesmír hněvá zrovna na mě, to je mi záhadou
já se pořád tak snažím
už se snažit nikdy nebudu
nikdy!
achjo!
to ne!
tak tentokrát už se ale opravdu nebudu snažit!
já na to kašlu prostě, je mi to totálně ukradený
je mi to jedno, uplně jedno mi to je
ne, já už na to peču, říkám
vzdávám se
vzdala jsem se
stejně to bolí
proč?
slyšíš?
odpověz mi
bude to tak navždy?

Obrázek uživatele Viktorka

Albánka Seychelová

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Milí, skvělí čtenáři, kteří děláte DMD tím, čím je, děkujeme za soustavnou přízeň, kterou naší rodině projevujete. Jste nejlepší! Tak snad zase napřesrok! :)

Drabble: 

Služebnictvo se zdá jaksi skleslé. Rozdám pár útěšných úsměvů a hned je líp. Mám to s nimi těžké, jsou velmi náladoví a často až hrubiánští. Někdy mám podezření, že zneužívají toho, že jiné najmout nemohu. Ten kdo vymyslel, že se služebnictvo dědí, musel mít na vlastní služebnictvo štěstí, jinak by ho to nenapadlo.
Naštěstí vím, jak si poradit, když si některý staví hlavu. Jednoduše mu odepřu svou pozornost a odměním místo něj někoho jiného. Podařilo se mi mezi nimi udržet zdravou rivalitu. Když nemá mou přízeň nikdo jistou, pracují lépe.

Víme, za co nás má. Přesto dál sloužíme, zamilovaní otroci.

Jen malý krůček k ovládnutí světa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na louce se pásly krávy. Z hor slezl sníh a v první jarní trávě se objevily malé tůňky.
A právě v tomto vodním světě se odehrává náš příběh.

Drabble: 

"Bratři, přišla naše chvíle. Nastal čas oprostit se od obyčejného života. Jsou nás tisíce, miliony, prežíváme stovky let. Jsme prakticky nesmrtelní. A navíc...krásně zelení!
Takže až řeknu teď, pučíme!!!! Dokud nás nebude tolik, že zaplavíme celou tuhle masu vody a potom i potoky, řeky, moře a nakonec ovládneme celý oceán! Takže teeeeeeeeeeď!"

Malá tůňka upustila dvě bubliny.

Zatímco Nezmar zelený pobízel své bratry, v jeho rameni docházelo k malému povstání řas rodu Zoochlorella:"... vždyť jsou zelení jen díky nám, sestry! Takže kdo jiný by měl ovládnout celý tento ohromný organismus...."

...

K tůňce se přiloudala kráva a všechnu vody vypila.

Závěrečná poznámka: 

A co z toho vyplývá :) Všichni jsme součástí toho věcného koloběhu života.

Obrázek uživatele mamut

Čas čtení, čas mazlení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už jako konec?
Vážně, zvonec a KONEC.
Už to cítí, už to ví i ta moje sebranka chlupatá.
Krásný měsíc za námi, tak jdu číst a číst, protože to jsem tak úplně nestíhala. Pustit se do regenerace baráku na jaře byl prostě (no můj) nápad :D
Tak zase za rok na drabblení ;)

Drabble: 

"Chlupáči ke mně!" zavelel mourovatý svým hrdelním zabručením.
"Počítal jsem na drápkách, že už je to tady."
"CO?" jediná otázka vylétla z tlamiček a tlamy najednou.
"No co, co. Konec dubna přece."
"?"
"Však víte. Celý měsíc si nás nevšímá, pořád okusuje tužky. Sotva přijde, pustí tu moudrou bednu a ťuká a ťuká."
"Ale teď zas bude číst a a a..."
"Ale to už nám nevadí. Ty si lehneš před klávesnici" určuje místo zrzce. "Ty si přilehneš ke kotníkům." Psisko souhlsně baflo. "Ty, dědku, máš místo na klíně." Staroušek spokojeně kývl fouskem.
"A já to celé ohlídám. Aby poctivě hladila. Všechny."

Obrázek uživatele Lee

Co je císařovo?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma z 19. 4. - Hřích, který se neodpouští.

Drabble: 

Snažil se na nic nemyslet, ale ruce se mu třásly.
„Přece si kvůli tomu, sakra, nepoděláš život,“ hučel do něj kolega, „se nezblázni, dyť to podškrábne každej.“
Ale nebylo to strachem.
„Tuhle práci tě se škraloupem nikdo dělat nenechá, měj rozum.“
Vzteky málem protrhl papír.
„Ty přece lítání miluješ!“
Miloval. Každý den mu bude chybět. Ale...
„Je to pitomá formalita, vůbec o nic nejde.“
... právě že šlo. O všechno.
Prudce odstrčil židli a vstal.
„Sbohem,“ zabručel, protože shledat se s nimi už nikdy nechtěl.
Na papíru pod otázkou Souhlasíte... po něm zůstala rozhodnými tahy jen tři slova.
Byla to okupace.

Závěrečná poznámka: 

Mému dědovi za každý den, kdy mu lítání tak chybělo. Děkuju.

Obrázek uživatele Aveva

Záhada ztraceného vesmíru

Fandom: 
Drabble: 

“Zatraceně!”
“Co se děje?”
“Někam se mi zakutálel nejnovější vesmír.”
“To máš z toho, že si nedáváš pozor na svoje věci!”
“Ale já bych přísahal, že tu ještě před chvilkou byl!”
“A nemohl ti zapadnout za stůl?”
“Tam jsem se díval.”
“Pod skříni jsi to zkontroloval?”
“Dokonce jsem sešel až do sklepa, jestli se ten prevít neskutálel ze schodů!”
“No tak to nevím, kde může být. Neproběhl už Velký Smrsk?”
“Ty si snad myslíš, že tvořím kazové zboží?”
A zatímco se dva příslušníci rasy stvořitelů dohadovali, rozhořčeně mávali chapadly a prohledávali garáž, pohřešovaný vesmír se tiše pochechtával roztažený na stropě.

Obrázek uživatele Envy

I někdy se to stane

Drabble: 

Vypadají jako dva odlišné druhy. Liší se uvnitř i na ven, nejen tělem, ale i myšlením. Když jeden říká A, druhý slyší B, a nedorozumí se. I přístupy k životu mají každý jiný, není se čemu divit, vždyť jeden pochází z Venuše a druhý z Marsu.

A přitom, někdy se zase zcela záhadně stane, že když jeden říká A, a druhý říká B, tak si zcela rozumí. Někdy mezi nimi nastane nějaké souznění a jsou dokonce schopni se dohodnout, i přesto že každý se na věc kouká zcela jinak. A jak se toto děje, to je právě ta záhada vesmíru.

Malý zázrak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Strašně moc jsem chtěla napsat nějakou fanfiction, jelikož jsem si to nakonec tento měsíc moc neužila, ale ať chci nebo nechci a celý den přemýšlím o tom, co napsat, vím, že pro mě bude záhadou vesmíru jediná věc.

Drabble: 

Vždycky jsem si říkala, že nemohu nikdy nikoho milovat víc, než své malé sourozence, o které jsem se v pubertě starala.
Dnes si prohlížím ty malinkaté prstíky, které nejsou schopny obemknout ani můj nejtenčí prst a neumím pochopit, jak se tu ten uzlík ocitl. Jak je možné, že v mém těle vyrostlo něco tak krásného, úžasného a dokonalého a navic k tomu pociťuji takovou lásku, že to neumím ani vyslovit, ukázat, popsat...
Neměla jsem ani tušení, že jsem takové lásky schopna.
Ještě včera jsem nevěřila, že mám opravdu v břiše dítě a dnes vím, že bych ti dala celý svět.

Závěrečná poznámka: 

To je jen tak okrajově vyjádření mého postoje k záhadě vesmíru.
Dle mě není nic zázračnějšího, než zrození dítěte a láska, kterou k němu dokáže cítit matka. Neříkám, že to tak prostě je, ale vesmír to prostě umí :)

Jolandino požehnání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble (opět) bez ambicí, pokusil jsem se jen napodobit mystérium generátoru náhodných slov zvaného Jolanda. Ovšem můžete si vybrat, zda je záhadou vesmíru to, co Jolanda říká, nebo přímo sama Jolanda :-)

Drabble: 

„A tady, mám tě před sebou a vím, že to jsi ty. Ty víš, že ty tam budeš, že ti jednou osud připraví ty možnosti, který před tebou stojí. Vrátíš se tam, kam jsi přišel. A ty víš, že tam dojdeš. Tady ty karty nelžou. Ty karty říkají pravdu. Já ti to říkám. Ty jsi ten kterej může vidět, protože to ty tady vidím. Máš ty dary... a ty karty o tom tady mluvíš. Hodně vysoko míříš. Ty můžeš jednou poznat ty důležitý věci. Tydlety záhady vesmíru, ty do nich uvidíš, protože ty karty nelžou. Já ti žehnám, žehnám ti.“

Obrázek uživatele mamut

Tklivá rozprava daňového poplatníka

Fandom: 
Drabble: 

Vzhlížím
Vypsala jsem sobě zase výkaz pracovní, co mě kulaťoučké chechtáčky přivábí
Přemítám
Co si za ně pořídím, jak s nimi naložím
Sním
Šatičky, botičky, do kavárny na kus řeči, do dívadla či za lvy v kleci

To jsou zase řeči
Na hrachu zas klečím
Do polštáře ječím
Jako zvíře brečím
Už jsem v křeči
Zaplatit snad mám čím
Ničím

Vypsala jsem sobě výkaz pracovní, co saň stohlavou přivábí
Chechtáčky, chechtáky,
Ty mi vezme
Ty zbylé taky
Zbyde mi tak možná
Na tepláky
Na tepláky záplatované
Mé chechtáčky sežerou mi
Ouřadové
Poplatky
Odvody
A
Daně
Vykašlat se
Na ně

Nejde

Závěrečná poznámka: 

Snad jsem se trochu dada-dila
ale jsem se u toho zapo-tila

Díváme se vzhůru

Fandom: 
Drabble: 

S úžasem sledujeme komety prolétající nad našimi hlavami. Díváme se na ty malinké zbytky meteoritů, a říkáme si, jak je neuvěřitelné, že k nám přiletěly až z dalekého kosmu, zcela mimo náš dosah.
Nevěřícně sledujeme startující rakety a jásáme, když se kosmonauti vrací zpátky, s drobounkými informacemi o tělesech nepředstavitelných rozměrů v naší galaxii. A to není všechno. Existují miliardy galaxií, a my chceme pořád dál, výš, rychleji. Toužíme přicházet na kloub odvěkým záhadám. Chceme létat k luně, k té samé, ke které se naši předkové modlili.
Jistě, vesmír je plný úžasů.
Nejsou jemná stébla trávy pode mnou také zázrakem?

Stránky

-A A +A