Zoufalství v hlase

"Vypadá jako Olivka, ale nevoní tak," přemítala zoufale mladá maminka. "Přece se nemohla takhle změnit, vždyť jsem byla pryč jenom půl dne."

Olivka pokojně ležela na boku, trochu se třásla z toho velkého zážitku. Ten velký neznámý pán k ní přišel a chvilku ji hladil. Pak znovu zmizel v křovinách, odkud se tak náhle objevil.

"Ona doopravdy smrdí, to už moje dítě nebude!" rozhodla se maminka, otočila se od zkoprnělé Olivky a odběhla zpátky do lesa. Přitom starostlivě "tu svou" Olivku volala, aby se jí okamžitě ozvala.

Olivka zůstala sama. Ještě to nevěděla, ale srnčí maminka se jí už nevrátí.