Zoufalství v hlase
Výchovný dreblík.
"Vypadá jako Olivka, ale nevoní tak," přemítala zoufale mladá maminka. "Přece se nemohla takhle změnit, vždyť jsem byla pryč jenom půl dne."
Olivka pokojně ležela na boku, trochu se třásla z toho velkého zážitku. Ten velký neznámý pán k ní přišel a chvilku ji hladil. Pak znovu zmizel v křovinách, odkud se tak náhle objevil.
"Ona doopravdy smrdí, to už moje dítě nebude!" rozhodla se maminka, otočila se od zkoprnělé Olivky a odběhla zpátky do lesa. Přitom starostlivě "tu svou" Olivku volala, aby se jí okamžitě ozvala.
Olivka zůstala sama. Ještě to nevěděla, ale srnčí maminka se jí už nevrátí.
Každoročně se opakuje, že na mláďata v přírodě se nesahá. A každoročně to tisíce lidí udělají.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je smutné, ale takové
To je smutné, ale takové výchovy není nikdy dost!
to je tak smutné... ale
to je tak smutné... ale pravdivé
Úbohé malé zvieratko!
Úbohé malé zvieratko!
Je to
bohužel pravda :-(
Opakuje se to pořád, ale
Opakuje se to pořád, ale stejně to vždycky někdo udělá. To platí všude.