I bezejmenným se občas plní sny

Neměl nikoho a nic.
Toulal se po ulicích.
Čekal, kdy si pro něj přijde zubatá.
Jednou v zimě se k němu přišla schoulit krysa.
Vůbec se nebála.
Dal jí kus starého chleba.
Už nebyl sám.
Vyžebral málo, ale nebyla vybíravá.
Vyprávěl jí příběhy.
Hladil skvrnitý kožíšek.
Dva roky byli nerozlučnými společníky.
Pak jednoho dne zmizela.
Hledal jí.
Marně.
Živořil.
Málokdo jej obdaroval.
Uběhly dva měsíce.
Zdál se mu zvláštní sen.
Byl v něm zase mladý, plný sil, a vracel se stále do jednoho domu.
Ráno se tam šel podívat.
Našel jí.
Byla to ona.
Jen trochu hubenější.
Zase byli spolu.