I bezejmenným se občas plní sny
Neměl nikoho a nic.
Toulal se po ulicích.
Čekal, kdy si pro něj přijde zubatá.
Jednou v zimě se k němu přišla schoulit krysa.
Vůbec se nebála.
Dal jí kus starého chleba.
Už nebyl sám.
Vyžebral málo, ale nebyla vybíravá.
Vyprávěl jí příběhy.
Hladil skvrnitý kožíšek.
Dva roky byli nerozlučnými společníky.
Pak jednoho dne zmizela.
Hledal jí.
Marně.
Živořil.
Málokdo jej obdaroval.
Uběhly dva měsíce.
Zdál se mu zvláštní sen.
Byl v něm zase mladý, plný sil, a vracel se stále do jednoho domu.
Ráno se tam šel podívat.
Našel jí.
Byla to ona.
Jen trochu hubenější.
Zase byli spolu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je moc krásné ...
To je moc krásné ...
:)
:)
Hezké
Chápu to správně, že krysa prošla nějakou změnou? Zajímalo by mě jakou... ;-) Zaujalo :-)
Možná se k tomu ještě dostanu
Možná se k tomu ještě dostanu :)
Touha po blízké bytosti je
Touha po blízké bytosti je silná. Krásně popsané.
Díky
Díky
...
hlavně, že se našli, než si hodil mašli
On by spíš někde umrzl, nebo
On by spíš někde umrzl, nebo tak...
to je opravdu krásně napsané,
to je opravdu krásně napsané, nedobře je samotnému
jj, je to tak.
jj, je to tak.
Krásne, aj keď trochu smutné.
Krásne, aj keď trochu smutné. Aspoň nie je sám...
Tak, život žebráka není nikdy
Tak, život žebráka není nikdy zrovna veselý.
Podivuhodné přátelství dvou
Podivuhodné přátelství dvou vyděděnců...! Pěkný kousek!
Díky.
Díky.