Zelená Ves II.

Klečel v blátě, když jsme ho našli, a v rukou držel mrtvého kosa. Teta se sklonila a objala ho, ale on se díval na nás.
„Probudil jsem Mistra. Pustil jsem ho do sebe. Mám kotvu, ale nevím, jestli stačí.“
„Proč?“ zeptal se táta.
„Protože se schováváme před obyčejnými, místo abychom jim vládli. Protože svět by vypadal jinak, kdybychom měli moc. Protože by pak jeden z nich nezabil tátu!“
„A teď mluvíš ty, nebo on?“ Talgatův hlas zněl ostře.
„Já. Zatím. Pomozte mi, jsme rodina!“
„Ano, máš rodinu,“ Ester měla v očích slzy, „stejně, jako ji měli ti dva kluci, Kamile.“