Milá Rebelko, věř nebo ne, tahle povídka vznikla přesně v téhle podobě ještě před Vánocemi, jenže pak se to celé nějak zvrtlo, v noci po Štědrém dnu jsem se regulérně pokusila umřít a moje Vánoce nebyly ani šťastné ani veselé. Teď už jsem docela v pořádku, ale pro změnu se toho na mě navalilo tolik, že jsem na tvojí povídku prostě zapomněla. Danae ji u mě urgovala a mně najednou připadala hloupá a krátká :-( ale ať jsem s ní tenhle týden dělala cokoli, natáhnout se mi ji nepodařilo. Takže tady máš povídku a slibuji, že jen co budu mít trochu času, pokusím se být talentovanějším ježíškem a napíšu ti ještě jednu. Třeba k Velikonocům. A teď už, šťastné a veselé!
