Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Odborník

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na včerejší ostrovní.

Drabble: 

Čísla mu nikdy nedávala smysl. Shlukovala se do neuchopitelných útvarů. Odmítala se správně seřadit. Vždycky nějaké přebývalo nebo naopak chybělo. Někde bylo nutno přistoupit k opravám; na stránkách se hromadily škrty a škrty škrtů...
Situaci moc neprospívalo, že se Racek k účetnictví dostal vždycky až pozdě v noci.
Až jednou...
Racek tohohle chlápka znal. Pedantický mrzout. Trochu starý.
Dobrovolník?
Ať si počká v kanceláři...
Když si vyšetřil čas k přijímacímu pohovoru... přistihl Jezevce, jak si jen tak sám pro sebe počítá, tužka jen létala.
„Nudil jsem se...“
Byl vmžiku přijat.
Pak už se nenudil.
Kompanie dostala výplatu.
Poprvé.
A včas.

Obrázek uživatele Tess

Dum spiro, spero

Úvodní poznámka: 

Dobře, tak tady má Zuzka Racka... a vlastně i Jezevce.
Jezevec tam (ještě) není, a právě proto se děje to, co se děje.

Drabble: 

Byl chronicky nevyspalý.
Žádný div. Organizace provozu jednotky (nové jednotky, nová organizace – nic takového tu předtím nebylo; sice všichni přišli z armády, používali armádní strukturu, ale jinak bylo všechno tak... nové!) zabrala spoustu času. Sehnat ubytování. Rozpisy hlídek. Zásobování. Latríny (ty poslal kopat provinilce, kteří se vždycky našli). Dezertéři. Nad těmi nezbylo než mávnout rukou. Jejich problém, už je nikdy nepřijmou zpátky.
Na vlastní výcvik mu skoro nezbýval čas.
Každý den vstával v pět. Jen tuhle neděli si možná přispí...
Ve čtyři třicet se ozvalo zaječení.
Racek se zvedl. Nikdo jiný než on to řešit nebude.
Nepřispí si.
Snad zítra.

Obrázek uživatele Tess

Zápalná šňůra

Drabble: 

Tohle byla druhá protestní nóta. Velmi ostrá.
„Skoro by se jeden pořezal,“ zažertoval Norman u večeře.
Byla, samozřejmě, k ničemu. Protestní nóty byly implicitně k ničemu, protože tím parlament jenom říkal, že se mu něco nelíbí, ale že s tím nemůže nic dělat.
Jako teď.
Aby mohli vetovat rozhodnutí krále, potřebují jednomyslné rozhodnutí. A to mít nebudou.
Norman se s úsměvem podíval na svého bratra, toho času člena parlamentu.
Pánové se dobře bavili.
Moc opíjí více než víno.
V domě na druhém konci města se Malcolm moc nebavil.
Ale jednou to zjistí.
Zákony bývají bezzubé.
Vždycky je ale lze obejít.

Obrázek uživatele Tess

Cestou necestou

Drabble: 

Vídám často ceduli, šipku směřující na Seabost.
Je mi celkem k ničemu.
Když pominu, že jen na Vnitřních ostrovech máme Seabosty tři (předkové očividně netrpěli originalitou), tahle šipka stojí přesně mezi dvěma odbočkami. Je míněna pro tu bližší nebo vzdálenější? A z které strany?
Sleduji ji. Jakoby měla vlastní inteligenci. Čí duše je v ní zakletá? Kdo spáchal tak strašlivý zločin, aby svůj další život trávil jako šipka u cesty?
Pravděpodobně je to duše toho, kdo pojmenoval tři vesničky v jedné oblasti Seabost.
Včera byla otočená vzhůru.
Přísahal bych, že se mi potměšile vysmívá.
A já ani do Seabostu nepotřebuji!

Obrázek uživatele Tess

Klasická zápletka

Úvodní poznámka: 

Na přání:
Blanca chtěla Vrana.
Zuzka chtěla "takovýho toho troubu co neumí číst". A prej pro Gwen.
Takže tohle je pro Gwen... a pro Blancu.. a pro Zuzku.
Tak.

Drabble: 

Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, ale na whisku chuť byla. Poprvé, podruhé... Trochu ztratil přehled.
Kupčík se jevil menší a menší. Až jednou... krámek měl okna polepená novinami a zezadu byly slyšet divné zvuky.
Byla to náhoda, že Vran přišel právě včas, aby nešťastníka odříznul.
„Zavřeno?“ zeptal se udiveně.
Přikývnutí.
„Zkrachoval,“ zašeptání.
„To nic není,“ mávnul Vran rukou.
„Nikdo neplatí... žena... nevěrná...“ vzlyky.
„Tak to teda prrr, já si svoje dluhy vždycky platím,“ ohradil se Vran.
Kupčík plakal dál. Usedavě.
„Víš ty co?“ povídá rozpačitě Vran, „Kašli na ňu. Já mu rozbiju hubu a bude líp, ne?“
A bylo líp.

Závěrečná poznámka: 

Klasická zápletka s jiným koncem :D

Obrázek uživatele Tess

Navěky ztracený

Úvodní poznámka: 

Rezka s Ciaranem.

Drabble: 

Bažina spolkne všechno. A u cestiček v rašelině, vysoké trávě a kapradí těžko poznat, jestli tudy šly ovce, jeleni nebo člověk.
Ovce ani jeleni nenosí tenisky.
Ležela opuštěná u cesty. Další našli o pár metrů dál, zaseknutou v rašelině. Volně visící, zasukované tkaničky. Původně bílá, momentálně šedavě hnědá.
Šli správně. Zatím. Stezka je vedla stále výš, pak končila.
Skrz kapradí se prodíraly šedé kameny, kosti země. Tady se nedalo najít vůbec nic.
Země žádné stopy neuchovala.
Jediné stopy se daly najít srdcem.
Kam by se asi vydalo vyděšené lidské mládě v první fázi Přeměny?
Našli ho druhý den. Ještě dýchal.

Obrázek uživatele Tess

Změnit stranu?

Drabble: 

„Můžeš mi říct, proč se tady zahazuješ?“
Pohledný mladý muž si (bez vyzvání) sedl k atraktivní zrzce a přišoupnul před ní koktejl. Druhého se napil sám.
„Jak jako?“ opáčila oslovená.
„Tihle... lidi!“ řekl polohlasem a pohledem zkontroloval, jestli je někdo neposlouchá.
Neposlouchal.
„U nás bys měla... všechno! Vlastní poddané! Nezávislost! Ééééé... vilu!“
Zdejší hospoda smrděla.
Její štamgasti taky.
Venku bahno, muchničky, déšť a příslib dlouhých a beznadějných bojů.
Překvapeně se na něj podívala.
„Si upad? Balíš mě na sladký řečičky? Si myslíš, že jsem úplně blbá?“
Liška to moc dobře znala. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...
Opravdu nebyla blbá.

Obrázek uživatele Tess

Otázka priorit

Úvodní poznámka: 

Liška pro Zuzku.

Drabble: 

Nevadilo jí to, že se zpotila. Koneckonců, měla pocit, že fyzický výkon rovná se lepší kondice a lepší vzhled.
Vyčerpání a bolest ignorovala. To jí nikdy nepřišlo důležité.
Dlouhé vlasy si stáhla do gumičky (žárlivě střežila jejich zásobu). Po skončení tréninku se namalovala znovu. A nehty si mohla nechat dorůst během pár minut.
Takže jaký by měla mít problém?
Hnusný.
Neforemný.
Bachratý.
Cvičební úbor.
Plandalo to a vytahovala se tomu kolena.
... Když objevila staré skladiště, zaplesala.
Další den se na trénink dostavila v těsně upnutých... legínach.
Chlapi se nedokázali pohledem odlepit od jejích nohou... a zadku.
A o to šlo.

Obrázek uživatele Tess

Chybná hodnota

Drabble: 

Peníze se do pokladnice jen hrnuly.
Tak to máme... pronájem chatek, to je plus.
Výdaje za údržbu – nějaké jsou. Mínus.
Jenže – příjmy za lovecké povolenky. Plus.
Výdaje za převoz jelenů, mínus... Jeleni se udržují sami, to je plus nebo nezapočitatelná položka?
Norman si slastně povzdechl. Peníze se jen hrnuly.
A pak že přivedu Království na mizinu!
Opak byl pravdou. Pokladnice se jen plnila. Jeho, to znamená i Království.
A za pár let... už brzy... budou všichni bohatí! A šťastní.
Malcolm jen skřípal zuby. Pokud se něco rychle nestane, budou za pár let všichni mrtví.
Hlad vždycky číhal za nejbližším rohem.

Obrázek uživatele Tess

Dětské hrátky

Drabble: 

Bylo to marné.
Nejdřív se schoval do křoví. To bylo k ničemu.
Potom se schoval za strom. Bohužel podcenil nepoměr šířky kmínku stromu a šířky sebe.
Špalek na štípání dřeva byl moc nízký.
Střecha byla moc vysoko. Na první pokus vylézt nestačil a pak už o ní věděli.
Okénkem do sklepa se neprotáhl.
„Deset, dvacet, Kieran!“
„Už zase? Ten se schovávat nikdy nenaučí!“
Někdy své bratrance nenáviděl a přál si, aby někam zmizeli a on už je nikdy neviděl.
„Vylez, prcku! Víme o tobě!“
„Jo, marná snaha!“
Když o pár let později zdárně splýval s obrysem stromu, myslel na ně.

Závěrečná poznámka: 

Ne, nepíšu Ciarana špatně. Jméno se vyslovuje stejně, ale má různý zápis podle původu.
Teď ještě používá britský. Jsou mu čtyři...

Obrázek uživatele Tess

Ten lepší

Úvodní poznámka: 

Děkuji všem, co mi komentovali, když jsem na komentáře neodpovídala. Už budu! :)

Drabble: 

V polospánku věděl, že si bude muset pospíšit. Svolat svoje příznivce... ani jich nemusí být nijak zvlášť moc. Popadnout zbraně, které mají k dispozici (nezapomenout ten tlouk na ryby) a vyrazit.
Jejich spojencem bude překvapení; na krále nikdo nezaútočil co se pamatovali.
Hlavně jestli démoni nezradili... proč je vůbec do toho Brian tahal?
Brian má něco za lubem, bude si na něj muset dát pozor.
Pozor... na děti.
Krev klouže...
Musí opravdu odstranit všechny?
Útržky myšlenek, pocitů, nápadů mu nedaly spát.
Pořád měl pocit, jakoby na něco zapomněl...
S trhnutím se probral.
Ležel v královské ložnici.
Převrat už plánovat nemusel.

Obrázek uživatele Tess

Základní stav věcí

Drabble: 

Nepřišla pošta.
Stane se.
Zásobovací kamion, který měl sortiment vesnického obchůdku doplnit o čerstvé pečivo, nepřijel.
To zvládneme.
Nefungoval telefonní signál.
Nic nového, tady nikdy nefungoval.
Hosti z hotelu odjeli a jiní, kteří měli rezervaci, už nedorazili.
Škoda.
Provoz na silnici byl drobet řidší.
Skvělé.
Život šel tiše a klidně dál. Drobné nepříjemnosti se vyřešily z vlastních zdrojů (zásobovačům z Nížin se stejně nedá věřit, určitě někde stávkují).
Ve stejnou dobu vypukal v přeživších městech zmatek, chaos a násilí.
Seveřané zjistili to, že v uspořádání světa došlo k zásadní změně, až za čtrnáct dní.
Pro ně se nezměnilo skoro nic.

Obrázek uživatele Tess

Výjimka potvrzuje pravidlo

Drabble: 

„Jsou docela tupí, nepřijde ti?“
„Ale tak je to lepší, člověče, mnohem lepší.“
Byla to pravda. Nikdo by nechtěl, aby ti vylepšení... no ti Přeměnění byli nejen silnější, rychlejší, odolnější a téměř nesmrtelní, ale taky chytřejší.
Nebo obecně chytří.
Což obecně nebyli.
V bitvách stáli – a umírali – v prvních řadách. (Jejich zabíjení dávalo nepříteli zabrat.)
Mimo bitvy... byli většinou tam, kde měli přikázáno.
Vycvičení. Domestikovaní.
Bezpeční.
Oni byli svaly. Mozky nepotřebovali.
Stejně...
„Byl bych radši, kdyby nebyli vůbec.“
„Počkej po válce.“
Nevěděli to, ale nebyli sami.
Za rohem se o zeď opíral Racek a žvýkal stéblo trávy.
Myslel si svoje.

Obrázek uživatele Tess

Prázdné místo

Úvodní poznámka: 

Beth pro Blancu.
(Beth je nevlastní sestra Ciarana, ale nevědí o sobě.)

Drabble: 

Po snídani vyběhla Beth za panem Bramborou. Chodívala za ním v poslední době každé ráno. Vždycky tu byl...
Vítala s ním každý nový den. A teď...
Zmizel.
A co hůř, nepovalují se támhle náhodou... jeho ruce?
Beth téměř vyjekla.
Kdo tohle mohl udělat?
Stopy hovořily jasně.
Poskakovalo tu několik ptáků.
Přišel taky nějaký pes a... udělal to, co psi dělávají... ale to nemohlo panu Bramborovi ublížit!
A pak... byl tu Timmy. Timmy!
S jakým despektem se na pana Bramboru díval!
„Když jsem byl menší, stavěli jsme mnohem vyšší,“ povídal.
Musel to být on. Vrahoun!
Jenže...
Vražda na sněhuláku není zločinem.

Obrázek uživatele Tess

Chybička se vloudila

Úvodní poznámka: 

Rezka pro Zuzku.
Inspirováno skutečným zážitkem.

Drabble: 

Takový krásný den.
Vyzvedla všechny tři zásilky, pořádně si utáhla boty a vyrazila.
Cesta do kopce lehce připomínala bažinu. To nebylo nic nového. Foukal čím dál tím silnější ledový vítr, ale na to byla taky zvyklá.
Potom začalo pršet. Silně.
Kroupy.
Nejdříve je ignorovala (co taky jiného), ale když konečně překonala Ďáblovo schodiště, uvelebila se na chvíli do závětří. Odložila vak a odpočala si.
S větrem v zádech byl sestup snadný. Dolů to šlo sněhovými poli dobře.
Překonala svůj rychlostní rekord. Pyšně v cíli odevzdávala všechny dvě zásilky... moment... dvě?
Třetí zůstala na vrcholku v závětří.
Venku začal regulérní blizzard.

Obrázek uživatele Tess

Změna povolání

Drabble: 

Karavana se po celodenním pochodu (Bahno! Rozbité cesty!) ukládala ke spánku. Jezevec obcházel tábor a umisťoval detektory.
Klienti se takovou zbytečností odmítli zabývat.
Držením hlídek taky.
Takže se zase nevyspí. No, zalomí to zítra na některém z vozů...
Cinknutí detektoru.
„Vsávat! Balíme a mizíme odsud.“
„Vždyť je tma!“
„Chcete ještě někdy vidět slunce?“
Obchodníci se s brbláním pomalu vypravovali na cestu.
Další slabé cinknutí.
Jezevec si nevrle odfrkl.
Průvodce karavan už dělat nebude. To je moc o nervy. Asi to zkusí v gardě...
Lovit věci, které se skrývaly ve tmě, mu náhle přišlo podstatně méně nebezpečné než dělat chůvu idiotům.

Závěrečná poznámka: 

Jezevec. Rackův hlavní seržant. Taky si nejdřív myslel, že armáda pro něj nebude.

Obrázek uživatele Tess

Krutá realita

Drabble: 

Popište svoji minulou sobotu, zněl slohový úkol, který měli všichni, jeden po druhém, naťukat do jednoho z dvou dostupných počítačů, a tím prokázat základy své počítačové gramotnosti.
V sobotu jsem tuhle pral. Pral jsem tu kočku. Ale ať peru jak peru, i když vyperu, je pořád cítit. Čerstvě vypraný to jedtě jde, ale jak to uschne a porád je to cejtit... zněl jeden z nich.
„Cože jsi to pral?“ zděsil se učitel, když úlohy kontroloval.
„Močku, prosím, ony mi spadly kalhoty...“ odpovídal žáček.
„Ale já tady čtu...“
„Jéje, já si nevšiml... Když M a K jsou tak blízko u sebe...“

Obrázek uživatele Tess

Nejlepší pomůcka

Drabble: 

„Hoď po mě ten bazmek!“ zavrčel Billie nevrle.
Zase něco potřeboval a zase mu ten... no, jak se jmenoval... jo, ten Němec, kradl slova.
A proč Němec a kdo je to vlastně Němec...
Billie kdysi utrpěl široké vzdělání, s nímž si jeho úzce specializovaná mysl nedokázala poradit. Ne, on opravdu nebyl génius, jak se jeho bláhový, dávno zesnulý otec domníval.
„Cožeto?“ Sluha koukal jako sůva z nudlí.
„No! Tu věcičku, tamtu.“
„Jakou?“
Získat dneska komplimentní persián je snad nemožný, pomyslel si Billie.
„Tu zahnutou... ne to koště, tu vedle, kroucenou!“
„Vývrtku?“
„Jo!“
Se sklenicí dobrého moku byl svět hned veselejší.

Obrázek uživatele Tess

Budižkničemu

Úvodní poznámka: 

Tak jsem si řekla, že se pustím do... Vrana.

Drabble: 

Měl pověst největšího grázla na škole.
Jenže...
Slabší nebil.
Holky nebil vůbec.
Zásadně nedonášel (své i cizí problémy si s dotyčným vyřešil sám).
Nikdy neodmaturoval.
Byl nejproblémovějším rekrutem v přijímači.
Silný, s výdrží a přirozeným talentem ubližovat jiným lidem.
Jenže... když se mu rozkaz zdál nesmyslný, prostě ho ignoroval.
Z armády ho vyhodili.
Vyhazovač by byl dokonalý. Ale měl příliš rád děvenky. Zásadně je nevyhazoval.
Když vyhodili jeho, zkusil drogy.
Ty pro změnu vyhodil sám. Nebylo to k ničemu a lezlo to do peněz.
Jako dealer neobstál.
Zkrachovalec. Násilník. Děvkař.
Kupodivu, lidi ho měli rádi.
Byl to vlastně hodný kluk...

Obrázek uživatele Tess

Výhoda stavu

Úvodní poznámka: 

Jeden Calum. Pro mě.
Dobře, tak i pro ostatní, ať tu nejsem sobec.

Drabble: 

Sotva dorazili domů, začal Calum vydávat příkazy. Než by se kdo nadál bylo vše nejdůležitější sbaleno a všichni nejdůležitější zmizeli do bezpečí. I chlapec.
Zůstal jen Calum.
Když hrozba pominula a rodina se znovu sešla – vlastně poprvé – Ciaran se snažil zapadnout. Moc mu to nešlo.
Krátce nato musela Mairi odjet za svými rodiči. Zůstal jen Calum.
Ale teď bylo něco jinak. Přicházely vesnické ženy... a nosily věci.
Údiv malého človíčka.
Poprvé.
„Proč přinesla ten koláč?“
„Protože jsem tu sám,“ odpověděl Calum.
„Ale ty nejsi sám. Máš tady mě.“
Calum se pousmál a rozcuchal chlapci vlasy.
„Pravda.“
Koláč snědli k svačině.

Obrázek uživatele Tess

Jeden malý krok... za druhým

Úvodní poznámka: 

Blance na objednávku.
Nejmenovala jsem ho, ale je to on, Liam. Sever objevuje Pobřeží (ještě před Válkou).
(První nástřel měl přesně 100 slov. To se mi nestalo ani nepamatuju.)

Drabble: 

Zdálo by se, že před něj život vrší jednu překážku za druhou.
Nejdřív přišli o vůdce karavany – a kdyby se neujal velení, tak by všichni dodnes bloumali v úžícím se hraničním pásmu.
Vypluli, nevěděli jak a kam, prostě pryč, ztratili se, málem umřeli žízní.
Jenže neumřeli. A zjistili, že vůbec nejsou sami. Jejich malé, těsně ohraničené území možná nebude tak těsně ohraničené.
Možná je naděje.
Možná je budoucnost.
Tenhle přístav moc dobře znával, i když spíš ze souše.
Brával ho jako součást svého světa.
Teď se cítil jako cizinec.
A vlastně tu byl cizí.
Vstoupil na přístavní molo...
Velvyslanec Severu.

Obrázek uživatele Tess

Nenáročná zábava

Úvodní poznámka: 

A že tu ještě nebyl...

Drabble: 

Uzounká nudlička hovězího nabodnutá na větvičce komíhala před otevřenou tlamičkou. Tvoreček se zmítal a snažil se dosáhnout výš... až se mu to přece jen podařilo.
Chramst!
Vran se usmál, nabodl další nudličku na další větvičku (zvířátko nemělo moc dobrou koordinaci) a bavil se dál.
„Hej, s čím si to hraješ tentokrát?“ Liška přicházela od umyvárny a sušila si vlasy. Už zase páchala nějakou hygienu.
„S dnešní večeří.“
„Děti nejím.“
„To je jenom jehně... přeměněný. Nejseš ten... vetarián? Teda masofob?“
„Béééé.“
Vran ležérně podrbal drobečka za uchem. Ani na něj moc nedával pozor...
Chramst.
„Auvajs, mrcho!“
...
K večeři byl zbytek hovězího.

Obrázek uživatele Tess

Něco končí

Drabble: 

AUKCE!!!

Dnes. V případě ošklivého počasí zítra. V případě ošklivého počasí i zítra, budete informováni o novém termínu aukce ZDE.
(„ZDE“ týká radnice v Gerasdanu, jasné?)

Předmět této aukce:
Slanina
Slanina
SLANINA!!!

Zvláštní znamení: Poslední.
Opravdu. Toto je poslední slanina z posledního prasete. Žádná další už nebude.

Všichni dražitelé vítáni.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla jsem použít Comic Sans, ale nedovolilo mi to...

Obrázek uživatele Tess

Hlídka

Úvodní poznámka: 

Ó jé. Tak dlouho jsem nevěděla, o čem psát, až na mě vyskočilo tohle. Rezka poprvé potkává... budoucího Mývala.
Ralf je o sedm let mladší naž Ciaran, takže už jsme v období Příběhu. Tj. cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

„Mami, venku jsou příšery! Už zase!“
Malý zrzavý chlapec vpadnul do místnosti a vrhnul by se matce do náručí, kdyby si nevšiml, že mají návštěvu. Tak se za matku radši schoval.
Upracovaná žena si povzdechla a otřela ruce do zástěry.
„Ale Ralfe, co to zase povídáš... neruš. Omlouvám se, to víte, děti...“
Návštěvnice, která se prudce narovnala při chlapcově vpádu, se zase pomalu uvolnila.
„Znáte to, stokrát mu můžu vysvětlovat, že příšery nejsou...“ pokračovala žena.
„Příšery jsou,“ klidně prohlásila návštěvnice a přimhouřila jantarové oči. „Jenže přede mnou utíkají.“
„A budete k nám chodit častěji?“ vyhrkl chlapec.
„Možná.“
A byl klid.

Obrázek uživatele Tess

Drobný detail

Úvodní poznámka: 

Časově někdy krátce po válce.
Časová osa světa k dispozici v odkazu z popisu fandomu.

Drabble: 

“Já vím, co s tim je!” furiantsky prohlásil Peter. Ostatní ho ignorovali. Pokoušeli se zprovoznit pradávný artefakt, který nebylo nutno používat... no, několik let určitě.
Taky nebyl až tak pradávný…
„Povidám, já vim, co s tim je!“
Ostatní ho ignorovali z určitého důvodu. Jeho průpovídky bývaly vtipné tak před pěti lety. Teď už jim zevšedněly.
„Hele, ale já fakt vím, co s tim je!“ opakoval Peter
„Jasně, jasně, je to rozbitý, co?“ utrhl se na něj David.
„Ale ne ty pako, nemá to naftu!“
Předělání obstarožního stroje na alternativní pohon zabralo několik měsíců.
Vymlácení prvního obilí bylo nutno obstarat ručně.

Obrázek uživatele Tess

Probuzení

Úvodní poznámka: 

Uvádím na scénu nového Přeměněného.
S hendikepem...

Drabble: 

Byl sám co pamatoval. Procitl, našel sobě podobné, ale jiné. Záhadné.
Znal jejich jazyky. Hýbaly se jim v ústech. Těm pohybům rozuměl.
Ale nedokázal je zopakovat natolik, aby mu rozuměli ostatní. Nechápal proč.
Vyděděnec.
Až jednou... skupinka. Běžela, skrývala se. Nebezpečí? Opatrně je následoval. Brzy zastavili. Jejich ústa se hýbala, moc rychle. Nerozuměl...
Náhle jeden z nich zvedl ruku zaťatou v pěst... ukázal si na oči, pohnul prsty...
Někoho vidím, řekly jeho ruce.
Samotář jakoby procitl. Vystoupil ze svého úkrytu... Jeho ruce se rozběhly, úplně samy.
Chvíli mu trvalo, než přišel na to, co dělá.
Komunikuje.
Už nikdy nebyl sám.

Obrázek uživatele Tess

Lehký výcvik

Drabble: 

Jeden únavný přesun následoval druhý. Jinak to nešlo. Kvůli šíleným podmínkám nedokázali ujít víc než devět kilometrů za den.
To, že je kopec tvořený prudkou bažinou, předpokládali.
To, že bažina v zimě zamrzne, taky.
Těšili se na to.
Její klouzavost, lámavost a následnou čvachtavost podcenili.
„Sem mrkef,“ prohlásil jeden z čerstvých rekrutů, padající naznak do vysoké vrstvy nahromaděného kapradí a do bezvědomí.
„Sem celer!“ hlásil druhý den, opakujíce podobnou činnost.
„Petržel,“ zavyl den třetí.
Den čtvrtý se zase vrátil k mrkvi.
Ostatní toho už měli plné zuby.
„Co máš prosimtě furt s tou kořenovou zeleninou?“
„Že sem jako mrtvej, kemo!“

Obrázek uživatele Tess

Čára přes rozpočet

Úvodní poznámka: 

Calum pro Blancu.
Pořád beru objednávky! :)
Jo, časové zařazení cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

Místo lairdova nástupce bylo otevřené. Calum stále neměl dědice.
Jeho případný dědic měl nástupnické právo jisté, jenom pravděpodobné.
Ale dědic pořád nebyl.
Bratranec Sean si na post dědice brousil zuby. Taky jeho bratr Diarmad. A bratranec Marc. A...
Vlastně všichni muži klanu přicházející pro nástupnictví v úvahu kuli pikle. A Calum s danou situací nedělal nic. Každý jiný by na jeho místě už svou ženu zapudil, nebo si aspoň přivedl zákonnou milenku. Caluma to ani nenapadlo.
Ale pak všem vytřel zrak.
Místo milenky... přivedl rovnou syna.
S tím nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Situace se pomalu ale jistě uklidnila...

Obrázek uživatele Tess

Remake

Úvodní poznámka: 

Život se zbláznil. Ještěže bylo téma prodloužené...
Ano, Rezka pro Tinku.

Drabble: 

„Takhle nemůžeš ven.“
Liška si kriticky prohlížela tu novou. Vlasy ta nejobyčejnější hnědá. Oči jantarové, ale takové nijaké. Úzké nevýrazné rty. Sem tam piha.
Nechápavý pohled.
„Proč?“
„Protože venku jsou lidi!“
„A?“
„Počkej, prosím tě. Sedni si sem...“
Liška se zamyslela, a pak otočila zrcadlo čelem ke zdi. Bude to překvapení.
Po nikterak krátké době („... a s těma vlasama, co s těma vlasama?“) byla konečně se svou prací spokojená.
„Zavři oči...“
Otočila zrcadlo.
„Už můžeš!“
Ta nová se na sebe podívala... ta nová se podívala na nazrzlou krásku v zrcadle...
Nepoznala se.
Po nějakou dobu se pak zrcadlům vyhýbala.
Lžou.

Obrázek uživatele Tess

Bod zlomu

Úvodní poznámka: 

Dobrá, letošní první na objednávku Blance.
Těsně navazuje na loňské Rozčarování.
Přesné časové řazení všech Ostrovních drabble najdete zde.
Varování: lehce drastické (pouze 12+)

Drabble: 

Stopovat je nebezpečné.
Lézt do auta cizím lidem je nebezpečné implicitně. Kdekoliv. I tady, kde dávají lišky dobrou noc.
Nebýt za jízdy připoutaná je samozřejmě taky nebezpečné...
Vždycky, když jí připomínali jakákoliv pravidla, která by jí (snad někdy) mohla zachránit nos, strašně se ofrňovala.
Když neznámá síla nabrala auto a mrštila jím do příkopu, ona poněkud neplánovaně vypadla dveřmi. Její odbarvené vlasy vlály jako ohon komety.
Ani nebyla nějak vážněji zraněná. Ale něco ji tisklo k zemi.
Země brněla, přidržovala.
Pak ji pustila.
Zběsilost...
Řidič byl stále ještě připoutaný. Žil... ne dlouho.
První oběť...
Neměl jet na doporučené čtyřicítce šedesát.

Závěrečná poznámka: 

Huá! Ostrovy!
OK, v případě zájmu o drabblata na přání si... přejte :)

Stránky

-A A +A