Co se pamatovaly, pohybovaly se v mužském světě.
Ale teď je po válce a svět se změnil. Stanice v Inverlochy je uprostřed vesnice a sedí tam samy dvě. Holky. Jestřáb někde lítá. A tady se dveře netrhnou.
„Jé, koláč, rebarborový, děkujeme...“
„Nebojte, panenky, to vás naučíme.“
„Jé, marmeláda, rebarborová.“
„Až budeme dělat, ukážeme vám, jak na to.“
„Jé, sirup, rebarborový...“
„To musíte takhle...“
Léto vyvrcholilo, rebarborové hody ustaly. Přišel podzim.
„Slečny, někdo ořezal naše rebarbory!“
Náhle hrozila policejní brutalita.
„Na ně!“
„No jo, ale jak je najdem?“ mudrovala Liška.
Až příliš snadno.
Rebarbora je srandovní kytka. Na podzim je jedovatá.