Krutá realita

Obrázek uživatele L.P.Hans

Opičák

Drabble: 

Z modré budky TOI TOI vystoupili dva muži v přiléhavých overalech a hrnuli si to k nedaleko sedícímu zarostlému opičákovi.
“Dobrý den, jsme tu správně ve dvacátém prvním století?” zeptal se první.
Opičák na ně jen nechápavě zíral.
“Vždyť se na něj podívej, na neandertálce. Jsme moc daleko, pojď.” Druhý muž chytil prvního za ruku a táhl ho zpět k modré kadibudce. Sotva se za nimi zavřely dveře, budka se dematerializovala.
Opičák se podrbal za uchem, vstal a popotáhl si tepláky. Pak se otočil a zašel do chalupy. Vzápětí se ozval zvuk otvíraného piva.
“Mámo, nebudeš věřit, co jsem viděl.”

Vliv hudby pozdní renesance na zušlechťování ducha a povznesení morálky

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na toto.

Drabble: 

„Maminko?“ vykoktal zděšeně.
„Milánku??? Co ty tady děláš?“
„Já tady náhodou bydlím,“ koktal stále konsternovaný tou situací. „Ale co tady děláte vy a… a… a… ten pán?“
„No, jak bych ti to, Milánku, tento…“ zrozpačitěla konečně tchýně a natáhla se do koupelny pro župan. „My jsme tady s Petrem diskutovali odpoledne v kavárně o vlivu hudby pozdní renesance na zušlechťování ducha a povznesení morálky společnosti a to nás tak pohltilo, že jsme prostě nemohli přestat, a tak jsme šli k vám, když Jaruška musela vzít tu noční… a tak jsme diskutovali a najednou to nějak zašlo dál, než jsme tento…“

Překvápko

Drabble: 

Zdlouhavá obchodní jednání byla konečně u konce. Podařilo se mu skončit dřív, než čekal. Neměl už v cizím městě stání, společenské povinnosti ponechal na svém asistentovi a spěchal domů. Těšil se na manželku. Když kupoval kytku, představoval si, jak ji překvapí a jak spolu stráví příjemný večer.
Potichu si odemkl dveře, zul si boty a po špičkách se kradl chodbou do obýváku. Strnul. Pootevřenými dveřmi spatřil na stolku láhev vína a dvě skleničky. Na gauči se rozvaloval úplně cizí značně obstarožní chlap.
A pak se otevřely dveře od koupelny a v nich stála, jak ji Pánbůh stvořil… jeho korpulentní tchýně!

Závěrečná poznámka: 

A proto nikdy nedávejte tchýni klíče od bytu.

Bacha na to, co si přejete

Drabble: 

„Jó, tak vy tady frfňáte, že tohle se vám nelíbí a tamto vám nevoní, tady vás píchlo a tuhle vás bolí, tohle nemůžete, tamto už vůbec ne, tohle je moc namáhavé a tamto moc zdlouhavé, z tohohle vás bolí nohy a z tamtoho zase hlava, přemýšlet se vám nechce, raději byste něco v suchu a teple, ale zase aby toho tepla nebylo až moc, a nejlíp kdyby to bylo na zkrácený úvazek? Říkáte nějakou drobnou mravenčí prácičku byste chtěl?
Tak hybaj odnášet ty dvěstěkilový kvádry!“ zařval obrovský mravenec.
„Fuj, to byl ale hnusnej sen,“ oddychl si zpocený ajťák po probuzení.

Povedená návštěva

Drabble: 

Všechno zabalit, na nic nezapomenout! Vejde se nám to všechno do auta? Musíme to tam nějak nacpat, to by byl průšvih, kdyby nám něco chybělo. Odjet na celý tři dny z domova není jen tak!
Máme na tom seznamu všechno? Tak jo, jdeme nakládat.
Ne, musí se to přeskládat! Ne, vajíčka půjdou až nahoru! Nebo raději dovnitř do auta, stejně se už do kufru nic nevleze. Ty polívky v pytlíku tam ještě nacpat můžeš. A to maso taky. Chleba dáme taky dovnitř. Bude stačit jedna šiška?
„Co blbnete?“ nevěří strýc svým očím, když je u sebe vítá. „Jídlo na zabijačku?“

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že to splňuje zadání. Kdo někdy byl na domácí zabijačce, ví, že tohle je ukázkové Nosit dříví do lesa

Obrázek uživatele L.P.Hans

Karma

Drabble: 

“Co to tam děláš! Neflákej se! Ten barák se sám nepostaví,” křičel stavební mistr s knírem.
Zedník, který si na okamžik sedl, vyskočil. ‘Ach jo,’ pomyslel si. ‘Práce zatracená. Člověk dře deset hodin denně a vděk žádný.’ Potom mu zrak padl na mraveniště na hranici stavebního pozemku. ‘To mravenec, ten se má. Nese si kládu a nikdo na něj neřve.’
Vtom se ozval křik: “Pozor! Padá jeřáb…” Potom světlo na konci tunelu. A ve světle? Mraveniště!
***
“Co to tam děláš! Neflákej se! To mraveniště se samo nepostaví,” křičel mravenec s knírem.
Mravenec si povzdechl, pohodil kládu na rameni a pokračoval.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Mlha

Drabble: 

Ráno bylo ponořené v husté mlze. Ne, ne. Zamžikal očima. Paprsky zářícího sluníčka se mu bolestivě zapíchly do tváře. Ráno bylo krásné a slunečné, ta mlha mu seděla v hlavě. Zatřásl s ní, aby mlhu vyklepal, ale to byla chyba. Rozduněla se jako zvon.
Co jsme to jenom dělali, přemýšlel. Nejdřív zelenou, potom pár fernetů a samozřejmě vše prolívali pivem. Potom šli ze zábavy přes les domů. No a kde je teď? Rozhlédl se ze svého místa v příkopu u silnice. Kolem se táhlo skalnaté údolí k nějakým baráčkům. A co se to píše támhle na ceduli? Curahuara de Carangas?

Trhlina

Drabble: 

Louky nad Koločavou voní bylinkami, země dýchá vlhkostí a z té vůně a pestrosti se točí hlava. Nad lipami prolétá čáp a na silnici míjím krávu, která jde z pastvy sama domů, klidně, vědoma si svého majestátu, nechá auta vyčkávat a sama pak čeká před vraty svého domu, než si jí hospodyně všimne a pustí ji dovnitř. Lidé jsou družní a vodka jemná, řád světa stálý, čas jako by se otáčel zpátky. Ráno se budím uprostřed davu v tělocvičně, je zima, děti pláčou, dospělí mluví rychle a nervózně. Z ráje na zemi se může každou chvílí stát peklo. Modlíme se.

Závěrečná poznámka: 

Vzpomínám na krásnou Ukrajinu, kde jsem byla před pár lety a přeji jí, ať tam zase brzo zavládne bezčasí s všednodenními starostmi.

Obrázek uživatele morpi

Gurmánovo zkažené odpoledne

Drabble: 

„Ty můj kvííítku medovýýý…“

Pan Konečný byl dobře naladěný. Vytáhl si řeznický stolek před chatku a užíval si slunného odpoledna. Jeho poslední úlovek nebyl sice nic závratného, samý sval a samá šlacha, ale velkodušně sám sobě přiznal, že ho těší už jen práce samotná.

„…ááá do druhý nožky,“ zadrmolil s úsměvem, když do sebe kopl panáka domácí kmínky. Popadl obě stehna a vrátil se do příbytku.

***

„Zasraný basketbalistky,“ ulevil si František Konečný, kaboníc se na moc dlouhou stehenní kost, která ne, a ne zaplout do mrazáku.

„Tak teda pilku…,“ zhodnotil nakonec nevrle, „to mi ta potvora vysoká udělala snad naschvál!“

Závěrečná poznámka: 

Tip pro všechny sériové vrahy a kanibaly, "dvakrát měř, jednou řež!"

Obrázek uživatele Tom_Peterson

Kde se nechceš probudit?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Milí čtenáři, dnes bonus nebude.
Těšte se zítra.

Drabble: 

"Místa, kde se nechceš probudit..." přemýšlím nad češtinou.
Andulky mi přišly poradit.
"Třeba vedle Monclíka," pípla Kiki a chichotala se.
"Já bych se nechtěl probudit ve škole, děti by mě uhladily k smrti," pípl Pepíček.
"A já zase v misce od zrní, mysleli by jste si, že jsem nedožera," přidal se Honzík.
"A co třeba ve vaně? Bratr je tam tak dlouho, že tam snad spí."
"A co se třeba probudit v tramvaji? Mamka někdy jezdí z práce tak pozdě, že si myslím, že si tam dává dvacet."
"Místa jsou jedno, nejlepší je probudit se v posteli," uzavřela debatu maminka.

Závěrečná poznámka: 

Takže tak. Jelikož nevím přísloví, tak mi prosím napište do komentáře přísloví.
Např. Přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Děkuji všem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele morpi

Ti, co se domů už nevrátí

Drabble: 

„Vžiuuuuu…“

Snad jsem trefil, co jsem měl. Plukovník je správnej chlap, určitě by nenařídil celý jednotce zaútočit, kdybychom si nebyli jisti…

***

„Vžiuuuuu…“

Zvláštní. Byla to žena??? Myslel jsem, že v nepřátelské armádě ženy neslouží. Vypadala, jako by nesla malé dítě. Ne, to není možné…

***

„Vžiuuuuu…“
Co to po mně chtějí… Vždyť se vzdávali!!! Jak se budu moct vrátit domů a podívat se mámě do očí? Tohle ne, tohle se nebude dít kvůli mně. Nejsem takový člověk a nikdy jím nebudu!

***

„Vžiuuuuu…“

Jsem zrádce. Doufám, že je ta raketa na chvíli zaměstnala a co nejvíc lidí bude moct uté-
...já umírám?

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Ne zrovna optimistická úvaha

Drabble: 

Katastrofa - to je tedy téma. Jako by jich nebylo v realitě dost. Je jich až přespříliš.
Dost nám jich nachystá sama příroda. Výbuchy sopek. Tsunami. Zemětřesení. Povodně. Tornáda. A živá příroda nám přinese třeba pandemii, jak jsme si užili v době nedávné, vlastně současné.
Výtvory člověka nám přinášejí další pohromy. Tu se zřítí letadlo, tu se potopí loď. A takové jaderné havárie, to je teprve síla!
Ani válečných konfliktů se stále svět nezbavil. Téměř za humny nám jeden zuří.
Pátý odstavec budiž optimističtější. Radujme se z každé maličkosti, užívejme si život, co to jen jde. Než bude, nedej bože, hůře.

Obrázek uživatele TomBoombadil

A lubrikáč by nebyl...?

Úvodní poznámka: 

Rating +18.. nebo raději 21+ :-D

Drabble: 

Hezké tělo a oči s jiskrou
má mě ihned téměř jistou.
Vysoký a usměvavý,
navíc gentlemanské mravy.
Možná vtipný příliš není
má však svaly,
a to se cení.

Očima mě láká,
já už dávno vlhká,
protože marná sláva:
mám to ráda.
Tak pluli jsme si večerem,
oba nás již chytla mlsná
a tak prý rychle pojedem.

Doma na sebe se vrhli
A když konečně došlo na věc,
naše těla se divně třely:
on připravil mě o anální věnec!

“A lubrikáč by nebyl?” ptám se
a on s údivem v hlase:
“Špatný směr?”
“Měl by sis asi nastudovat polohu těch děr.”

Závěrečná poznámka: 

Stalo se. A oba se smáli.

Update: zmiňovaný muž si to přečetl a jeho jediná reakce byla “cože?! Já že nejsem vtipnej?!”

Obrázek uživatele Queen24

Obyčejné radosti

Úvodní poznámka: 

Libovolné české město
Jaro 2022

Drabble: 

Paprsky jarního sluníčka pronikají skrz šedou oblohu. Je jich málo, ale snaží se. To je důležité, nevzdávat se... Na dvoře činžovního domu je živo. Děti si hrají s míčem, dospělí posedávají na lavičkách. Děda s cigaretou. Mladá maminka. V náručí drží spící miminko. Starší paní se zavřenýma očima nastavuje tvář slabé sluneční záři, pán, s rukou kolem jejích ramen, s úsměvem sleduje hrající si děti.

Děda sáhne do kapsy a vytáhne bublifuk. Přiběhne k němu sotva čtyřletá holčička.

První bublina. Druhá. Třetí.
Holčička kouká, pak se zasměje a něco zabreptá.

,,Bublina," zdůrazní děda. ,,No, bublina. Nevím, jak je to ukrajinsky..."

Závěrečná poznámka: 

Myslím, doufám, že je to k pochopení...
Nějak mi to dnes nedalo no.

Obrázek uživatele morpi

Kdo si hraje, zlobí, a bude sťat

Drabble: 

Alois Drábek, profesor historie na Univerzitě Karlově, specialista na středověké dějiny Zemí Koruny české a samozvaná morální autorita nevěřícně zíral na bubliny stoupající vzhůru. Pukaly na sklech jeho precizně umytých oken a zanechávaly na nich ohyzdné JARové skvrny.

Zpropadená hračkárna…

Užuž se chystal okno otevřít a nevychovanou omladinu slovně zpranýřovat, když tu jeho pohled padl na dřez, ve kterém před chvílí z jedné vody načisto domyl nádobí po vynikajícím katově šlehu a zapomněl jej vypustit.

***

„Já se nenechám obléhat kdejakou cháskou!“ Řval pan profesor Drábek z okna, zatímco bezbranné předškoláky nemilosrdně třísnil nechutnou tekutinou.

„Příště to bude vroucí olej, parchanti!“

Vesnická hospoda

Drabble: 

"Já těm mladejm už vůbec nerozumim. Včera sem do hospody přišel chlapec, měl kalhoty na velkou vodu, modrý vlasy a náušnici v nose. Tak se ptám, co si dá a von, že sojový laté. Šel jsem se poradit s Máňou do kuchyně, cože to je, no měli jsme akorát nějaký mandlový mlíko bůhví odkud, tak mu povídám, že teda jenom jako ty mandle a on se na mně tak podíval, skoro slzy ve vočích a povídá: "Chtěl jsem podpořit vaše flou a trošku apgrejdovat místní byznys, ale nejde to." a šel. To by se dřív nestalo, to pil každej pivo."

Obrázek uživatele Gilnar

Dnešní děti jsou zdeformované nepřirozenými formami zábavy

Drabble: 

"Oběd!"
"Už běžíme, dědo!"
Děti se nahrnula do kuchyně. Začaly se ládovat kaší a vyprávět o dobrodružstvích toho dopoledne.
"...Filip mi nahrál, ale Martin s Lízou byli blízko, tak jsem skočil dopředu a otevřela se šance, ale měl jsem blbě nakročeno, takže jsem kopnul levačkou-"
"Chytilo to faleš - nevěděl jsem, jak po míči skočit-"
"Dostali jsme teda další gól - ale tenhle byl tak hustej, dědo, že to ani nevadí-"
Děda se usmíval a přikyvoval.
Chudinky, pomyslel si.
Já v jejich věku brázdil Tamriel, zabíjel s Geraltem strigy, kosil nácky u Stalingradu.
Tehdy dětství stálo za to.
Než Greta zakázala elektřinu.

Temná budoucnost

Drabble: 

“Další?”
Zauvažovala nad dalším drinkem, ale pak potřásla hlavou. Ráno musela na sedmou do práce, a všichni ostatní už popíjeli poslední pivko.
“Nemáte spíš něco nealko?”
Přece jenom, bylo jí už jednadvacet. A to znamenalo dospělost (jen sociální konstrukt, ona osobně jí teda zatím nikde nepotkala), rozumná rozhodnutí (ty občas zahlédla z okna auta) daně (dřív si nejspíš přečte knihu v klínovém písmu, než pochopí, jak fungují) a -
“ - a obecně život, ano, Darcy,” dokončila Ellen za ní, skrývající za půllitrem pobavený úsměv. Darcy měla tendence říkat své myšlenky nahlas, když se trochu napila.
Dobré vědět, že některé věci se nemění.

Důkaz

Úvodní poznámka: 

Nahrazuju si téma č. 2 Křížový výslech
Navazuje na toto

Drabble: 

Prohlížel si chladným zrakem statnou značně nenaloženou ženu, kterou přivedl uniformovaný policista. Sekernice.
„Kde jste byla dnes dopoledne?“
„Doma, čekala jsem na pošťáka.“
„Pošťák tvrdí, že doma jste nebyla!“
„To říkají vždycky! Lemplové, nechce se jim tahat balíky.“
„Jaký byl váš vztah s obětí?“
„Výtečný, měli jsme se rádi jako matka a syn, ne jako zeť a tchýně.“
„Včera jste se pohádali, protože pohaněl vaši bramboračku.“
„Nesmysl, pane policisto, zeť moji bramboračku zbožňoval, bramboračka je mé nejlepší alibi,“ zasmála se svůdně. „Jen ochutnejte,“ přisunula mu hrnec a lžíci.
Měl co dělat, aby to přesolené řídké cosi nevyprskl.
Bylo to jasné.

Obrázek uživatele Tom_Peterson

Slovníky jsou generační záležitost

Úvodní poznámka: 

Vypadá to, že se nám z ukradeného slovníku stane seriál.
Dneska budou dospělé andulky andulčatům vykládat, jak to bylo v dobách, když byly andulčata. To však neukradly slovník spisovné češtiny hodnotícímu výboru, ale... jen si to poslechněte.

Drabble: 

"Monclíku, my zamlada taky kradly slovníky. Česko-anglický, německo-český..."
"Kde?" zeptala se Čiko.
"V knihovně. Tom si nás dva přivezl jako andulčata a bydleli jsme v kleci v obýváku, u knihovny."
"Jo, za našich mladých let," přidala se Kiki, "jsme bydleli s Pepinkou u chovatele. Ten nás měl prvně v karanténě, ve své pracovně, a tam jsme společně ukradly slovník spisovné korejštiny, pamatuješ?"
"Ano, pak nás hnal za ostatníma, že prý jsme zdravé až moc."
"Až já budu mít mladé," vzdychl Monclík, "nejspíš budou krást jen nekvalitní literaturu typu Deník malého poseroutky. A budu jim vyprávět, jak jsme kdysi kradly slovníky."

Závěrečná poznámka: 

To nám to ale dopadlo. Celý gang kradačů slovníků.
Co mi to téma dělá.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Proč myslíte?

Drabble: 

Institut neurologie, UCL, Londýn, 2017.
Na chodbě přede dveřmi sedí tři mladé ženy. Vzduch je těžký, jen občas ho prokrojí křik racka zvenčí.
Dveře náhle rozrazí dívka s rozmazanou řasenkou.
"Jsou hrozní," šeptne.
Kdosi se nervózně uchichtne.
Ze dveří se ozve:
"Caroline Paterson, pojďte dál."
Caroline se toporně zvedne a vstoupí.
Za dveřmi je dlouhý stůl, u něj osmnáct lidí a jedna prázdná židle.
Namísto výzvy k sezení kulometná palba otázek.
"Proč myslíte, že se hodíte na UCL?"
"Jaký zvířecí model byste použila pro studium autismu?"
"Dovedla byste zabít opici kvůli doktorátu?"
---
Institut neurologie, UCL, Londýn, 2018.
Caroline tam není.

Závěrečná poznámka: 

Jakákoli podoba se skutečnými jmény je čistě náhodná. Jakákoli podoba se skutečnými událostmi náhodná není. Založeno na reálné historce z přijímaček.

Obrázek uživatele erenwen

Po hlavě

Úvodní poznámka: 

warning: sebevražda

Zpětně mi dochází, že tomu trochu chybí kontext, který je poněkud složitější. Vzhledem k tomu, že jsem viděla mnoho lidí umírat na rakovinu slinivky břišní, která je t.č. neléčitelnou nemocí, toto by byly moje vlastní myšlenky s náhledem na tuto diagnosu, kterou máme i v rodině. Náhled který mám já vůči vlastní osobě.

Drabble: 

"Pět pater stačí. Hlavně po hlavě. Ať je to jistý."

Chtěl bych v životě ještě jednu jistotu a o tu se teď pokusím. Nebudu čekat na svůj mizerný a příšerný konec, který se nevyhnutelně blíží v příštích třech měsících. Ne. Četl jsem závěr posledního vyšetření a aktuální bolest v zádech mi přišla jako dostatečná jistota.

"Podezření". Nehodlal jsem podstoupit veškerý další výkony, jenom abych při čekání na termíny chátral víc a víc až nebudu ani schopnej vylízt na tuhle střechu a něco s tím udělat. Nebudu umírat v bolestech další týdny.

Pět pater stačí. Hlavně po hlavě. Je to jistý.

Závěrečná poznámka: 

Wow, 100 slov je docela málo. Akorát vyšlo, těším se na zbytek měsíce!

Obrázek uživatele L.P.Hans

Skokan

Drabble: 

Když se probudil, pokoj zalévalo sluníčko. Po blankytně modrém nebi se proháněli beránci a vítr mu cuchal vlasy. Zkrátka bylo krásné ráno, jako stvořené pro koupel v místní nádrži.
Jen v plavkách mu sice bylo trochu chladno, ale je přece otužilec, to musí zvládnout. Vylezl na skokanskou věž, protáhl se a rozhlédl po okolí. Opravdu nádherné ráno. Sklonil se, zhoupl na špičkách a s odrazem skočil šipku. Ještě cestou dolů stihl několik vrutů.
Dole na něj však čekalo překvapení - pořádná vrstva ledu.
Zároveň se zvukem drcených obratlů mu hlavou prolétla myšlenka, že půlka ledna je přeci jen na koupání brzy.

Obrázek uživatele Profesor

Bojujte za nás

Úvodní poznámka: 

Následující drabble vzniklo jen proto, že si připadám jako rukojmí nesmyslné (nejen) energetické politiky.

Je to docela hovorová a možná trochu vulgární rádoby báseň. Čtěte jen na vlastní riziko.

Drabble: 

Po hlavě do průseru řítí se svět
Pokousali jsme špatného psa
Vážení, je to hajzl, vím
Jenomže my nemáme na výběr

Politiky nikdo se nenají
Tak už přestaňte strkat
Hlavy do písku, vládci
Protože lid máte... No přesně tam

Po hlavě do průseru řítí se svět
Škrábe, vrčí, kouše do všech stran
I vzteklý pes šel by radši žrát
A ovce hloupá může se jít pást

Politiky nikdo se nenají
Tak přestaňte si hrát
Že máte alternativy lhát
Když nemáte vůbec nic

Po hlavě do průseru řítí se svět
Jenže my občané žijeme v něm
Politici, bojujte za nás
Doopravdicky

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Klasické dopoledne

Drabble: 

„…ták, a takhle opatrně natáhneme panence šatičky přes hlavičku…“
„To je Hudžínka!“ dí dcera.
„…natáhneme Hudžínce šatičky a tady vzadu je zapneme na suchý zip, takhle…“
„Mamíííííííííí, podívej se, co Slávek zase udělal!“
„…Slávku vrať to Zuzce zpátky do domečku pro panenky! A teď nasadíme botičky…“
„Ááááá, on mi ten nábyteček rozbije, mami vezmi mu to!“
“…Slávku proboha nejez tu židli, kdoví co je to za umělou hmotu, jestli máš hlad, tak tady máš banán…“
„Mamííííííííí, on mi to rozhňahňal na stoleček!“
Nemám tuchu, jak jsem to přežila a kam ty roky utekly, ale v sobotu se mi dcera vdává.

Obrázek uživatele Grace

Netušené nástrahy

Drabble: 

Ne, Mauglí se nenarodil do vlčího doupěte. Ani do psí boudy, ale upřímně, tři psi udělají "psí boudu¨ z každého bytu. Fenky oddaně hlídaly postýlku s nemluvnětem, asistovaly u přebalování, doprovázely kočárek.… Že raději leze po čtyřech? Kluci jsou přece línější. Že jeho první slovo bylo HAF? No a? Po čase začal říkat i ta ostatní slova. A že na zahradě běhá s holkama k plotu a řve na kolemjdoucí nám přišlo spíš vtipné, než divné. Ale když jsem zaslechla Vanessu žádat Mauglího ať neokusuje tu židli, napadlo mě, že konec covidového šílenství a otevření dětských skupin přišlo právě včas.

Obrázek uživatele Faob

Za takovýchto okolností

Úvodní poznámka: 

Věnováno Richardu Weinerovi, Filipu Topolovi a všem, kdo jazykově zajizvili

Drabble: 

Vyprávíte-li jednomu o všech pěšinách, cestách, křižovatkách a dálnicích, jež dovedly na okraj propasti, do níž padáte, neočekáváte, že se uprostřed monologu beze slova zvedne a zmizí; zejména když posluchačem nejlepší a jediný přítel, alter ego stejné krve a mysli, vpravdě totožné tělo.
Přesto židle naproti mně prázdná.
Pohleď na smyslu prosté, proroste tě nicota.
„Proč tu porcuješ nábytek?! Čekáš snad, že z něj udělám večeři?“
Žiju se svou mámou už přeci hodně let, abych věděl, že neklepá.
Copak mohu své starostlivé mateři říci, že ne já ji, ale ona žere mě?
Žravá židle.

Na město padá déšť a temnota.

Závěrečná poznámka: 

Není život hračkou.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Vzpomínky

Drabble: 

“Drahý, pamatuješ jaké to bylo poprvé?”
Muž nepřítomně pokýval hlavou.
“Byl krásný vlahý máj a všude kvetly stromy,” pokračovala manželka.
“Ano, nádherný to čas. Byl podvečer a čas jakoby se zastavil,” odpovídal zasněně manžel.
“Leželi jsme pod rozkvetlou třešní mezi padajícími okvětními lístky.”
“Pamatuji si to jako dnes. Schovali jsme se do sadu nahoře nad vesnicí - kdyby nás náš otec chytil, bylo by zle.”
“Bylo nám osmnáct a naše láska neznala hranic. Celý život jsme měli před sebou.”
“Bylo mi třináct a ukradl jsem otci láhev Alpy a krabičku cigaret. Nikdy už jsem tak neožral jako tenkrát poprvé…” dokončil manžel.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Kluci budou kluci

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 27.4. "Kolektivní hluchota".
Varování: Násilí, šikana, homofobie a homofobní urážky

Drabble: 

"Ten Šimon je taková buzna," Adam napůl zašeptal tak, aby to Šimon slyšel.
"Buzíku!" přidal se František. Kulička z flusačky skončila Šimonovi za krkem.
Učitel dál pokračoval ve výkladu.

"Vypadni!" ten rozkaz následovalo postrčení tak silné, že Šimon málem spadnul na zadek.
"Nebudeš na nás čumět, ty úchyláku!"
Šimon neměl do slz daleko. Ostatní se převlékali, jako by se nic nedělo.
Na fotbal už Šimon nikdy nešel.

"Buzerant," zasyčel neznámý muž a na Šimona plivl. Viděli ho, jak se loučí s přítelem. Byli na něho čtyři. Rány a kopance neustávaly. Okolo dál jezdily auta.
Šimon se už dneska domů nevrátí.

Závěrečná poznámka: 

Drabble bylo napsáno v reakci na homofobní poznámky, které jsem dnes slyšela v práci proto, že jsem nadhodila, že návrh zákona o manželství pro všechny postoupil do druhého čtení.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Šmírák

Drabble: 

Mladík v černé mikině s kapucí se sunul po větvi jabloně. Jen kousek nad ním ve tmě svítilo okno. Podařilo se mu přehmátnout, vylézt kousek vyš a konečně měl výhled do ložnice za oknem. Před zrcadlem zády k němu se tam převlékala žena. Odložila košilku a odhalila tak krajkové spodní prádlo. Když se však otočila, spatřil chlupatou hruď a knír. Mladík zapištěl a s praskáním padal k zemi. Co čert nechtěl, noha se mu zasekla mezi větvemi.
Z domu na zahradu vyběhl muž středního věku v krajkovém negližé. Nesl vidle a začal mladíka popichovat: “Šmírovat mi manželku se ti zachtělo!”

Stránky

-A A +A