DMD č. 2. pro 2. 4. 2019. Téma: Příjemné dny

Obrázek uživatele Blanca

Temné noci

Drabble: 

V nočním tichu znělo horečnaté sténání ze slamníku v rohu světnice nepatřičně hlasitě. Tereza vpravila Jindřichovi do úst několik loků lektvaru, který přinesla ze své výpravy. Snad mu dají trochu klidu.
Sama se natáhla na vedlejší pryčnu. Na rozdíl od mlynáře Peška její spánek noční můry nemocného nerušily - měla své vlastní. Její strýc ji za ty dva týdny naučil, že tma je dobrý spojenec. Přesto každou noc netrpělivě čekala na úsvit.
V denním světle se věci nezdály tak strašné. Světlo přinášelo rozptýlení i přechodné zapomnění. Světlo znamenalo naději.
Sténání utichlo, právě když obloha začala blednout.
Třeba se Jindřich dnes probudí.

Obrázek uživatele Envy

Kolem roku

Fandom: 
Drabble: 

Na jaře dny slunečné, všude pučí pupeny, rozkvétají květiny a vzduch se začíná plnit jemnou vůní a mírným deštíkem.

V létě jsou to dny kdy slunce praží a prohřívá až do morku kostí, dny kdy vane mírný vánek, kdy hřmý až praští, skoro až bez konce.

Na podzim kdy se začně vše barvit do oranžova a hněda, vítr už začíná zebat, a začíná chytat taková lehce melancholická nálada.

V zimě jsou to dny mrazivé, až zebavé, dny kdy jsou všude kopy sněhy, dny kdy je možno sledovat jakousi mrtvolnou, spící krásu světa.

Celý rok je plný pro mě příjemných dnů.

Obrázek uživatele HCHO

Večerní rozhovor

Úvodní poznámka: 

Už se nám ty příběhy obou hlavních hrdinů pomalinku začínají spojovat.
Předchází: Všechno zlé je pro něco dobré

Drabble: 

Večer u tety zvonil telefon.
„Prosím?“
„To jsi ty, Evičko?“
Takhle už ji dlouho nikdo neoslovil. „Ano, paní továrníková. Teta spí, mám něco vyřídit?“
„Hlavně ji nebuď, já jsem jen rozčilená z toho našeho Jardy. Tak jsem to s ní chtěla probrat.“
Eva věděla, že z malého Jardy je teď generální ředitel, tak jen pípla: „Copak?“
„Ale. Jaroušek dneska vstal levou nohou a pak stačilo, aby mu sekretářka, co zastupuje tvou tetu, popřála příjemný den a jeho to tak vytočilo, že za ni musím shánět náhradu.“
„Není to ta blondýnka, co dřív pracovala v call centru?“
„Koukám, že to chápeš.“

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Fintění

První jarní den

Fandom: 
Drabble: 

První jarní den byl přesně takový, jaký jeho název sliboval. Venku bylo krásně teplo, sluníčko svítilo a lidé trávili aspoň zbytek odpoledne příjemnou procházkou. Podle předpovědi počasí mělo být další den už zase škaredě. I když i takový den by se mohl nazývat příjemným. Stačilo by mít klid a volno a hezky si číst v posteli a venku mohly padat třeba trakaře.

S přibývajícím věkem a malými dětmi v domácnosti jsem si začala užívat všechno, co mi okamžik nabízel a nestěžovat si, že tohle nezvládám, nestihám, protože nejhorší věta byla nejspíš ta, která začínala slovy: až budu mít čas, tak…

Obrázek uživatele Gwendolína

Vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Odpověď na otázku, za kým Harry tak pozdě večer dorazil.

Drabble: 

Otevřela mu ve starém červeném pyžamu se zlatonkami a okamžitě ho tak přenesla do vzpomínek na dny, kdy v tomhle pyžamu sedávala večer před krbem a zář ohně měnila její vlasy v tančící plameny.
I když bývala dost často pryč kvůli práci a on kvůli případům na Ministerstvu někdy téměř bydlel, alespoň jednou týdně si našli čas, aby spolu večer poseděli.
Nad horkým čajem nebo sklenkou vína si vyprávěli, jak strávili den, četli si společně dopisy od dětí z Bradavic, nebo si jen mlčky užívali svou přítomnost.
V těch šťastnějších dnech, než se jejich manželství začalo rozpadat.

„Ahoj Ginny,“ zašeptal.

Obrázek uživatele Remi

Léto a sedmikrásky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sladké, bez pointy a pravděpodobně OOC.
Ale víte co? Občas to člověk potřebuje a mně se to tak líbí... ;)

♫♪♫

Drabble: 

Svítilo slunce, ptáci zpívali a na zahradě všechno kvetlo.
„Co to vlastně máš?“ zeptal se Remus zvědavě, když zvedl oči od knihy.
„Sedmikrásky,“ řekl Sirius, jako by to vysvětlilo vše. Jednu z květin vzal a dal ji Removi do vlasů.
„Co děláš, prosím tě?“ zamumlal Remus nejistě. Sirius si ho chvíli prohlížel.
„Měl bys je nosit častěji. Sluší ti,“ řekl pak, a jenom z části to znělo jako vtip.
„Blázne,“ usmál se Remus, aby zakryl rozpaky, ale sedmikrásku nechal být.
Protože to bylo nevinné. A protože se sedmikráskou ve vlasech vypadal svět o něco líp.
Byl přece první den prázdnin.

Závěrečná poznámka: 

P.S. posledních pár vět je inspirováno knihou Muffin a čaj. Pokud hledáte něco sladkého a nevinného, čtení na léto co zahřeje u srdce, můžu vřele doporučit. :)

Obrázek uživatele Mordomor

Hřiště

Fandom: 
Drabble: 

Byl to krásný čas. Vždycky, když jsme šli ze školky, zamířil jsem na hřiště a lákal ji, aby si hrála se mnou. Šplhal jsem po stěně, klouzal se, dováděl v pískovišti a lotračil na houpačce. Ona jen stála, otráveně mě pozorovala a chtěla už jít domů. Několikrát i naznačila odchod, ale marně.
Vše skončilo, když jsem při sklouznutí přimáčkl jednoho chlapečka k zemi a urval houpačku. Obojí v jeden den.
Maminky ostatních dětí po mě vrhaly pohledy plné jedu. Nezajímalo je, jak moc jsem si mohl ublížit.
„Vidíš a teďs to zničil, tati,‟ dodala dcera. „Snad už konečně můžeme jít.‟

Obrázek uživatele Gary Stu

Chvíle odpočinku

Fandom: 
Drabble: 

Blížil se večer a nikde nic. Kde jsou ty dny, kdy

chtěl provádět základní výzkum, než ho přepadl Ian s Barbarou;

rybařil s kloboukem přes obličej a šálou široce rozevlátou, než ho napadli roboti z Tary;

vyhrával v kriketu, než se zamotal do tajemství a vražd anglické rodiny;

seděl s otazníkovým deštníkem opřeným o křeslo a četl si, než Master unikl z truhlice;

hleděl do střední vzdálenosti, než mu něco nebezpečného skočilo do zorného pole.

„Vyhladit! Vyhladit!“

S hbitostí vypilovanou stoletími zkušeností Doktor vyskočila z křesla přímo do sprintu. Konečně; snad tyhle příjemné dny nikdy neskončí, pomyslela si s úměvem.

Obrázek uživatele Ak.žena

Inzerát

Drabble: 

Max Grüblerisch byl šťastný. Dokonce velice šťastný. Potíž byla v tom, že to nevěděl. Prostě to nepoznal. Celý život, tedy od doby, kdy o těch věcech začal přemýšlet, byl přesvědčený, že stavu štěstí dosáhne teprve tehdy, až potká tu pravou . Na vině byly rozervanecké texty německých rockových kapel 80. let poslouchané v příliš útlém věku a naprosté nepochopení Goethovy novely Utrpení mladého Werthera. Moc také nepomáhalo několik generací šťastných manželství napříč celým rodem Grüblerischových.
Dnes si Max podal inzerát (zn. Příjemné dny).
A věřil, že odteď už bude šťastný.
Ale nebude.
Tedy ne víc, než už je.

Není to smutné?

Závěrečná poznámka: 

Nejsi i ty náhodou už dávno šťastný/á?

Obrázek uživatele Kumiko

Oběť

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vyhlédla z okna. Modrá obloha. Začátek května, příjemné počasí... O krásných dnech, jako byly tyto, se tak ráda procházela... Milovala hlavně Stromovku. Ale to bylo ještě před PARPATem. Dnes už by se tam neodvážila. Rozhodně ne sama. Od toho střetnutí s Bubenečskými to šlo z kopce. Dnes nebylo jasné, komu park patří. Potulovaly se po něm jen hloučky lopat, sprostě na sebe pokřikovaly a ani potyčky nebyly ničím zvláštním. Policie se od toho osudného večera celému parku radši vyhýbala. Pro slušného člověka znamenala Stromovka jen nostalgii...
Povzdechla si. Inu, stejně by se neměla venku moc ukazovat. Vstala a zatáhla závěsy.

Jen blázni jsou šťastní

Úvodní poznámka: 

Asi bych měla přestat psát o bouřkách.

Drabble: 

Lidé procházeli okolo v masivním, nekonečném proudu. Bylo horko téměř k zalknutí. Přesto byli všichni v kravatách, černých sacích a dlouhých kalhotách. Všichni vážní, zamlklí. Byli v práci, byli dospělí. Měli povinnosti. Emoce, radost a sny se hodily pro děti.
Horko se znásobilo, oblohu pokryly tmavé mraky. Roztrhly se a začalo pršet. Pravý letní liják. Lidé okamžitě utekli pod střechy. Náměstí najednou zelo prázdnotou.
Dokud přímo doprostřed lijáku nevběhla ona. Rudé šaty se jí lepily k tělu, mokré vlasy jí divoce vlály okolo hlavy. Smála se.
Blázen, ještě dítě, zakroutili hlavou vážní dospělí, a pokračovali za svými smrtelně důležitými povinnostmi.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Taky způsob, jak strávit léto...

Fandom: 
Drabble: 

Byly dny, kdy se válka zdála tak vzdálená, jako kdyby to nebylo jen nějakých 70 mil. Dny, kdy slunce příjemně hřálo, místo aby dusilo vše živé. Kdy ptáci sladce zpívali, místo aby všechny obtěžovali po probdělé noci strávené v nekončících diskusích. Dny, kdy se John Dickinson s ostatními dělil o meruňkové koláče, co pekla jeho žena Polly. Kdy s nohama na stole poslouchali historky, o všech nadějných mladých pánech z Washingtonova vojska, které John Witherspoon učil. Dny, kdy Thomas Jefferson pospával na okenním parapetu.
Dny, kdy John Adams musel načas odjet a přestal otravovat s tou jeho zatracenou americkou nezávislostí!

Obrázek uživatele Dia

Smysly v mysli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Napsáno na mobilu s 30% baterky

Drabble: 

Snažím se vzpomenout na hezký věci,
protože mi do hlavy zase vlezl brouk,
a začal našeptávat všelijaký temný kecy.

jakoby nic
.
a
.
zároveň toho bylo víc.

A tak myslím na čerstvě posekanou trávu
a na dobře vychlazenou jedenáctku,
na to, že jedinej rým, co mě napadá je, že se měním v pěknou krávu.

nebo už jsem jí byla,
.
když
.
jsem se tolikrát zpila.

Myslím na to, že mě nejvíc miluje můj pes,
že mi dneska jdou rýmy jenom ze školky,
na to, jak krásně voní les.

myslím na
.
časy příjemnější
.
a trochu si je fantazíruju
.
...třeba se ten brouk zmenší.

Závěrečná poznámka: 

Mám odřený uši.

A taky modřinu na kloubu malíčku.

Obrázek uživatele Legolas

Nepojedeš!

Úvodní poznámka: 

Odvozeno od skutečných událostí.

Drabble: 

"Juchůů!"
V pátek nejde do školy, ale na chatu! Měl pomoct mámě s mladší sestrou. Těšil se na příjemné dny.
Šel si lehnout s myšlenkou, že už jenom jeden den bude ve škole (byla středa).
Ale další den to šlo od deseti k pěti.
Nejprve oba rodiče zapomněli na změnu času, takže ráno vládl pekelný zmatek. Kvůli tomu ho strašně seřvali, když nemohl najít tělocvik. Do školy přijel později, než si myslel. Dostal poznámku za vyrušování a trojku z matematiky. Doma zameškal kroužek a táta ho seřval.

A co se nestalo, v pátek byl stejně ve škole, protože auto nestartovalo.

Obrázek uživatele gleti

U krbu

Fandom: 
Drabble: 

Připadalo jim, jakoby vstali z mrtvých. A nejen jim. Všichni s nimi chtěli sdílet jejich zázračné uzdravení. Všichni se chtěli setkat s Frankem a Alicí Longbottomovými, novými celebritami kouzelnické společnosti. Až toho mumraje a humbuku bylo víc než dost.

Tehdy si doma sedli ke krbu, Frank uvelebený v ušáku s novinami, naproti němu Alice, na doporučení terapeutky, s pletením. Před napadením nikdy neholdovala ručním pracím, ale teď se v tom našla. A přestože její výtvory nedosahovaly Mollyiny kvality, Nevilla její šála dojala k slzám. Jak jen záviděl kousavé vánoční svetry bratrům Weasleyovým.

Milovali tyhle chvilky. Jen ticho, klid a souznění.

Obrázek uživatele estriel

Cat Life

Úvodní poznámka: 

Javier Fernandez/Yuzuru Hanyu.

Drabble: 

Cats, Yuzu thinks as he watches Effie in Javi's lap, have such a life!

Not that life is bad, now. The days following a seasons' finish are always pleasant.

He just beat Javi in his favorite video game, his body doesn't ache, Javi's made him tea... Life is good... and yet...

Yuzu wishes he could do whatever he wants, like Effie.

You're World Champion, he reminds himself. Be brave!

And so when Effie abandons Javi, he stretches out on the couch, resting his head in Javi's lap.

Javi draws a surprised breath. Smiles. Then threads his fingers into Yuzu's hair.

Závěrečná poznámka: 

Effie je kočka krasobruslaře Javiera Fernandeza (obviously). Javi a jedna z jeho koček: https://www.youtube.com/watch?v=_Gp8EJy63p0

Javier a Yuzuru Hanyu spolu dlouhé roky trénovali v Torontu. Yuzu poslední dobou několikrát zmínil, že jsou kočky jeho nejoblíbenější zvířata, protože jsou chlupaté a můžou si dělat, co chtějí... :D

Ten limit 100 slov mi letos dává zabrat, tohle bylo tak na 250 a z toho zkracování mi je úplně smutno. ;) Holt ješte nejsem úplně v drabblovacím módu.

Obrázek uživatele mamut

Kdy?

Fandom: 
Drabble: 

"Včera."
"Proč včera?"
"No, protože konečně mám zubařku."
???
"Víš jaký je to dnes problém."
zasměji se a čmárám na papír
"Ale já to myslím vážně. Tak kdy?"
"Vážně? Tak před vánoci, v šestnáctém."
"Proč?"
"To jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že jsem dostala druhou šanci. Však víš."
obrázek pod rukama začíná dostávat známé obrysy
"To máš pravdu, ale to by každý. Tak kdy? Fakt, kdy?"
"Já ti to povím, jo. Pořád..."
dokresluji obrázek
"Protože pořád mám svoje miláčky."
na okamžik se zdálo, že kočka na papíře, spící v klubíčku, se malounko protáhla a mrkla na mne svým jantarovým okem

Obrázek uživatele Ghormoon

Konečně v Mũi Né

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na předchozí, ale stejně to jsou náhodné útržky, tak je to asi jedno.

Drabble: 

Tak znovu nabaleno na opravenou motorku a já vyrážím do Mũi Né. Ještě krátká zastávka na tržišti s ovocem a na "snídani" ve "městě" a jede se. Podle navigace je to asi na tři a půl hodiny.

Nakonec to nebyly ani tři. A pak, že s tak slabým motorem do Hanoje nedojedu. O co, že jo. Kecky.

Vybaluju na hostelu, když dorazí Stefanie. Čeká nás zítra sehnat motorku i pro ni, další den výlet na duny a pak vyrážíme směr Đà Lạt. Jestli dojedem tam, tak už všude. Tak snad to bude po těch peripetiích s motorkou zas pár příjemných dní.

Obrázek uživatele Roedeer

Vzpomínky na duhové pstruhy

Úvodní poznámka: 

Třetí do série. Ještě pořád nemám vhodný název.

Drabble: 

Když bylo nejhůř, ukrýval se do vzpomínek na příjemné dny. A protože byl Alan teď jeho jedinou rodinou, myslel Jack na jejich zážitky.
Zalesněný ostrov, všudypřítomná vůně jehličí, ledová voda v zátoce, lekce rybaření a duhová tělíčka pstruhů, které Jack, pyšný na první úlovek, hladil v rukou. Alanovo velké tělo, které hladil po nocích v chatě, když ho konečně vydobyl z té jeho tuhé zálesácké slupky. První milování, protože na ostrov se přece nepřijel jen učit rybařit, přijel tam hlavně přijít o panictví. A namátkou přežít neštěstí, o kterém už nestihli napsat v novinách.
Příjemné dny s životně důležitým bonusem.

Byly a určitě (ne)budou

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

v posledním dopise uvažuješ, jak svou pacientku přivést na co nejčernější myšlenky.
Chválím tvou snahu přiblížit ji k nám, ale nesmíš na to jít moc zhurta. Nesnaž se o absolutní cíle – tam vždycky hrozí, že se pacient vzchopí a unikne nám. Musíš být opatrnější. Nesnaž se ovlivnit, co vidí, ale kde (a kdy) to vidí. Co bylo, bylo ucházející. Co bude, bude skvělé. Co je, nestojí za nic. Tak se vždycky zklame, protože když růžová budoucnost nadejde, stává se z ní zcela normální přítomnost.
Nakonec ustrne v přesvědčení, že všechno jakžtakž dobré už bylo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Obrázek uživatele Kraken

Mimo bitvu

Úvodní poznámka: 

Navazuji na drabble Bezcitný Zádrhel.

Drabble: 

Zádrhel se zastavil teprve tehdy, když už byl hluk bitvy daleko za ním. Jak zhluboka oddechoval, všiml si, že stojí před krásným palácem. Moc dlouho se nerozmýšlel a vešel dovnitř.
Zádrhel rád odpočíval, takže když uviděl pohovku vyšívanou zlatem, ihned se na ni položil. Zakousl se do masa, které leželo na stolku vedle postele. Bylo výborné.
A tak se tady Zádrhel usadil, místo toho, aby se snažil najít nějaký jiný úkryt. Čekaly ho samé příjemné dny. Jídla bylo v kuchyni dost a nebylo tu nic na práci (té si užili až dost na zemi).
Takže pohoda, klídek a spoustu jídla.

Obrázek uživatele may fowl

S pozdravem

Fandom: 
Drabble: 

Na zastávce vystoupí kolem dvaceti lidí. Jako hejno ryb se všichni mlčky vydají stejným směrem. Přes cestu, přes řeku. Potom se seřadí v úhledný zástup na chodníku. Krok udává muž v čele pelotonu. Následujeme ho.

Míjíme lesklé kancelářské budovy. Trávník kolem umělého jezírka je obsypaný karafiáty a kuřáky. Tady se zástup rozptýlí. K poslední budově dojdu sama.

Turniket zapípá na pozdrav, vrátný mlčí. Obklopí mě kov výtahu. Před zrcadlem si pečlivě nasadím profesionální úsměv.

Kancelář je plná složek a dobře napudrovaných nosů. Uvelebím se do své emailové schránky.

Teď už jen přečkat osm hodin vážených paní a přání příjemných dnů.

Závěrečná poznámka: 

Zase jednou děkuji korporátu za nekonečný zdroj inspirace.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Nejbližší člověk

Úvodní poznámka: 

Bez bodu

Dnes se přeneseme cca o devět a čtvrt roku zpátky.

Drabble: 

Překypovala nadšením: „Pojedu do Citadinu! Přece! Bála jsem se, že se to odloží, když ty nemůžeš…“ Soucitně pohlédla na jeho levou nohu, znehybněnou mezi dlahami, a na berle ležící v trávě.
„Nesmysl, Célino,“ pousmál se a přátelsky do ní žďuchl. „Proč bys měla čekat kvůli mojí hlouposti? Nemusíme být knížeti představeni spolu, i když jsme se narodili ve stejný den.“ Bylo jim patnáct, podle oriadských zákonů byli dospělí. Na rozdíl od sestry Rotolf po dvorských oficialitách netoužil. Nešikovný seskok ze střechy stájí mu nakonec pomohl. Zůstane doma na Rohově a užije si příjemné léto. Berle mu v tom překážet nebudou.

Obrázek uživatele TheFallingLeaves

Časy mého mládí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nápad na toto drabble jsem nenašla já, ale ono si našlo mě.

Drabble: 

Vzpomínám na ty časy, kdy jsme byli mladí. Vzpomínám na to, jak jsme měli pocit, že jsme jiní, výjimeční a volní, volní tak, že to pro nás v budoucnosti bude skoro neskutečné.
Vzpomínám a nechci zapomenout. Chci si uchovat vzpomínku těch příjemných dnů, radosti a mládí. Toho, že jsme ještě byli spolu, já a tvůj otec, mé drahé dítě.
Ani nevíš, jak moc se chci vrátit do těch časů, avšak už nemůžu.
Mám jen jedno přání. Jen jedna věc mi může být na smrtelné loži splněna.
Moje sladké milované dítě, přeji si, aby všechny dny v tvém životě byli příjemné.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Příjemné dny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pan Kaplan, ale trochu vážněji, než bývá zvykem. Je to v době, kdy už uměl anglicky docela obstojně, jen trochu pomotal téma referátu ...

Drabble: 

Když u nás v práci příjemné dny - začal svůj referát pan Kaplan - já nemohu na vlám, musím rovnou do domova. Sára čeká, čeká; sotva votevřu dvéře, je tu, nastaví ruku. Pak smutlivě povídá: „Ist das alles?“ a začne brečet. Povídá mi: „Všichni semřeme chládem!“ a „Proč já vzala takový trumbera, nekňuba, žádný práchy, kam dala voči, měla vzít továrníka Kohna, já byla pěkná holka, von po mne kulil voči, kde bych s ním asi teď byla!“
Poticho povídám, „In dem Luft“, a Sára začne brečet dooprávdy.
Pak povídám, "Sára, nebreč, poď, koupil lístky do biografu." My dáme pusu a jdéme.

Závěrečná poznámka: 

Druhý německý citát je narážka na Fugu smrti Paula Celana, "wir schaufeln ein Grab in den Lüften da liegt man nicht eng".

Obrázek uživatele Voldemort

Pro příjemné dny

Úvodní poznámka: 

Poznáte, kdo nakupuje v Obrtlé ulici?
Drabble druhé, nesoutěžní.

Drabble: 

Tmavý krám v Obrtlé ulici.
Ulička označená nápisem Smrtelně jedovaté.
„Ale drahoušku!“ zjevila se prodavačka s jedovým úsměvem. Pak ji vzala kolem ramen a táhla ji s sebou. „Vraždy a sebevraždy, to by vám neslušelo! Vidím, že máte nervy na pochodu. Potřebujete si trošku zpříjemnit život,“ švitořila, jako by neprodávala jedy a opiáty. „Tohle bude to pravé!“
Fialková tekutina, ta nejobyčejnější lahvička.
„Kapku do čaje a bude vám kráááásně! Dvě a nic vás nebude trápit. A takových pět, drahoušku, to o sobě už vůbec nebudete vědět.“

Vracela se pravidelně. Později brala i pro snachu. Aby byla šťastná, poslušná a neutíkala.

Závěrečná poznámka: 

Poznali jste?
Je to Merope. Zmíněný dryák pro uklidnění nervů se objevil v loňské Dobročinnosti a byl použit na Minervu.

Konec dobrých časů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přímá návaznost na http://www.sosaci.net/node/34869

Drabble: 

"Je tu ale krásně, co kapitáne?" zahalekal Hozer. Mladý muž, jindy za všech okolností upravený a zdvořilý, měl nyní rozepnutou košili a sundané boty. Prsty bořil ho hebkého písku a culil se jako malý kluk.
"Opatrně, nadporučíku. Stále tu mohou číhat různá nebezpečenství," odpověděl mírně kapitán, pamětliv nočních zvuků. Avšak i on se nechal zmámit půvabem opuštěné pláže lemované skloněnými siluetami palem. Kabát nechal na lodi a s povoleným nákrčníkem a letmým úsměvem dohlížel na práci posádky.
"Nemějte obavy, kapitáne. Nikdy bych-"
Vzduchem zazněl výkřik; hlasitý a strašný, ukončený náhle ještě děsuplnějším tichem.
Oba muži strnuli.
Příjemné chvíle právě skončily.

Obrázek uživatele neviathiel

Dny poté

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Becky probudil útok drápků připojených k vrnícímu motorku. Dala pusu barmance, vytáhla svoji bundu ze spárů druhé kočky a vyrazila zpátky na hotel. Nikde nikdo. Na oběd vyrazila s barmankou.

Mike strávil den čekáním ve frontách na úřadech prokládaným okružními jízdami Prahou. Den mu vylepšilo zjištění, že ztratil potvrzení o ztrátě dokladů.

Tabitha se málem neprobudila a bylo jí neskutečně blbě. Určitě skončila na záchytce.

Angie se probudila v nemocnici, kam ji dovezli místní policajti, protože ležela v bezvědomí na chodníku v Jindřišské.

Jimmy se probudil s divným náramkem nad loktem, vztekle práskl do zamřížovaných dveří a dostal elektrickou ránu.

Závěrečná poznámka: 

Téma je schovává v prvním a druhém odstavci.

Další: http://sosaci.net/node/35225

Obrázek uživatele Brygmi

Nekonečný milostný příběh

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

H/D

Drabble: 

Byl to ten nejkrásnější víkend, jaký si Harry s Dracem pamatovali. Počasí bylo nádherné, a tak spoustu času strávili létáním. Udělali si piknik na břehu jezera. A hlavně se hodně smáli. Hodně se dotýkali.

Uteklo to příliš rychle a najednou byl nedělní večer. Ještě několik polibků, společná sprcha, a pak dalších pár hodin v posteli.
Udýchaní, unavení, šťastní.

Draco podával Harrymu hůlku: „Musíš to udělat. Mně i tobě.“

„Já vím. Kéž by to mohlo být jinak,“ povzdychl si.

„Bude to tak lepší.“

Harry se mu ještě chvilku jen díval do očí, a pak přikývl. Naposledy se k sobě přitiskli.

„Obliviate.“

Obrázek uživatele ef77

Zlaté dny

Drabble: 

Když se po dnech a týdnech oprav a úprav obří vrták znovu zakousne do zdí, aby vydobyl nový prostor.
Když parta kluků objeví v haldě nepotřebného šrotu starou krabici s cínovými vojáčky.
Když na pokusné plantáži po létech nezdarů natáhne pšenice svoje zelené prstíky vstříc umělému světlu.
Když se dá starý ubrus přešít na báječné šaty, úplně jako pro princeznu.
Když vývojáři testují s dělníky poslední pokus o výrobu alkoholu v odstaveném vagónu na Smíchovském nádraží a smích a zpěv je slyšet až na Andělu.

Tehdy metro zazvoní dávnou vzpomínkou na zlaté letní dny, plné slunce a smíchu.
Aspoň nakratičko.

Stránky

-A A +A