Útočiště Metro

Obrázek uživatele ef77

Zličín

Drabble: 

Opravy tunelu v Nuseláku mají nejvyšší prioritu, jinak by jižní trasa zůstala odříznutá. Když hlavní údržbář zavelí, zabrat musí všichni chlapi.

Luciin otec pracuje u lisu s Polírem. Oba mlčí. Jeden neví, co by řekl, druhý sotva popadá dech.
Z vlnitého plechu se odloupne potrhaný leták.

SVOBODNÁ BRIGÁDA TĚ POTŘEBUJE!

"Přišel jsem kvůli nim o ženu," řekne náhle Polír, "dali bombu do poslední tramvaje."

"Já o místo v radě," odpoví, "moje žena se s nimi zapletla, asi z nudy. Teď je na Zličíně. Převýchova. Posledně mě ani nepoznala."

Na rameno mu dopadne těžká ruka.

"Pauza. Vzadu je pivo. Vem si."

Obrázek uživatele ef77

Anděl

Drabble: 

Pitná voda se tento týden fasuje na Andělu. Prcek tlačí vozík, Lucie pohupuje kanystrem.

"...hrozně jsem chůvu trápila. Chtěla jsem za mámou, pořád jsem utíkala a schovávala se. Strašila mě váma. Jako spodinou. Pak jsem jednou zdrhla až na Malostranskou a tam byl takovej kluk z druhý strany, ani nevím, jak vypadal..."

Hubenej, špinavej.

"...měla jsem lízátko a on ho chtěl. Vší silou jsem ho hryzla, chudáka. Možná jsme se mohli skamarádit, ale já se příšerně lekla..."

Chtěl se jen kouknout. Nikdy nic takového neviděl.

Prcek zvedne plný barel. Oblouček jizvy na ukazováku bíle zasvítí.

Ocejchovala sis mě už tenkrát.

Obrázek uživatele ef77

Smíchovské nádraží

Drabble: 

V soupravě na Dejvické pořádá Rada party pro významné. Lucie si pamatuje něžný svit svíček, porcelán tenký jako dech, sametová polstrování. Maminčin parfém, když ji objala a předala chůvě.

Prázdné vagóny na Smíchově jsou špinavé a trochu smrdí. Tady se kouří první cigarety, pije pančovaný alkohol a chlapsky bájí o holkách. Poslední vagón stojí na kolejích jen předkem, zadek podložil Prcek šrotem. Vytlučená okna zakryl, na překližku nalepil obrázky kytek. Stoletá matrace v rohu je čistě povlečená.

Souprava na Dejvické je pro reprezentaci, pro dojem, pro oko.
Vagón na Smíchovském nádraží je pro ně dva.

Lucie nikdy neviděla nic krásnějšího.

Závěrečná poznámka: 

Pojmenovala jsem fandom, juhú!

Obrázek uživatele ef77

Depo Hostivař

Úvodní poznámka: 

Svým způsobem navazuje na: http://www.sosaci.net/node/27405.

Drabble: 

"Vstávej, Prcku," vyděšená Lucie jenom sípe, "byla jsem na Můstku. Muzikanti mi řekli, že Slepý Tom včera odešel do Depa a ještě se nevrátil. Já mám strach, že šel.. Dál. Ven."
Běží temným tunelem jako štvaní. Na konci cesty na kolejích malá schoulená postavička.
Prcek vezme Toma do náručí jako dítě. "Tohle nám nedělej," zašeptá, "kdo by zpíval všechny písně?"
"Ona," kývne Tom směrem k Lucii, která se marně snaží zadržet pláč, "ty svoje jsem jí už dal. Možná přidá další. O starém slepém bláznovi, který chtěl ještě jednou cítit slunce a vítr ve vlasech. A zaplatil vším, co měl."

Závěrečná poznámka: 

Už bych jim fakt měla vymyslet fandom...

Obrázek uživatele ef77

Vyšehrad

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prcek má rád Luciin hlas. Když zpívá, když si jen tak brouká, když si hraje s ozvěnou v tunelech. Ale vůbec nejradši je, když mu nahlas čte. Třeba z Atlasu rostlin, co kdysi dostala od maminky. Položí jí hlavu do klína, ona pečlivě vyslovuje jména a prohlíží si obrázky, on zavře oči a myšlenky nechá zatoulat do představ.

Sasanka hnědá. Jeho první hračka, ta smontovaná z prorezlých plechů.
Sedmikráska chudobka. Babička, stará, šedá, shrbená. Krásná.
Ořešák královský. Polír. Postava obrovská, rozčepýřené vlasy jako koruna.

Zítra Prcek půjde na Vyšehrad, aby natrhal Lucii kytičku.
Z bodláků, protože nic jiného tady neroste.

Závěrečná poznámka: 

Asi bych jim měla vymyslet fandom, ale nenapadá mě název :o).

Obrázek uživatele ef77

Rajská zahrada

Úvodní poznámka: 

Další post-apo metro.

Drabble: 

"Byl dřív než metro," ztiší hlas Velký Petr, "má tělo hadí, hlavu beraní, dech dračí a chapadla obří. Lovci ho štvali až na Rajskou zahradu, shodili do šachty a zapečetili cestu. Jenže von má ty chapadla, chápete? Vyšplhal se nahoru a mezerama v kamenech si přitáhne voběť. Pak jí uštkne a vysaje. Sosákem, páč ten má taky. V pečetním betonu jsou mušličky, jsou jenom tam. Kdo dokáže aspoň jednu přinýst, ten je chlap."

Cesta z Kolbenovy je dlouhá a temná a Prcek má srdce až v krku.

Cesta na Kolbenovu je kratičká, vydloubnutá mušle hřeje v ruce.
Prcek je chlap.

Závěrečná poznámka: 

A už nikdy nepojedu béčkem na Čerňák :o).

Obrázek uživatele ef77

Skalka

Úvodní poznámka: 

Pro Aries, která mi připomněla Prcka.
Svým způsobem navazuje některá loňská drabblata, třeba na toto: http://www.sosaci.net/node/27405.

Drabble: 

Lucie žije na Skalce teprve chvíli.
Když její táta přestal pracovat v Radě, museli se odstěhovat z Hradčanské.
"Pýcha předchází pád," říká Prckovi babička, "myslel si, že se může chovat jako král, žije jako žebrák. Žádné stromy nerostou do nebe."
Prckovo nebe je šedé, kamenné a betonové a stromy viděl jen na obrázku. Jemu se líbí sytý hlas i velitelský krok Luciina otce.
Jemu se líbí Lucie.
Na číhané u krysích děr, po kotníky ve špinavé vodě.
Při prohrabávání šrotu, v otrhaných montérkách a ochranných brýlích.
Při rozdělování jídla, ve spravovaných, příliš velkých šatech.
Lucie prostě vždycky vypadá jako princezna.

Obrázek uživatele ef77

Z Muzea na Kačerov

Úvodní poznámka: 

Nějak se mi v té post-apo atmosféře zalíbilo. Navazuje na toto:
http://www.sosaci.net/node/27405
http://www.sosaci.net/node/27527.

Drabble: 

Hlavní údržbář má kancelář na Muzeu. Bývá tam zřídka. Když neobchází obchodníky se šrotem a nehandrkuje se s nimi o ceně každého šroubku, kontroluje se svými pomocníky slabá místa a vysvětluje dělníkům, že nemůže poslat nové plechy a výztuhy, nebo žebrá u Rady o další prostředky pro nákupy a vyšší příděly jídla pro své lidi. Nikdy nezvyšuje hlas, nesměje se, nemračí, a ke každému se chová stejně chladně.
Říká se, že všechny svoje emoce pohřbil tam nahoře.
Když se ale večer vrací domů na Kačerov, v každé druhé stanici vyleze a zoufale křičí do rozbitých skel bývalých budek pro dozorčí.

Obrázek uživatele ef77

Černý Petr na Hradčanské

Úvodní poznámka: 

Svým způsobem navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/27405

Drabble: 

Polír na Hradčanskou nechodí, ale Prcek se občas zatoulá. Žijí tam tamti. Jejich děti nemusí pracovat, chodí se učit a často hrají hry. Většinou v nich jde o to, něco nemít, něčeho se zbavit, což Prcek nechápe (proč, například, je zlé mít babu? Prcek má svou babičku rád a žít bez ní by neuměl). Ale rád se na ně dívá a jim to nevadí, vlastně si ho vůbec nevšímají. Po jedné z her našel zapomenutou obrázkovou kartičku (nikdo ji nechtěl, komu zůstala, ten prohrál). Prcek ji má doma a někdy, když je sám, si s tou smutnou, umouněnou tvářičkou povídá.

Obrázek uživatele ef77

Náměstí Míru

Drabble: 

Prcek má nejradši Můstek, dneska ale pomáhá Polírovi na Náměstí Míru šrotovat železo. Na Můstku žije Slepý Tom. Má krásný hlas. Polír moc nemluví, často chrchlá a rudě plive na koleje. Prcek se Políra trochu bojí. Slepého Toma se nebojí nikdo. Prcek miluje jeho příběhy o světě nahoře, i když neví, co je tráva, nebe nebo motýl. V Tomových příbězích všechno zničily příšery.
„Budu mít zbraň, až budu velký, a zabiju příšery,“ řekne Prcek nahlas.
„Troubo," plivne Polír na hromadu šrotu, „z čeho si myslíš, že tu děláme všechny ty lžíce, misky a hrábě? Příšery nejsou, Prcku. Jsou jenom lidi.“

Stránky

-A A +A