Autorův výběr 2017

Geometrická

Úvodní poznámka: 

Musím se přiznat, že letošní ročník se mi pocitově moc nevyvedl, nemám ani zaručenou srdcovku, ale u psaní tohohle kousku jsem se bavila a pobavit alespoň sebe, to je jedno z kouzel DMD

Drabble: 

Nerušte moje kruhy. Mám o kolečko víc a mohla bych to roztočit. Já na to půjdu hezky zpříma. Žiju už tak dost na hraně, nemám zrovna moc co ztratit. Na rovinu, my dva společný průsečík nikdy nenajdeme. Manželské trojúhelníky mě nezajímají, tím spíš, že vypadáte jako koule. Ne že by můj život byl tak symetrický, spíš je samá hyperbola, ale rovnoběžně s vámi se o mě zajímá jeden, jehož obsah i obvod, jakožto i křivky prokazují mnohem logičtější propojení. Ve sjednocení nedoufejte, moje vnitřní body jsou proti, je to pro mě naprosto uzavřená záležitost. Tvořte si množinu s někým jiným!

Obrázek uživatele HCHO

Getsemany

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble se tehdy na Zelený čtvrtek nějak napsalo samo (ani moc krátit jsem nemusela) a mám pocit, že je z toho, co se mi podařilo zatím napsat, asi nejpravdivější nebo nejopravdovější... Nevim...

Drabble: 

„Řekl: ,Bděte a modlete se!‘ A já už jsem tak unavenej.“ Zahledí se do šera na obrysy stařičkého olivovníku. „Ty už jseš pěknej dědeček.“ Přímo ze slupičky vykotlaného kmene vyrůstá úplně nová ratolest. „Jak je to možný? Z takový suchý větve. Nerozumim tomu.“ Ohlédne se, kam poodešel Pán. Zívne. „Nerozumím tomu. Vítali ho jako Mesiáše a on si nechá připravit beránka - prý poslední večeři - úplně stranou od lidí, dokonce nám myje nohy jak poslední sluha. Mluví o chlebu a vínu jako o svém těle a krvi. Taky mluví o zradě. A je tak sklíčen. Kdybych si mozek upřemýšlel, nerozumím tomu.“

Závěrečná poznámka: 

Jinak hlásím, že mi někdo ukradl i květen. K dočítání jsem se bohužel moc nedostala, snad budou prázdniny klidnější... Moc se na to těším :)

Obrázek uživatele Piskor

Tak půjdeme?

Úvodní poznámka: 

Nevím, které drabble vybrat. Nakonec jsem se rozhodla pro tohle i přesto, že jsem se DMD snažila psát spíš k postavě Olivera. Tohle sice je spíš o Gredovi a Forgeovi, ale přesto je možná jedno z těch lepších :-)

Drabble: 

„Jdeme na trénink!”
„Nejdem!”
„Jdeme!”
„Ne!”
„Jdeme. Tečka!”
„Co si myslíš, že mi budeš říkat, co můžu a co nemůžu?”
„Ale tak si dělej, co chceš! Jen… Vždycky jsme se domluvili! A teď tady vymýšlíš blbosti!”
„Houby,” ohradil se George.
„Vezmi koště a jdeme! Čekám ve společence.” ukončil hádku Fred a s koštětem přes rameno odešel z ložnice.
Kdyby si alespoň nemyslel, že je z nás dvou ten lepší, pomyslel si George. Rezignovaně vzal svůj Zameták a vydal se šouravým krokem za bratrem. Nejhorší na tom bylo, že Fred měl samozřejmě pravdu. Oliver by je přetrhl jak Zmijozely, kdyby nepřišli.

Závěrečná poznámka: 

A nakonec - děkuji z krásný měsíc psaní. Už teď se mi stýská :-) Tak se uvidíme (alespoň na obrazovce) zase za rok. Díky :-*

Obrázek uživatele Bilkis

Utíkej, ďábel ti zírá do očí

Úvodní poznámka: 

Napsáno na téma Zlé dvojče.

Dlouho jsem váhala, co vybrat. Nakonec jsem sáhla po drabble ze seriálu, protože mě ho letos mimořádně bavilo psát. A tohle drabble mě osobně nejvíc zasáhlo. Napsat ho bylo krutě lehké, což asi vypovídá o tom, jaký vztah mám ke svým postavám. Nebo taky ne. Ukazuje mi, že nikdy nejste dost staří na to, aby se vám vyhnuly problémy. A temnota. Ani dost staří, abyste si s nimi uměli poradit. Holt život.

Drabble: 

Karl se nemůže srovnat. Něco ho neustále ruší, jako by byl nabit statickou elektřinou. Je slabý, nedokáže se tomu ubránit. Vrátil se domů, ale ani tady nenachází klid. Známá světnice vypadá cize. Známá voda šplouchá v nelibozvučném rytmu, ryby se mu vyhýbají. A lidé. Cítí je, skoro je může ochutnat. Bylo by to tak snadné. Po nábřeží běhají děti. Slaďoučké dětičky a jejich slaďoučké dušičky. Stačilo by natáhnout ruku, blýsknout zrcátkem, mávnout pentličkou. Jeden prstík ve vodě a byly by jeho. Aby je pozřel.
Vběhne do koupelny, zvrací do umyvadla. Vzhlédne.
V zrcadle místo modrých duhovek otcovy mrtvé rybí oči.

Obrázek uživatele Arenga

Budeme jedno

Úvodní poznámka: 

Tak jsem dlouho váhala, které drabble dám do výběru, nakonec jsem se rozhodla, že nějaké starmelské (a Gusta půjde do e-knihy, ať je to spravidelivé). Z těch starmelských jsem nakonec vybrala toto, bylo na téma "Jsme tým", a to proto, že ho mám ráda a mám všeobecně ráda Thelfa-Sörena a taky proto, že tady je to propojení Éseldina příběhu se Starmely.
Drabble je součástí seriálu, ale doufám, že bude fungovat i samostatně.

Éseldin příběh.
Následuje po "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708). Navazuje "Deset tisíc" (http://www.sosaci.net/node/25654).

Drabble: 

Drahá Éseld,
nehněvejte se, prosím, že Vás tak nazývám již nyní. Rád bych Vám ta slova řekl osobně, leč zatím to není možné, tedy volím alespoň tuto formu, abych Vás pozdravil a ujistil Vás, že již nyní jste mi drahá. Těším se velice, až Vás spatřím, sevřu Vaši ruku ve svých a vtisknu do Vaší dlaně polibek symbolizující mou náklonnost. Muži mého rodu se tradičně žení v zimě, kdy jsou průsmyky zapadané. Ještě půl roku tedy, pak se stanete mou ženou a já Vaším mužem. Slibuji, že Vám budu stát vždy věrně po boku.
V úctě a nejvyšší oddanosti

Thelf-Sören
Obrázek uživatele mamut

Slepičí spartakiáda

Úvodní poznámka: 

Házela jsem si korunou, jestli zařadit opět povídání o tatínkovi a nebo...
A pak můj manžel donesl přenosku s novými obyvatelkami našeho kurníku - krásné bílé sussexky.
Na počest babičky Pakitové - naší nejstarší slepičky, která nejen zodpovědně vajíčka snášela, ale i nás bavila, celých osm let.

Drabble: 

"Takže holky, připravit..."
kdák kdák kdák...
"... rychle křidélka, rychle, rychle! Dostat vztlak pod křídlo, Kropenatá, neulívala se!"
kdák kdááák kdák
"Lehce se rozběhneme, Hrabavá. Ne, nečumím tam jako sůva z nudlí, Popelečná. Všechny najednou á..."
kdák kdák kdááá kdák kdááá...
"Á šup!"
kdáaáaák

Na dvorku probíhá snad nácvik slepičí spartakiády.
Houf pobíhá ze strany na stranu a třepetá perutěmi. Ani žížaly, ani pšenka, nic je nezajímá.
Jen vzlétnout ladně jako labutě (ano labutě, to bylo to okouzlení, co o něm slyšely a už si to vymluvit nedaly).
Jen chudinky poněkud zapomněly, že jim pan domácí pro jistotu přistřihl jedno křidýlko.

Závěrečná poznámka: 

PS: italika - skutečné slyšené projevy slepičí

Obrázek uživatele Hippopotamie

Ráno

Úvodní poznámka: 

Asi proto, že se mi náhodou podařilo napsat něco docela milého, a to se mi moc nestává.

Drabble: 

Paní Owensová se podívala na hlavičku, která oddechovala zachumlaná v peřině na marách u zdi. Ještě před pár lety by nevěřila, že zase bude vstávat každé ráno a že ji to bude těšit. Že bude připravovat toast s marmeládou a nalévat mléko. Hotovila se tehdy spát déle a déle, nezajímat se už o svět, neprobouzet se, až … To ale netušila, že se její velké přání může vyplnit i po smrti.
„Vstávat, Niku Owensi!“
„Mmm … proč musím vstávat a učit se,“ zakňouralo dítě. „Proč nemůžu spát také několik dnů jako mrtví …“
„Mrtví můžou, živí musí,“ popadla jej a vytáhla z peřin.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, do jaké míry je zde fandom znám - je to o klukovi, kterého vychovali mrtví.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Mrazivé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Letos mi všechna moje drabblátka přijdou vyrovnaná. Tak vybírám srdeční záležitost, zimní obraz a něco na zamyšlení.

Téma: Loňské sněhy
Údolí Mohawků, 1783

Drabble: 

Stál tam. Nic nedávalo smysl a přesto dávalo smysl všechno.
Mráz mu hladil tvář. Vítr ho bral něžně za ruku.
Vzpomínal.
Najednou viděl sám sebe běžet po stráni. Slyšel smích svých přátel a -
jak dlouho už se nesmál. Nemohl si svůj smích vybavit.
Na rtu mu roztála vločka. Vydechl teplo svého těla. Parný oblak líně mizel.
Zavřel oči. Uslyšel, jak ze stromu sklouzl těžký sníh.
Řeka k němu promlouvala. Naslouchal jí.
Šeptala mu o jeho zemi.
Vyprávěla příběh jeho lidu.
Nenaříkala, byla klidná.
Kolikrát už z ní čerpal sílu. Sílu matky přírody.

Otevřel oči.
Opuštěná obydlí halila neviditělnost bílého nekonečna.

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Závěrečná poznámka: 

A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).

Obrázek uživatele Tora

Není to vůbec jednoduchý, abyste věděli

Úvodní poznámka: 

Váhala jsem, moc jsem váhala mezi tímto drabblem a pak tím mým nejsmutnějším, ve kterém jsem se rozloučila se Silverem.
Nakonec ale zvítězil život a humor. Kéž by to tak bylo vždy i v životě.
Letos se tedy rozloučíme spolu s naším černým kocourkem Jájou, naší malou nenasytnou černou dírou.
Moc věřím, že se Jája zúčastní i příštího ročníku. Původní téma bylo Mozkobouření. A v Jájově mozečku to bouří stále...

Drabble: 

Už vstala, už jde, hurá, už je v kuchyni! Bude jídlo! Jé, hele, plyšmyš! Co já se jí nahledal! Hele, bude maso? Bude maso? Nebude, neotvírá lednici, co to bereš? Ukaž... Bude lososová? Bude losová? Je to lososová! Jak to, že ji má v misce Tobiáš? Kde mám misku já? Miskoooo! Co to máš? Máš maso? Ukaž! Fuj, zelenina... Kde mám misku? Proč mě někam neseš? Hele, miska! Jé, lososová! Paštika! Tu miluju! Co má Čenda? Určitě hovězí, to miluju víc... Uhni! Ukaž! Fuj, granule! Kam zas jdeš? Bude maso? Chleba? Proč jíš chleba? Kam mě zas neseš? Hele, miska...

Obrázek uživatele Bídák

Prsten

Úvodní poznámka: 

Nejsem ten typ, který by se uměl vychvalovat. Ale myslím, že tenhle kousek, co byl napsaný na téma Věno, zas tak hrozný není...

Drabble: 

Ten prsten dostala od otce v den, kdy mu představila svého milého. Byl nádherný a dokonale jí padl.
Nikdy ho nesundávala. Ani v den svatby, i když se nehodil k jejím šatům.
Byl její součástí.
Jen myšlenka, že by jej sundala, jí připadala absurdní. To by si rovnou mohla useknout prst. Vyšlo by to nastejno.

V den, kdy se její manžel zřekl svého jména a stal se Šárem, ji přišel dopis od otce.
Pozorně četla a nevěřila vlastním očím.

Ten prsten - její součást - měl skrytý prostor.

Věnem od otce dostala možnost ukončit život.
Svůj nebo cizí.
Záleželo, komu jed podá.

Obrázek uživatele tif.eret

Žena v červeném

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble má svou inspiraci v obrazu, který namalovala jedna moje kamarádka a který se mi moc líbí. Proto má mezi ostatními mými stoslovy zvláštní postavení.

Napsáno na téma: Bludný kruh

Drabble: 

V tom pokoji jsem poprvé obdivoval ženu v červeném. Procházela místností, kolem boků se jí vlnila látka rudých šatů. Dech mi vázl v hrdle.

Podruhé jsem byl v tomtéž pokoji a díval se na ženu v červeném. Ležela na posteli, hlavu podepřenou rukou. Světlo procházelo oknem a ozařovalo její postavu v obtažených rudých šatech. Pohled měla vyzývavý a jako by pronikal až na dno duše.

Zase pozoruji ženu v červeném. Její oči na mě hledí vyčítavě a jaksi chladně. Má kůži pokrytou zasychající krví zakrývající její chladné tělo jako červené šaty.

Co asi uvidím, až ve stejném pokoji budu počtvrté?

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Předdeští

Úvodní poznámka: 

Bylo to na téma Mozkobouření :).

Drabble: 

Nad Vídní se stahovala hustá černá mračna. Ve vzduchu se vznášel příslib budoucího lijáku. Ulice byly prázdné.
Na obou stranách města kdosi netrpělivě přecházel po místnosti. Krok za krokem. Za hrabětem Karólym putoval dým, kolem soudce Sternbacha pletence slov. Snad každou chvíli!
Před domem zastavila drožka.
„Je jen jediný způsob, jak dosáhnout obojího.“
Kočí otevřel postranní dvířka a nabídl ruku dámě uvnitř. Na chodník dopadla první nedočkavá kapka.
„Je to jednoduché. Pošleme zprávu někomu, koho nemůže odmítnout.“
Krok za krokem stoupala do druhého patra. Klap, klap.
„Oba mi věřte, jsem obchodníkova dcera.“
Na zaklepání okamžitě otevřel dveře.
„Greto?“
Rozpršelo se.

Závěrečná poznámka: 

Malá reklama.
Kdyby si někdo chtěl přečíst všechny letošní dunajské drabble na jednom místě, může si je stáhnout ve formátu pdf ZDE. Nebudete litovat, jsou tam tři náhodné obrázky a několik nenáhodných poznámek pod čarou!

Obrázek uživatele Viktorka

Zas jednou jsem špinavej

Drabble: 

Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

Závěrečná poznámka: 

Škvorecký snad promine.
Psáno na téma "Před tím a potom".

Obrázek uživatele Esti Vera

Od čeho jsou problémy?

Drabble: 

Když přijdou problémy
Za lidmi na Zemi
Mám strach

Proč přišel ke mně?
Ptám se jemně:
"Nejsi vrah?"

Problém příchozí
Občas mě zamrzí
"Nechceš pryč?"

Řešení komplikace
Chci - jsem ztracen!
Hledám klíč

Urputný boj přišel
Prohrál jsem - žel
Vítěz směje se

Ztrácím naději
Že bude krásněji
Nebe dotknu se

Problémy překonám
Dál ale nechci k vám
Mám jizvu na duši

Straním se lidem
Že nežiji s klidem
Přátelé netuší

Jednou přestane to
Nebude zhasnuto
Světlo se vrátí

Na loňské sněhy těžkostí
Zapomenu v rychlosti
Smutek se ztratí

Vždyť jsem se soužil
Abych si užil
Proto jsou na Zemi
Veškeré problémy

Obrázek uživatele Queen24

Tak vysvětlí mi to někdo?

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle? Nevím, asi prostě proto, že za poslední měsíce/roky jsem si díky nejrůznějším okolnostem uvědomila, že přátelství je něco velmi silného a nenahraditelného :)

Drabble: 

Vybíhám z domu. Sakra, proč UŽ ZASE prší?
Autobus mi ujel před nosem. Co jsem komu udělala??

Vcházím do posluchárny. ,,Dobrý den. Omlouvám se."
,,Dobrý den. Proč jdete pozdě?" A co je ti do toho...?

,,Můžete mi prosím vysvětlit, proč za tenhle příklad nemám body? Vždyť mám výsledek..."
,,Máte, ale špatný. Správně to mělo být takto."
,,Hm. Aha."

Fronta do menzy končí až na schodech. Co se dá dělat, počkám si. Za ten řízek to stojí.
,,Promiňte... ten řízek...?" ,,Není, slečinko. Došel." PROČ???

Sedíme s kamarádem na lavičce.
Mlčíme.

,,Jsi unavená?"
Přikývnu.
Neptá se PROČ.

Prostě mě obejme.
A mlčíme.

Obrázek uživatele Remi

Vl(kodla)čí máky

Úvodní poznámka: 

Vnitřní přestřelka je u konce, Dokonalé rande až na druhém místě. Tak tedy podruhé moje nejmilejší "Vl(kodla)čí máky" na téma Makovice. :)

Drabble: 

Sedět na louce, dívat se na nebe... A v ruce držet vlčí mák.
Na chvíli zapomenout na všechno. Na chvíli nebýt prokletý...

Rudý květ - symbol krve. Trhaný za úplňku? O to líp. I tak v něm viděl naději.
Trpká, jemně nahořklá chuť - jako život sám. Z očí do očí, nesnažil se nic předstírat...
Mák vlčí - v řeči květin značí útěchu a skrytou lásku. Docela výstižné, není to tak?
Dva korunní lístky - nedílná součást vlkodlačího lektvaru. A přece z něj vždycky vyzařoval klid.

Přes to všechno (a nebo snad právě proto?) byl vlčí mák jakousi jeho součástí. Nejen té vlčí stránky.

Závěrečná poznámka: 

Možná proto, že vlčí máky jsou i jakousi součástí mě samé. :)

Domovina

Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem drabble Domovina, které jsem psala na téma: Překovat meče v pluhy. Popravdě favority pro výběr jsem měla dva, míchalo se mi tam ještě drabble na téma: Mrtví můžou, živí musí. Ale jelikož toto drabble nebylo zrovna pochopeno, což se popravdě nedivím, smysl jsem schovala velmi dobře a vidím ho bez vysvětlení fakt asi jenom já :-), vybrala jsem drabble Domovina.
Děj jsem umístila do čerstvě poválečné doby, ale aplikovat ho lze i např. v našem "normálním" životě. Když si uvědomíme, že jsme ztratili přátele, kterým jsme věřili a oni nás podrazili, pocítíme prázdnotu, nemůžeme proti nim bojovat, musíme jen "zasít" znovu a znovu zkusit věřit zase lidem. Když se nacházíme po rozvodu, když přijdeme o léta budované pracovní místo a nastoupíme do práce jinam, ...když začínáme prostě cokoli odznovu. Když neztrácíme tu naději, ale i jedna jediná kapka naděje nás dokope k tomu, abychom to zkusili, nevzdali se a udělali možné i nemožné pro svět, jaký kolem sebe chceme mít. Ta trocha naděje je myslím to nejdůležitější a mnohdy jediné, co každý "bojovník", člověk v různých situacích má ;-).

Drabble: 

Nad tou pustou krajinou se svíral žaludek. Vyprahlá, krví prolitá, padlými, kameny posypaná rodná zem. Stál pevně, v ruce meč, přestože boje dávno skončily. Nebylo komu se postavit, před kým tuto krajinu smutku a otevřených ran bránit. Nedaleké vytí vlků bylo jediné, co dokazovalo, že ještě nějaký život tu zůstal.
Příroda se dá sama do kupy. Zase stromy pokvetou, zvířata vyvedou mladé, ...
I ta nejtitěrnější myšlenka na znovuobnovení tohoto místa, ...že se sem život jednoho dne opět vrátí, ho naplňovala natolik, že se stával znovu člověkem.
Vzal svůj meč, do hlíny načrtl plán polí, kam zasít, kde pluhy započnou život, ...

Obrázek uživatele Terda

Umazané intermezzo

Úvodní poznámka: 

Drabble bylo psáno jako náhrada za "Mazanec a mazanice"
Nevím jestli se mi nejvíc povedlo. Letos se se mnou Múza prala. Slova mi nešla od ruky. Tohle jedno z mála, které se psalo samo. Tak snad proto jsem si ho vybrala.

Drabble: 

Vlajka schlíple klesla.
„Váš meč,“ ucedila Frances k Jaubertovi. Neochotně jí podal rukojeť.
„Odveďte ho.“
Vzpouzejícího se Jauberta se chopil pár námořníků. Popostrčili ho k ostatním zajatcům. Nedbali na jeho zlostné pohledy.

Překročila zlámané ráhno. Zmoženě se opřela o stěžeň. Trosky zdobeného zábradlí se mísily s cáry lanoví. Do nosu ji udeřila vůně sladkého pečiva. Jeho zbytky jí ležely u nohou. Odstrčila je špičkou střevíce. Dlaní si otřela obličej. Pohledem našla Sullivana.
„Madam, jste...“
Rukáv měla roztržený. Vlhká skvrna se vpíjela do sukna.
„Na tom nezáleží.“
Ovázala ránu šátkem.
„Ještě se musíme vypořádat s nimi,“ kývla hlavou směrem k člunům.

Obrázek uživatele Voldemort

Útěk domů

Úvodní poznámka: 

po urputném vnitřním boji jsem vybrala drabble na téma Plán B

Drabble: 

„Pane Finch-Fletchley, uvědomujete si, co tato možnost obnáší?“
Tmavovlasý chlapec rozhodně přikývl.
„Paní ředitelko, vidíte, že mladý pán ví, co chce. Nebylo by moudré mu v tom bránit.“
Instinkty jí radily vyškrábat mu oči. Místo toho svou pozornost soustředila na dalšího chytrého, nadaného studenta z mudlovské rodiny, který se rozhodl nechat si vyrvat vzpomínky a odejít ze světa, který jím pohrdá, v němž nemůže uspět.
„Justin se mi ostatně svěřil, že získal místo v Etonu a Bradavice byly ‚plán B‘.“
„Děkuji za konzultaci, pane kolego,“ procedila skrz zuby. „Můžete odejít, děkuji.“
Avery se neupřímně usmál a zmizel.
„Justine, nedělejte to.“

Závěrečná poznámka: 

K Averymu: Raddleův starý kamarád, který byl pověřen řízením Zmijozelu, výukou nově povinného předmětu Studium mudlů a nenápadnou i nápadnou ideovou kontrolou.

Obrázek uživatele Rostova

Snění

Drabble: 

Natáhl ruku a dotknul se hvězdy, která se mu svezla po dlani jako slza. Bílý býk, ze kterého odpadávaly kusy tlejícího masa, mu kapku z dlaně slíznul černým jazykem. Zvíře se následně sesulo k zemi, kde je začal omývat proud času, dokud z něj nezbyla jenom kostra.
Muž sebral jedno z býkových žeber. Chopil se jej jako meče a vydal se vstříc stromům, které natahovaly k nebi své kořeny.
Vůně pětilistých kvítků, které vyrůstaly z jeho těla, mu dodala odvahy.
Je tohle smrt?

Včelařova žena klečela vedle postele svého manžela a úpěnlivě se modlila ke všem existujícím i neexistujícím bohům.

Závěrečná poznámka: 

Drabble je jenom střípkem série, kterou jsem psala celý duben. Pravděpodobně nedokáže obstát samo o sobě bez kontextu, ale tohle je zkrátka to vyvolené.
Tématem bylo „Mozkobouření“.

Obrázek uživatele Owlicious

Goel

Úvodní poznámka: 

Hodně jsem se rozhodovala mezi tímhle a druhým, které trochu zapadlo - Ty mě následuj
Nakonec vyhrálo to, které je trochu méně příběhové. Protože je to něco, o čem teď hodně přemýšlím. Něco, co je pro mě hodně důležité a málo se o tom mluví. Něco, co vyvolává radost, nadšení a je vzrušující, když se to promyslí do důsledků.

Psáno na téma č.16: Plán B

Drabble: 

Goel znamená vykoupení z otroctví, když dluhy nejdou splatit jinak.
Goel znamená šanci získat zpět ztracenou rodinnou půdu a s ní i obživu.
Goel znamená nestát před soudem sám a bezmocný proti obžalobě.
Goel znamená možnost pomstít nespravedlivou a předčasnou smrt.
Goel znamená naději na budoucnost a zachování jména v podobě dětí pro mrtvého.

Goel je ten, kdo věrně stojí po boku, když se celý svět staví proti.
Goel je jistota pomoci, zastání a pochopení, když všechno ostatní selže.

I když je pro ně často až tou poslední volbou, Hospodin se goelem svých věrných prohlásil už na počátku naprosto prvoplánově.

Závěrečná poznámka: 

Goel (גֹּאֵל) znamená nejbližší příbuzný - zastánce.
Jde o starozákonní koncept, kdy nejbližšímu mužskému příbuznému (typicky otci nebo bratru/švagrovi) byla uložena v drabbleti uvedená práva/povinnosti. Celý koncept vedl k tomu, aby z Izraele 'nemizely' rody a rodiny, protože ten, jehož jméno zmizí, se považuje za zapomenutého a zavrženého.
(Nejlepším příkladem působení goela je potom příběh knihy Rút, kdy se Boaz jako nejbližší žijící mužský příbuzný ujímá moábské vdovy Rút, získává s ní zpět rodinný majetek zemřelého a plodí syna, který dále ponese rodinné jméno)
Myšlenka Goela ovšem přesahuje čistě lidskou úroveň, protože sám Hospodin se několikrát prohlašuje za Goel-Jisrael tedy příbuzného-zastánce svého vyvoleného lidu.
V novozákonním kontextu je tato myšlenka umocněna v epištolách, kde apoštolové mluví o Ježíši Kristu jako o starším bratru věřících a o společenství církve jako o Božích adoptovaných dětech. Tím se koncept příbuzného-zastánce rozšiřuje ze starého Izraele na Izrael 'duchovní', tedy křesťanskou církev obecně.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Na účet podniku

Úvodní poznámka: 

Taková trošku cyberpunková, trošku steampunková... přepadla mě a já se jí někam musel zbavit. Tak vypadla do téhle věci. Jestli se dráblo povedlo... bůh suď, ale rozhodně mi nejvíc sedlo.

Drabble: 

Za jemného deště se klouzal po špinavých cestách hlouběji do centra místního slumu. „Až ke Klepetové chýši, tam najdeš vrchol rozkoše pro tvé tělo i duši“ jak mu poradil conciérge v hotelu. Hologramy Města nechal dávno za sebou. Cestu osvětlovaly převážně reklamy na tvářích mai‑tou, lemujících cestu v marné naději, že si vydělají na další dávku.

Klepetová… jak obří surrealistický nádor vyrůstala z polyplastové slepenice slumu. Biomechanická halucinace lesknoucí se deštěm a vzdáleným obrazem Města.

Už stojí uvnitř a ta prastará otázka náhle ztratila smysl. On, touhy, uspokojení… rozkoš.

Jeho orgány pomalu a s orgastickou bolestí vrůstají do masy chýše.

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Protože to pondělí byl nádherný den. Od rána až do večera se mi všechno dařilo. A když mě napadla před tělocvikem tahle stoslůvka, měla jsem z toho hroznou radost. Cestou domů jsem se těšila, jak ji napíšu. I když je nakonec trochu jiná, než jak jsem ji měla v hlavě, pořád je pro mě spojená s tím krásným dnem.

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Název jsem samozřejmě sprostě ukradla, ale hrozně se mi k tomu hodil.
Psáno na téma Loňské sněhy.

Obrázek uživatele Skřítě

Když tvou mysl rozdrobí deprese čtyř období

Úvodní poznámka: 

Citový vztah mám třeba k Makové panence: http://www.sosaci.net/node/23942, protože je hezky ucelená, originální a svérázná, ale všechno jsou to vtípky nebo parodie na život... a já chtěla ukázat i něco jiného... nesměle to kouká a neví, zda bylo, je a bude pochopeno a přijato :-)

Drabble: 

Čas rozpustil loňské sněhy,
zbyl po nich jen smotek něhy.
Ledové království víc než kdo tuší
zmrazilo milencům planoucí duši.
Odcizeni ve své pýše
vydali se v jiné říše,
svému štěstí v ústrety.
Šli zmámeni světlem svíce,
absolutně netušíce,
neviděno, že jim dalo políbení na rety.

Se srdcem matčiným navěky srostlo,
V bolestech zrozeno do květu rostlo.
Otce nikdy nepoznalo, nosilo jen vzpomínku,
specifickou barvu očí, jež dostalo do vínku.

Lůno matky přírody se zelenalo čtyřikrát,
každého čtvrt roku dává jedno svoje dítě spát.
Dodneška tu křivdu nesou a pocítit dají,
tehdy, když se po svém otci opět marně ptají.

Závěrečná poznámka: 

Drabble vzniklo na téma Loňské sněhy

Obrázek uživatele Eillen

Životní cesta

Úvodní poznámka: 

Celý duben jsem si říkala, jakou část příběhu (a jestli vůbec nějakou) dám to svého výběru. A dnes, cestou domů z práce, jsem nad příběhem přemýšlela a neustále se vracela k jedné scéně, která vznikla snad sama od sebe a vůbec jsem nad ní nemusela přemýšlet.
Doufám, že se vám bude tento střípek příběhu líbit.

Drabble: 

Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní.
Jeden chtěl přinést městu smrt.
Druhý dal městu celý svůj život.
Protivníci.
Nepřátelé.
Bratři.

Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli.
Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto.
Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu.
Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt.

Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv.
A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel.

Obrázek uživatele Aries

Výbava

Úvodní poznámka: 

Ono se dost těžko vybírá něco z prostředka detektivky, aniž by člověk zároveň spáchal nepatřičný spoiler, tak dám tohle, které do seriálu nepatří a vzniklo nad plán

Drabble: 

Tajná výprava do začarované rokle vyžaduje důkladnou přípravu.
Amulety, pořádnou svačinu, kamenný nožík, provaz…
„Jirka slíbil přinést lampičku, co nikdy nezhasne,“ šeptal Bořek vzrušeně.
Radka přidala ohmataný sešit: „Drahošovy návody na zažehnání lesních strašidel. Chybí něco?“
Chlapec prohrabával batoh: „Potřebujeme kloudnou zbraň. Ideálně ze stříbra, jeden nikdy neví.“
„To neseženeme.“ Radka se zamyslela: „Leda… počkej.“
V nestřeženém okamžiku se vplížila do kuchyně prohledat kredenc. Vydolovala těžkou plochou krabici. Vítězoslavně přiběhla se dvěma stříbrnými noži.
„Máma nám vynadá,“ podotkl Bořek.
Radka pohodila hlavou: „Říkala, že ty příbory po prababičce budu mít jednou do výbavy. Tak se snad můžu vybavit už teď.“

-A A +A