Odria

Bylo mu deset: "Tatí, já bych chtěl koně!"
"No, jsi dost velký, pořídím nějakého."
Za týden přivedl otec hnědáka: "Je pro tebe. Sluha tě naučí jezdit."
Chlapec se učil, za pár měsíců mohl jezdit sám na vyjížďky. Jednoho dne se vrátil potlučený: "Splašil se, shodil mě a utekl."
"Já vím, sluha jej chytil na pastvinách. Nezoufej, bude dobře."
Za tři dny přivedl syna ke koni: "Neboj, nasedni."
Syn váhal, ale poslechl.
Kůň stál nehnutě.
"Řekni mu kam jet."
"Ke stodole?"
Kůň splnil příkaz a zastavil.
"Paráda, ale proč je tak studený?"
"Inu, je studený, ale nikdy tě nenechá na holičkách."

Lindulf Amran byl mladý, úspěšný zloděj.
Byl hodně drzý a nade vše věřil svému talentu.
Jednoho dne se rozhodl, že "navštíví" palác proroka Surataka.
Skláněl se u bočních dvířek, paklíče v zámku, když se náhle nepochopitelně napřímil a vzpažil.
Pravá ruka uchopila levou v podivném úhlu a táhla.
Zaplavila jej nesnesitelná bolest.
Nemohl se pohnout, ani křičet.
Pravačka táhne dál nadlidskou silou.
Zakřupalo.
Pravačka přehmátla.
Pod stálým tahem se přervaly svaly, šlachy, praskla kůže a rozervala frajerská košile.
Vycákla krev.
Nevěřícně zíral na vlastní utrženou končetinu, nechápaje, že neomdlel.
V hlavě mu zazněl hlas: "Tu košili nejlépe spraví krejčí Bokran."

Profesorka Alaemma de Liccaragon cvičila se studenty let za nepříznivých podmínek.
Ona na zemi s holí elementem vzduchu generovala vítr rychlosti 180.
Studentík povlával na jednomístném koberečku pokřikuje: "A to je všechno? Docela pohoda, co pořádná bouřka?"
Profesorka pootočila holí, velký kámen na konci změnil svit do modra.
Rychlost stoupla na 200, přidal se příval vodní tříště.
Studentík vyrovnal let a promokl: "Nic moc bouřka!"
Alaemma potočila, kámen do fialova. Zahřmělo, svazky výbojů obplazili studentíka, který v kotrmelcích odletěl do zpomalovacího pole a přiškvařený, doutnající skončil na zemi.
Otevřelo se okno ve čtvrtém patře, vykoukl profesor Cancillogis: "Tady někdo griluje?"

Wolgatsum s Lozakem zavítali do opery dopoledne.
Jejich příchod přerušil zkoušku.
"Vy, pane Leontroffe, ve skutečnosti Jorgu Beechbeetle. Po rodinném víkendu ve srubu jste si opatřil kopii klíčů. Poloha srubu byla pro váš záměr ideální.
Vy, pane Siggurmente, jste obstaral držidli. Přesně odpovídáte popisu, navíc vaše reakce a pach vás usvědčují! Vy dva jste unesli Merexe Bottlagnoga!
Možná vás spolupracovalo víc, vy jste to provedli. Plánovali jste netradiční dárek a oslavu narozenin. Nemaskovali jste se, netušili jste jak se to zvrtne.
Zpackali jste to. Zbývá vám malý náskok, než se vaší největší fanynkou stane policie. Medvěd zrzavec zemřel v lese."

Lozak vždy plnil svěřené úkoly svědomitě, až na hranici doslovnosti. Když jej Wolgatsum pověřil, aby obešel alchymisty, čaroděje a vůbec prodejce magických předmětů ve městě, využil každé volné chvíle aby křižoval město z jednoho místa na druhé.
Uspěl už napošestnácté.
Postarší chlapík, mistr Oragogulus, civa do notýsku, přitakal: "Ano, ano. Držidli jsem vyráběl, nu, bude to čtrnáct dní, co byla hotova. A ten obrázek, jo, mohla být zrovna taková."
"Pamatujete si, kdo si jí objednal?"
"Objednávka byla na jméno Bottlagnog."
"A vypadal objednavatel nějak takto?" ukázal Lozak obrázek oběti.
"Myslím... ne, taky mladík, ale měl velké licousy a větší nos."

"Takže by se dalo říci, že se váš snoubenec nebál rizika, ale mohl někomu ublížit, či překážet? Měl s někým spory?" opět vrátil Wolgatsum do přítomnosti Nuurgomblath.
"Merex byl neustále ve při s otcem. Jako jedináčka, bez matky, jej dlouhou dobu skoro ovládal. Vůbec jej nechtěl nechat, živit se hudbou! Je fakt, že čím byl starší a dál od otce, tím více vzkvétal."
"Nikdo jiný vás nenapadá?"
"Nikomu nepřekážel, nevyhledával konflikty."
"Znáte kraj v okolí obcí Bobrovka, Střechořady, či Přesolená husa?"
"Nic mi ta jména neříkají. S Merexem jsme cestovali na zajímavá místa, za zajímavými lidmi. Venkov nás nikdy nelákal."

"Rozumím tomu správně, že chcete vyšetřit, co mého snoubence potkalo, a nechcete to zaplatit?" podivovala se slečna Nuurgomblath.
"Ano, já a můj pomocník Lozak, řešíme kriminální případy a záhady, a nic nepožadujeme na oplátku," přitakal Wolgatsum.
"Proč to tedy děláte?"
"Proč horolezec zlézá horu? Ano , většinou si lidé i za to, co dělají rádi, nechají platit - někteří tím vydělají jmění, jsou-li dobří. Já se nerad omezuji, anebo podřizuji finančnímu tlaku. Beru případy, které mne zaujmou. Rodové jmění mi vystačí i na několik životů."
"V tom případě vám ráda řeknu cokoli. Když si představím, umírat někde nahá v lese... jaká hrůza!"

Pan Beechbeetl dorazil na schůzku v restauraci Platinum platypus na minutu přesně.
Odložil kožený kabát a taktéž kožený klobouk. Ponechal si kožené kalhoty, vestu i opasek, posadil se, objednal si a pronesl k Wolgatsumovi: "To víte, propagace značky."
"Jaká je vaše pozice ve firmě Brimstone Leather?"
"Jsem hlavní účetní."
"Kdy jste navštívil srub paní Brimstone?"
"Se ženou a synem jsme tam strávili víkend před šesti týdny."
"A to je vše?" probodl jej detektiv pohledem.
"Musí to zůstat mezi námi, ale čtrnáct dní nato jsem tam vzal milenku - tam dolů," spiklenecky mrkl.
"Víc nic?"
"Ne, týden na to jsem vrátil klíče."

"Dobrý den, jste paní Brimstone? Vedoucí směny, pan Oakworm, říkal, že vás zde lze zastihnout," zvolal detektiv Wolgatsum zatímco se blížil přes halu manufaktury.
"Ano, jsem majitelka firmy Brimstone Leather, " přivítala jej přísným pohledem dáme s ostře střiženými vlasy.
"Mé jméno je Wolgatsum. Jste i majitelkou srubu v lesích u obce Bobrovka?"
"Ano, pročpak?"
"Byl v něm vězněn a mučen jeden muž."
"Ujišťuji vás, že nejeden. Někdo si snad stěžoval?"
Wolgatsum se na chvíli zarazil: "I před pěti dny?"
"Klatě, ne, jsem zavalena prací, naposledy jsem tam byla před dvěma měsíci. Počkejte ale, před měsícem jsem půjčila klíče panu Beechbeetlovi."

Fiakr s detektivem a jeho pomocníkem dokodrcal na náves.
"Obec Bobrovka - hle, hostinec U vypelichaného bobra. Zkusím vyzvědět něco tam, vy Lozaku mezitím obejděte domky a statky u cesty."
Wolgatsum vstoupil do nedostatečně osvětlené nálevny, bleskurychle se přizpůsobil místní sociální bublině a jal se vyzvídat.
Lozak mezitím pečlivě podrobil obyvatele každého stavení sérii zvídavých otázek.
Nakonec se opět sešli u vozu.
"Místní, zdá se, nezaznamenali nikoho podezřelého, anebo zajímavého v inkriminované době. Nicméně, na místo se lze dostat i přes vesnici Přesolená husa anebo Střechořady," vyklopil vše zjištěné Lozak.
"To já zjistil komu patří onen srub, nastupujeme. Kočí, popožeňte lichokopytníky!"

"Poklop je zamčený kvalitním mechanickým zámkem. Myslíte, že klíč by mohl být poblíže?"
Detektiv Wolgatsum se rozhlédl: "Těžko."
"Mohl bych ten zámek přesto, hmm, otevřít. Mám?"
"Jen do toho."
Po chvíli zaznělo cvak a vrz. V místnosti pod srubem se samy rozhořely pochodně.
"Místnosti dominuje černý kříž s pouty na ruce i nohy. Dále je plná bičů, bičíků, plácadel, rákosek, provazů, háků, jehel - kožená kukla visí na enormním dřevěném údu, " popsal co vidí Lozak.
Wolgatsum se přesvědčil: "Nuže, co nám toto místo říká?"
"Mně nic," přiznal Lozak.
"Dole měsíc nikdo nebyl. Oběť přivlekli dvě individua, odešli, a již se nevrátili."

"Lozaku, kdo mrtvého našel? Hýbal něčím?"
"Houbař, stařík, došel do hájovny, té, po cestě, zavolal a dostal mrtvici. Prý se otočil sotva mrtvého spatřil."
"Popište mi, Lozaku, místo nálezu."
"Les, mrtvola nahého muže téměř netknutá. Tělo promodralé, ve skrčené poloze. Vedle stojí židle s poškozeným čalouněním - pokusil se jíst vycpávku?"
Detektiv Wolgatsum se zamyslel, ukousl preclík: "Toto je držidle. Magicky drží osobu, která se posadí. Byl vězněn! Koukněte na nohy?"
Lozak se sklonil k mrtvole.
"Ne jeho! Té držidle! Byla přišroubovaná. Nebožák se vytrhl, ale jí se nezbavil. Došly mu síly. Zemřel na podchlazení. Tímto terénem ušel nejvýše tři míle."