Autorův výběr 2014

Obrázek uživatele Quiquilla

V cizím těle

Fandom: 
Drabble: 

Už když byl malý, miloval auta a taky fotbal. Jako každý správný kluk. Lezl s kamarády po stromech a kalhoty měl prodřené na kolenou.
Jednou si takhle dokonce roztrhl novou sukni.
To ještě nevěděl, že kluci sukně nenosí.
A pak přišla škola. První školní den. Maminka mu na něj přichystala krásné nové šatičky.
V tu dobu už to věděl.
Pohádali se. Nechápala, co se mu nelíbí.
Neoblékl si je.
Avšak teprve s dospíváním přišlo skutečné peklo. Narostla mu prsa a dostal první měsíčky.
Ale ani tehdy neuměl ostatním vysvětlit, že uvnitř něj se skrývá Patrik. A že se nejmenuje Anežka.

Obrázek uživatele Gwendolína

Jméno na šest

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybírám tohle, protože je moje první na tento fandom a protože mě samotnou docela bolelo, když jsem ho psala. Bylo na téma presumpce viny a nahrazovala jsem ho až v bonusu.

Drabble: 

Kdysi si dal jméno. Představíte si pod ním někoho, kdo pomáhá. Zachraňuje životy. Takový chtěl být.
Skutečně zachránil tisíce životů. Dokonce celé planety a galaxie.
Ale všechno vždycky nejde podle plánu. Musel dělat i ošklivé věci.
Tak ošklivé, že si myslel, že si jedno z jeho já to jméno ani nezaslouží.
Jeho pověst ho předcházela. A tak zatímco někde ho vítali s nadějí a jásotem, jinde před ním s hrůzou prchali a vinili ho ze všeho, co se nepovedlo.
Nesl to těžce.
Ale když do křížovky jako "původce problémů" automaticky naškrábal "Doctor", pochopil, že napřed musí přestat vinit sám sebe.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hemžení slov a vět

Úvodní poznámka: 

Vlastně jsem sama proti sobě. Letos jsem nepřečetla víc než dvě básničky, který tady vznikly, a přitom do výběru dávám tu svou. Ale víte, napsat sonet dá docela práci. :)

Drabble: 

Mé lásky vzácný pane, tvá krása jest věru vzácný skvost,
já k tobě poután co tvůj vazal chci dokázat ti svoji oddanost.
Svou lásku k tobě vyjádřím něžným hemžením slov a vět,
vždyť bouře, mráz ni krupobití nezničí překrásný náš svět.
Hvězdy snad jednou poctí lásku naši svou přízní nebeskou,
zatím však tiše oči mhouří nad mou tváří skrytou, nehezkou.
Odvahu našel jsem ve své písni a nebojím se říct svá slova,
doufám, že neomrzí se ti přízeň přísahaná zas a znova.

Nahá a cudná je láska moje k tobě, můj přesladký pane.
Však kroužit kolem tebe přes nástrahy nepřestane.

Romantický návrat do současnosti

Úvodní poznámka: 

Protože se mi ani nechce znovu vkládat už zveřejněnou věc ani bych nevěděla, co vybrat, přihodím něco jiného, co pro mě rozhodně zvláštní význam má, protože jsem si tak splnila hned dvě přání. Přála jsem si napsat na Jméno růže už také něco, v čem by bylo alespoň trochu krásy. Dále mi bylo zpětně líto, že mě u tématu Olověné kruhy nenapadly kostelní vitráže. Myšlenka si nedala pokoj a nakonec jsem tak aspoň mohla uzavřít svůj neromantický výlet do světa Ecova románu: http://sosaci.net/node/12170
Poznámka: Lézt za bílého dne do areálu opatství je jistě šílenství, ale věřte, že praštěná bych na to byla dost. Tedy - aspoň když bych věděla, že se za chvíli stejně přemístím domů. Ale nahnáno jsem samozřejmě měla až až.

Drabble: 

Zůstat musím do západu slunce.
Stejně jsem zvědavá na klášter. Podívám se aspoň zvenku.
Když ale objevím pootevřená vrátka, neodolám. Přestože se klepu, aby mě nenachytali.
Nikde nikdo, ale radši zapadnu do kostela. Tympanon vypadá nádherně, ale neodvažuju se tu okounět.
Uvnitř vidím mnicha, naštěstí pohrouženého do modlitby. Zalézám za pilíř. Slunce už skoro zapadá.
Úžasný chrám. Vznosná klenba, elegantní sloupoví, jemně tesané hlavice, barevná skla. Meditující mnich působí pokojně. Jako celé tohle místo.
Jen barva vitráží připomíná krev.
Vysvitne slunce.
Protější okno se náhle rozplývá. Vše pohlcuje planoucí, ohnivá červeň…
Probouzím se doma.
Naproti září v oknech zapadající slunce.

Obrázek uživatele Kumiko

Poslední...

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma Za poslední stránkou

Drabble: 

Znovu ji celou přečetl. Občas vzal pero a do levého dolního rohu připsal poznámku. Stálo ho to mnoho sil a přemýšlení bolelo. Žil tím příběhem. Zkrabatil čelo, když hlavní hrdina udělal nějakou hloupost, usmál se, když si přečetl o jakémkoliv jeho dobrém skutku či úspěchu. Až došel na poslední stránku. Chvíli přemýšlel a pak poznamenal: "Chybí poslední věta." Ztěžka se natáhl pro pero a roztřeseným písmem ji tam dopsal. Pousmál se...

A tak ho našli. Stále se usmíval, oči zavřené, s perem v ruce a otevřenou knihou na klíně.
Zahleděli se na poslední stránku. Na poslední větu.

A potom... umřel.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda to z toho jde poznat, ale původní záměr byl, že knížka, kterou čte, je vlastně jeho "životopis" nebo jeho velmi podrobný deník.

No jo, vůbec jsem se nemohla rozhodnout mezi tímhletím a Na prahu, ale nakonec je to teda asi spíš toto.

Obrázek uživatele Rya

Vzkříšení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak třeba tohle...

Drabble: 

„Tohle má být konec? Léta bojů, a za všechno smrt?!“
Mrtvý hrdina se zuřivě vyplazil přes poslední bílou stránku z knihy ven.
„Odrovnala mě jenom proto, že jsem byl vedlejší postava! Ten hlavní si bude klidně chodit světem! Káča pitomá, krvelačná!“
Vzlétl do noci, lehký jako myšlenka, jak polibek na víčka.
Tiše šeptal do spících uší.
Dej mi nový život!
Těla se neklidně zmítala na lůžkách.
Vzkřis mě!
Oči se otvíraly do tmy.
Napiš mě!
Autoři fanfiction zmámeně položili prsty na klávesnice.
Příběhy ožily.
A on s nimi.

Kdyby věděl, s kým vším bude donucen ulehnout, zůstal by raději mrtvý.

Obrázek uživatele Layla TB

Stres

Drabble: 

První Mezihvědná Čerpací měla skrze zmapovaná souhvězdí rozeseté pobočky s pravidelností, že by se Galaktické Bankomaty mohly stydět. Všechna mezihvězdná plavidla dávno přešla na sebepohánějící jaderné pohony a na pumpách se čerpaly akorát zásoby spolu s čisticími prostředky a strojovými oleji.
Když jsme přistáli na Nestonu, zapomenuté hvězdičce na okraji Železného mračna, naskytl se nám pohled na rozpadající se vyřazené stojany na Stres, palivo našich dědečků.
"To musely být časy," povzdechla jsem si.
"Buď ráda, že se na naší lodi nemusíme potýkat s emočními mraky," oponoval poručík.
"Jádro je méně vypočítavé, ale zamořuje planety podobně," odpověděla jsem z ochranného obleku.

Závěrečná poznámka: 

Asi jsem ze všeho nejvíce pyšná na toto. Je propracovanější než ostatní a lehce promlouvá z mé lásky k scifi na cizích planetách.

Obrázek uživatele Zuzka

Život v dáli

Úvodní poznámka: 

Původní téma byla bonusová Biografie

Přiznám se, že na autorův výběr mě čekala Sofiina volba mezi šesti mými duševními výplody... a nevím, jestli jsem vybrala správně. Tohle drabble mě samotnou překvapilo tím, že skutečně dokázalo obsáhnout knihu a život a že působí podobně jako všechna správná period dramas - uklidňujícím dojmem.
Zároveň to beru jako pozvánku pro vás k přečtení knihy, která stojí stranou zájmu čtenářů i tvůrců televizních adaptací, přestože jde o dílo zajímavé, napínavé a velmi představivost probouzející.
Zvu rovněž ke svým dalším drabblatům, i když letos nápady stávkovaly, snad se mi aspoň trochu dařilo. Těším se na každou kačenku a každé milé i nemilé slovo :)

Drabble: 

Manchester třicátých let bujel dýmem továren. Narodit se do dělnické rodiny těsně před krizí nebyla pohádka. Matka zemřela, v chudém bytě zůstala láska. Tatínek byl její skálou.
Ta krása se denně skláněla nad jehlou a hedvábím. Přátelství hladilo, slepé a muzikální.
Mladý Carson ji chtěl, Jem ji miloval. Carsonova smrt rozpoutala bouři.
Spěch, Liverpool, lodě, soud. Horečka a záchrana.
To strašné břemeno pravdy, která ji přepadla ze zálohy. Do tatínkovy smrti vydržela. Pak byl čas vyplout.
Kanada. Neobjevená, neznámá, prostá a rozlehlá. Domek u cesty a její malí chlapečci. Tatínek Jem se vrací.
Jestli Mary porodí holčičku, pojmenuje ji Esther.

Obrázek uživatele Azereth

Žár

Úvodní poznámka: 

Proč? Já přesně nevím. Protože se mi strašně moc líbilo (a líbí) to téma a protože se mi na to dobře psalo. A protože Notre Dame de Paris.
Na téma: Poprava pampelišek

Drabble: 

Slunce stálo vysoko na obloze.
Zářilo. Žhnulo. Pálilo v místech duše, tam, kde už zbyl jen popel.
Vlekli ji na popraviště. Tváří v tvář smrti byla stejně krásná. Nebo možná ještě krásnější.
Ta bronzová kůže. Ty tmavé vlasy. A oči. Nožky tancující při obyčejné chůzi. Nikdo je nikdy neměl. A míti nebude.
Oprátka se ladně komíhala ve vzduchu.
Už ji utáhli. Už ji nasadili na úzký krček.
Na té chvíli bylo něco zvráceného a zároveň fascinujícího.
A pak se sluneční paprsky odrazily od cikánských penízků okolo sukně a ve vlasech. Zlatavé odlesky. Třpytivé krásky. Tisíce pampelišek.
Které on nikdy neutrhne.

Obrázek uživatele Lady Vader

Žena z Coruscantu

Úvodní poznámka: 

Téma: Hlavně klid

Drabble: 

Nechápala, proč musí pořád žít.
Proč musí trávit dny obklopená přístroji a podstupovat terapie.
Proč jí syn nedovolí zemřít.
Proč ji kdysi dávno odvezl z Naboo na Coruscant.
A přitom za ní nikdy nepřišel, jen o svátcích posílá drahé dárky.
Žena starší, než si kdokoli dokázal představit, stála u okna.
Smutně se dívala, jak slunce zapadá za věže Coruscantu.
Stejně jako včera, dnes, zítra ...
Jak dlouho ještě?
A pak, jednoho dne, přišla zpráva.
Endor.
Její syn, všemocný Palpatin, je mrtvý.
Usmála se.
Vrásčitou rukou odpojila přístroje, odmítla léky.
Usedla do křesla.
Zavřela oči.
Konečně je volná.
Konečně bude mít klid.

Obrázek uživatele Aries

Vltavín

Úvodní poznámka: 

Letos jsem žádnou díru do světa nevyrobila, ale tohle drable mám ráda, že je takové zelené a letní. Bylo to na téma Kousek nebe.

Drabble: 

Bořek si zase našel chvilku, aby se potají vytratil.
Brouzdal sám trávou na břehu slepého ramene řeky a ve zpocené dlani zahříval malý zelený kamínek. Uprosil tátu, aby mu ho dal, a teď s ním měl velké plány.
Tady potkal zelenovlasou dívku poprvé. Ona se jednou určitě vrátí. Ukáže jí svůj vltavín. Vysvětlí jí, že je to kousek nebe, který se spojil se zemí a miluje řeku. To se jí určitě bude líbit.
A potom jí ten kamínek daruje. A potom…
Bořek se vznášel s hlavou v oblacích.
Vltavín jeho sny spokojeně polykal a třpytil se jako klidná vodní hladina.

Obrázek uživatele Aplír

Příroda volá, ať sedlák orá

Úvodní poznámka: 

V minulosti jsem do výběrů nic nezařadila. Teď to zkusím.

Drabble: 

Mlha obarvila krajinu pastelovými barvami a zahalila ji do zádumčivosti. Jakoby se lesu na vršku svezla šála z ramen, tak působilo svažující se úzké políčko. Došel k němu chladem a začal orat.

Kůň šel rozvážným krokem.
Prásknutím biče ho chtěl popohnat, ale kráčel dál svým tempem.
Tentokrát bič zanechal otisk na zvířecích zádech.
Kůň zaržál na protest.
„Tak pohni!“ Hněvivý výkřik probral ráno z ospalosti.
Brázdy však přibývaly stejným tempem.
Osm otisků.
Kůň nepatrně zrychlil.
Netrpělivý sedlák zlostí bez sebe kousnul koně do ucha.
Ten zběsile vyrazil.

„Lidičky, já neořu, já letím.“ ječel muž a nohy mu vlály za pluhem.

Závěrečná poznámka: 

Psáno na téma Volání přírody.

Obrázek uživatele Terda

Ošklivé káčátko

Úvodní poznámka: 

Drabble na téma Přizdisráč
Rozhodně to není zdaleka nejlepší, co jsem letos vyplodila, ale přesto jsem se rozhodla vybrat z toho všeho právě tohle. Vedl mě k tomu kdysi dávno přečtený komentář neznámého autora k jistému filmu, který kritizoval přítomnost "malých" dětí (a násilí na nich páchané) na válečné lodi. Ano, je to hrozné, když se nad tím člověk zamyslí, ale... Je to holý fakt. Třeba Nelsonovi bylo dvanáct, když se dostal poprvé na moře. A tak si říkám, kolik těch kluků muselo umřít na jednoho, který se v řebříčku hodností vyškrábal výš? A kolik jich mělo docela obyčejný strach? Nevím. V žádné knize jsem to nenašla a zeptat se jich nemůžu... Takže ještě jednou vkládám malého Elliota.

Drabble: 

Když nastoupil na Skřivánka jako kadet, bylo mu sotva dvanáct let. Vypadal ale spíš na deset. Byl to takový plachý, nenápadný chlapec, který po večerech ještě plakal po matce. A kdyby mohl, poslal by jí ho Harris obratem. Ten kluk se na moře nehodil. Neměl odvahu. Přezdívky, které si vysloužil od svých druhů, byly až příliš trefné.
Pak přišla Doyleová. Přiřadil jí ho do družstva. Trochu z bezradnosti. Trochu za trest. O několik měsíců později se přihlásil jako dobrovolník k akci takřka beznadějné. Musel jí být přítěží. Přesto na něj v hlášení nezapomněla. Námořníka z něj už ale udělat nestačila.

Závěrečná poznámka: 

Seznam Deseti nej vytvořím, až se prohrabu tím vším, co mám v oblíbených a podaří se mi z toho vytvořit něco smysluplného ;)

Obrázek uživatele Lee

Naděje

Úvodní poznámka: 

Protože letos mi Narnie nešla. A protože Malý princ je druhý fandom, který mám ráda stejně jako Narnii. (Jen jinak.) A protože jsem ráda, že se mi i letos na něj podařilo jedno drabble napsat.

Drabble: 

Odešel.
Bolelo to, ale chtěla to přece tak. Chtěla přítele.
Poslouchala tesklivě šumění větru v obilí a občas ji napadlo, že tohle přátelství bylo poslední. Lidé stále někam pospíchají, už není nikdo, kdo by si ji ochočil. A tu si opakovala ta slova, která řekla na rozloučenou malému princi. Aby je nezapomněla. A nejednou záviděla té růži, kterou on měl tolik rád.

Tu se kdosi objevil. Neznala ho. Posadil se vedle ní do trávy a mlčel. Druhý den přišel znovu a potom zas.
Pátého dne na ni promluvil:
"Víš, liško, hledám někoho, kdo by si mě ochočil. Budeš mou přítelkyní?"

Závěrečná poznámka: 

Psáno na téma Spřízněná duše.

Stránky

-A A +A