Budeč

Fiktivní (no, my víme své) svět české kouzelnické školy. Bližší info na stránkách Budečské společnosti

Obrázek uživatele Aries

Cena za vysvobození

Drabble: 

Zatracený hák, původně vypadal nadějně, avšak pořád držel. Ale po obrovském úsilí a za cenu kůže sedřené až na maso se Evženovi povedlo vyvléknout jednu ruku.
Z posledních sil se křečovitě držel řetězu, aby si vlastní vahou nevykloubil druhé rameno. Marně zaháněl neodbytné myšlenky na lišky, co si uhryzaly tlapu, jen aby se dostaly z pasti. To příšerné řešení ve srovnání se smrtí v plamenech vypadalo lákavě. Před časem přišel o malíček. Měl tedy představu, jaké by to asi bylo. Už teď se může bolestí zbláznit, tak co?
Jenže bez ruky by byl nadosmrti vyřízený. Tak vysokou cenu zaplatit nemůže.

Závěrečná poznámka: 

Kromě toho, že přijít o ruku je malér sám o sobě, Evžen se většinou potřebuje věcí dotýkat, aby mohl čarovat. I kvůli tomu malíčku se musel naučit dělat některá kouzla jinak, protože mu chyběl.

Obrázek uživatele Aries

Na houpačce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Stěhování

Drabble: 

Tenká stěna není pro jemný liščí sluch překážka.
Evžen je slyšel pobíhat, chvatně přetahovat těžké předměty a dohadovat se. Zaslechl, co se chystá. Věděl, že zbývá pouhá chvilka.
Ovládl záchvat zoufalé paniky a začal jednat.
Pořádně si pouta prohlédl. Vypadalo to, že jeden řetěz drží trochu chabě. Kdyby se dokázal utrhnout…
Zkusil se rozhoupat. Každá částečka zmrtvělého těla okamžitě začala ostře protestovat. Měl chuť řvát, ale tím by se zbytečně vyčerpával. A tak jen tiše kňučel bolestí a snažil se cloumat těžkými okovy pokud možno nehlučně.
On ví o nich, ale jestli oni zjistí, co dělá on, je beznadějně ztracený.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že změna z ví o nás na ví o nich přípustná je

Obrázek uživatele Julie

Zpěv za mrtvé

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upřesnění fandomu: Šnek a jeho detektiv - příběhy kouzelnického detektiva Huberta "Čáry" Fuka a jeho věrného bojového šneka - ninji Lumíra.

Drabble: 

Zrozeni bezbranní v chladivé hlíně,
v hemžení.
Jak lačně se vrhli na skořápky svých vajec!
Plně nasycení,
váhavými růžky ohmatávali nový svět.
Pod kvetoucí hrušní,
radostná chvíle, zhořklá zármutkem.
Květy spadaly
do bahna jemného jako hedvábí z Dalatu,
Strženy větrem
jak sníh hynou pod paprsky slunce.
Bolavé srdce
vzpomíná na vznešené záhyby ulit.
Zemřeli všichni,
poslední šeptá modlitbu za mrtvé.
Jen jeden zůstal
a něžné jarní květy stále padají
nespočetné jako vzpomínky.

Lavice, na které ho zastihly smutné úvahy, zapraštěla. To si vedle něj sedl věrný přítel Čára.
Lumír pomalu napřímil smutně svěšené růžky. Možná byl poslední, ale nebyl sám.

Závěrečná poznámka: 

Uvědomuji si, že tyto verše jsou poněkud chatrné, ale Lumír byl vždy spíše bojovník, než básník.

Obrázek uživatele Aries

Stěhování

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Hněte sebou, chlapi!“
„Tuhle bednu vezmi taky. Fofrem!“
„Nemotej se mi pod nohama, sakra!“
„Šéfe, co s tímhle?“ Roztřesená ruka svírá svazek pergamenů.
„Spálit. Kde vězí ti dva? Musíme hned zmizet, krucinál!“
Kompromitující listiny se kroutí v krbu.
„Je nutný takhle kvaltovat, šéfe?“
Šéf překotně sbírá, co zvládá pobrat: „Našli nás, nevšiml sis, idiote?“
„Ten chlap přišel sám. Tvrdil sice, že ne, ale sichrově blufoval.“
„Nežvaň a odnes ten zirkon. Možná kecal, aby si zachránil kůži, jenže co když ne?“
„Co s ním vlastně uděláme?“
„Nic. Tuhle barabiznu zapálíme, olovo se rozteče a nikdo nikdy nezjistí, co se mu stalo.“

Obrázek uživatele Aries

Beznadějná situace

Drabble: 

Pokud si Evžen dobře vzpomínal, v takovémhle průšvihu se ještě neocitl, a to už bylo co říct.
Potvrdilo se jeho podezření, že za čachry s falešnými kameny nestojí jeden člověk ale celá síť. To však byla pramalá útěcha, když padl do pasti.
Věděli dobře, s kým mají co do činění. Připravili se dokonale.
Skončil pověšený metr nad podlahou v poutech, která nedokázal rozlomit. Olověné okovy zahlušovaly stokrát hůř než železo. Nedosáhl na zem, svou nepostradatelnou pomocnici, a ztratil tak schopnost vykřesat aspoň nepatrnou jiskřičku magie.
Nejdřív ho držely při vědomí aspoň bolesti.
Pak se olověné kruhy rozplynuly před zamženýma očima.

Obrázek uživatele Aveva

Víla

Fandom: 
Drabble: 

Dokonce i víly umírají. Nakonec.
Víla se, když přijde její čas, postaví na jedno ze svých oblíbených míst.
Vybírá podle toho, který živel ji zplodil. Větrné návrší. Tišinu u potoka. Vonící zorané pole. Zelený hájek.
Chvíli čeká. Na nejlepší okamžik. Pak začne šeptat. Slova se rozptýlí. Do větrného tance. Do kapek tříštících se po oblázcích. Do úrodné prsti. Do ševelících listů.
Víla se zpovídá ze svých činů.
A s každým slovem se víla vytrácí. S každým slovem je lehčí a průsvitnější. Tím posledním splyne se svým živlem.
Vílina smrt je šťastná, ať už byly její skutky jakékoli. Víly nikdo nesoudí.

Obrázek uživatele Aries

U Jednooké Martinky

Fandom: 
Drabble: 

„…a tak jsem chtěl tu bestii proklít, ale netroufnul jsem si…“ Chlapík nešťastně popotáhl a dopil do dna. „Aspoň vy mi rozumíte, Martinko. Co vám dlužím?“
Martinka se s účastným úsměvem rozloučila s posledním hostem. Unaveně zavřela lokál.
Těch řečí, co takhle vyslechla. Někdy bezděčně, někdy jako chápavá posluchačka osamělých pijáků.
Oslavy úspěchů – dejte si na mě taky jednu, Martinko – i vzrušená jednání, hádky, nevěry, pletichy, palčivá tajemství vyplavovaná přemírou alkoholu – nikomu ani muk, Martinko – ztroskotané sny, zatrpklá sebelítost, jásavé výtrysky naděje.
Skleničkou mátového likéru odfoukla tíhu cizích starostí.
Tak zas zítra.
Hladové krmiti, žíznivé napájeti, potřebným vlídnou vrbou býti.

Závěrečná poznámka: 

Jednooká Martinka provozuje oblíbený lokál v čarodějnické čtvrti na Starém městě.

Obrázek uživatele Aries

Exemplární poprava

Úvodní poznámka: 

Z pohnuté historie rodu liškomágů

Drabble: 

Věstník Velké rady čarodějů, 1815:
Za zločin únosu čtyřletého chlapce byli Kantarella Smetanková, rozená Vrbenská, Antonín Smetanka, Jaroslav Smetanka, Leopold Smetanka a Anastázie Smetanková z rodu liškomágů odsouzeni k trestu smrti stětím.
Rozsudek byl vykonán.

Dlužno poznamenat, že exemplární trest zřejmě odstrašující účinky měl. Nebyly zaznamenány další případy nezákonné praktiky liškomágů unášet děti, u kterých rozeznali magické schopnosti a vlohy k metamorfóze, vychovat je po svém, oženit či provdat za liškomága a zajistit si díky tomu pokračování vlastního rodu bez oslabení specifických schopností.
Nebo možná liškomágové začali být opatrnější, aby je víckrát nechytili. Jejich populace totiž poklesla jen velmi mírně.

Obrázek uživatele Aveva

Čarodějka

Fandom: 
Drabble: 

Vzhůru potokem. Přes Jakubíčkovo pole. K lesu, kde žijí divé žínky. Kolem kopce dolů křoviskem a nahoru po úvozové cestě. Skrz obecní pastvinu a po okraji mokřiny. Zpátky do vesnice. Deset chalup, co se choulí k sobě kolem návsi. Pět dalších roztroušených opodál. To byla její říše. Tady vládla. Tiše a užitečně.
Protože moc znamená závazek.
Poslouchali, když jim dávala rady, ale radit jim byla její povinnost.
Přijali od ní hořký lék a nikdy se neptali, co ji stálo ho připravit.
Prokazovali jí úctu, ale nikdy ji docela nepřijali mezi sebe.
Chránila je. Pomáhala jim. Sloužila. A odolávala pokušení vládnout.

Obrázek uživatele Aries

Turské pole

Fandom: 
Drabble: 

Váhal dlouho, odkládal nejtěžší rozhodnutí svého života až do samé krajnosti.
Neohrožený Tyr padl. Otřesené řady jeho spolubojovníků kolísají a ochabují navzdory mocné magii, která jim měla zaručit vítězství.
Nezbývá než to učinit. Nebo se stát svědkem rychlého zmaru všeho, co mu bylo uloženo střežit a chránit všemi prostředky.
Rozhodl se a otevřel hrazení posvátného Libušina háje. Démoni rozdráždění pachem krve a tryskající energie smrti se vyřítili na bitevní pole. Zběsile rozsévali zkázu a nebylo síly, která by se jim mohla postavit. Z Lučanů nepřežil jediný.
Budeč unikla smrtelné hrozbě. Nic už nerozptýlí její moc a vliv. Jednou pro vždy.

Obrázek uživatele Julie

Sudiččino proroctví

Fandom: 
Drabble: 

„Pořád skáčeš, jak píská ta tvoje?“
„Kdokoli v Budči cokoli sní nebo vypije, bude stižen kletbou,“ oznámila klidně a důstojně čarodějům.
Jarošovi té noci, kdy měla sen, vyjmenovala, co všechno nesmí jíst. Napřed hystericky křičela. Pak jen šeptala, zatímco ji držel v náručí.
Zprvu chodili jíst do Zákolan všichni. Dvakrát, třikrát denně.
Pak pohodlnost zvítězila nad kletbou. První se napil vody a další se rychle přidali. Nic se nestalo.
„Kristýna by si nevzala někoho, koho by nemohla držet pod pantoflem.“
Teď už jí věřil jen on. Ne kvůli tomu, že se s ní oženil. Ale byla Sudička, sakra. Nebyl idiot.

Obrázek uživatele Aries

Jednotvárná strava

Fandom: 
Drabble: 

Práce soukromého detektiva sice občas přináší vzrušující rozplétání neobvyklé záhady, ale takové vzácné příležitosti jsou proložené případy k uzoufání nudnými nebo dokonce znervózňující nečinností, po které ještě rád chňapne po čemkoliv.
Sledování záletného seladona bylo otravné, hysterické výlevy jeho podváděné ženy ubíjející. Vzhledem k výše zmíněné skutečnosti si však Lada Durmanová ani moc nestěžovala. Až na to, že nevěrník měl ve zvyku zvát své vyvolené do drahých restaurací, aby udělal náležitý dojem.
A tak už čtvrtý večer přešlapovala v profukující pasáži, znechuceně žvýkala párek v rohlíku z protějšího stánku a ponuře přemýšlela, jestli by se radši neměla dát na věštění.

Obrázek uživatele Aries

Ve svém živlu

Drabble: 

Bílá omítka lysolajské kapličky svítila do potemnělé krajiny jako jediný pevný bod uprostřed rozbouřených živlů. Větve stromů se divoce zmítaly, vichr rval listí, bral dech. Těžké proudy deště nelítostně bičovaly písčitou pěšinu. Blesk stíhal blesk. Vytí větru skoro zanikalo v nepřetržitém burácení hromů.
Xénie se schovávala pod stříškou kapličky. Nechávala se zasypávat chladivou sprškou. Labužnicky vdechovala vlhký vzduch nabitý elektřinou a vzepjatou magií jejího živlu. Milovala bouřky. Kde by jiný pocítil nepohodlí nebo obavy, tam ona nabírala sílu. Mizel hněv a protivná lítost po té zbytečné hloupé hádce a její obvyklá vyrovnanost se vracela.
Teď už může jít klidně domů.

Obrázek uživatele Aveva

Procházka

Fandom: 
Drabble: 

Mnozí jsou přesvědčeni, že nejmagičtější byliny rostou na nepřístupných skalách a na dně roklí hlubokých tak, že tam zřídkakdy dopadne sluneční paprsek.
Přísahají, že magické býlí má roztodivné tvary, nevídané barvy a opojné vůně.
Věří, že k jeho získání musí být vynaložena nesmírná námaha.
A přitom stačí k polednímu projít úvozovou cestou.
Jen vědět, kde hledat. Ve slunné zatáčce. Pod lískou. U vrbiček.
Většina z nejsilnějších bylin roste kolem cest, na hranici mezi hlučnými kroky lidí a tichem přírody.
Cesty jsou lemovány tolika magickými květy, že nás to svádí považovat je za obyčejné.
A přitom se stačí sklonit a sbírat.

Obrázek uživatele Aveva

Návštěva

Fandom: 
Drabble: 

Dům stojí na konci vesnice. Přišla jsem k němu od lesa skrz sad s pečlivě ošetřovanými stromy. Stařečkova pýcha. Co stařeček onemocněl, stará se o sad jeho syn.
Paní domu mě uctivě uvítala, tvář plnou obav.
Usmála jsem se na ni. Úsměv uklidňuje.
Když jsem jejich stračeně zlomenou nohu kouzem vyléčila, dokázala mi paní domu úsměv i vrátit.
Přešla jsem do světnice, požehnala domu, vyčistila jejich nejmladšímu děvčátku ošklivou odřeninu a zeptala se, jestli nedocházejí bylinky k utišení stařečkových bolestí. Zavrtěla hlavou. Smířeně a vyrovnaně.
Pomohla jsem alespoň s přípravou pohřbu. Tak to je. Některé nemoci vyléčí jen věčný klid.

Obrázek uživatele Aries

V nestřeženém okamžiku

Drabble: 

Stěny se mírně zachvěly. Následoval mnohem silnější otřes doprovázený podezřelým řinkotem a několika menšími výbuchy.
Xénie se udiveně ohlédla. Evžen normálně zvládá pracovat bez dramatických efektů, co se to tam děje?
Pak zaslechla zoufalé zakvílení dětského hlásku.Vletěla do krámu.
Evžen nikde, asi musel někam odběhnout. Prostor slabě světélkoval rozbouřenou magií. Vzduchem zmateně vířily všechny možné předměty. Barevné kameny se s rachotem sypaly na podlahu. Jedna police se převrátila.
Vyděšená Evženka visela na regále skoro u stropu.
Xénie se zajíkla. Opatrně se proplížila větrnou palbou. Pomohla si levitačním kouzlem. Pevně dítě popadla.
Oddechla si. Tak, teď už může začít zuřit.

Obrázek uživatele Aveva

Koloběh

Fandom: 
Drabble: 

Ohně už planou. Zaplašit mají z podsvětí strach. Končí se vláda předlouhých nocí. Slunce se vrací. Pod maskou skrývám ztrápenou tvář.
Moraně šaty, v kterýchs mě líbal, obléknu hbitě. Se zimou láska ať po vodě plyne, v podsvětí zmizí, netrápí nás.
Když voda s ohněm za krátké noci spojí se v jedno, slavnosti začnou, všude ryk, nepůjdu s tebou. Nepodám ruku. Pro jiného rozprostřu vlasy na naši stráň.
Sklizeň je dobrá s posledním snopem dojedem do vsi. Všude rej. Při tanci pevně chytneš mou ruku a nepustíš už.
Ohně zas planou. Slunce se vrací. Na jaře spolu budem se brát.

Obrázek uživatele Aries

Řeč rudého kamene

Úvodní poznámka: 

Evženův osobní ochranný kámen je granát.

Drable pro Ryu.

Drabble: 

Jsi součást země, kus skály jako já. Sdílíme prudkou vášnivost, radost ze života a vřelost lásky. Máš horkou krev, ale nezapomínej, kdo z nás je moudřejší. Kdo je v těžké chvíli oporou, nezná únavu, varuje před křivým šlápnutím, v temnotě vždy vykřeše jiskřičku naděje. Podrob se mé vůli. Jsem z ohně zrozený, mocný a neohrožený. Nezlomný. Odvracím od tebe nebezpečí, bořím překážky, vdechuji sílu.
Proto mi dopřávej do sytosti žár slunce a očistnou vodní lázeň, projevuj mi náležitou úctu a vděčnost. Bedlivě naslouchej mým radám. Odměním se ti vlídností. Budu ti láskyplným přítelem a ochráncem na život a na smrt.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro neznalé fandomu: Evženova magie je s kameny hodně těsně spojená a skutečně si s nimi povídá, ale spíš to probíhá na úrovni pocitů. Za normálních okolností nebývají tak ukecané jako jeho amulet. Zjevně mají opravdu hodně společného.

Obrázek uživatele Aveva

Lov

Fandom: 
Drabble: 

Pach strachu. Pach krve. Pach smrti.
Slyšelas praskání větví, když se hnali kolem.
Teď stojí před tebou.
Pach potu. Pach násilí. Pach vítězství.
Musíš.
Odříkat slova.
Žádost o smíření.
Smíření za strastiplný běh.
Za bolest.
Za strach.
Za zápas.
Za smrtící ránu.
Provedeš kouzla.
Zlé abys odvrátila.
Pomstu uložila k spánku.
Abys mu vysvětlila.
Aby pochopil.
Byl pánem lesa.
Důstojným. Hrdým. Mocným.
Teď sytí hladové. Dává jim naději. Vítězství nad ním povzbuzuje pýchu.
Rozdělí maso, stáhnou z něho kůži.
Ta, hřejivá a měkká, až letos zase přijde tuhá zima, poskytne záštitu a teplem, které zdrží, snad někomu zachrání i život.

Obrázek uživatele Aries

Konverzace v kavárně

Úvodní poznámka: 

A už je to tady, vokno a tudíž bjb. To brzo teda :-(

Drabble: 

„Pořád máš trápení s tou chatou?“
„Pořád. Cítím se tam příšerně. Asi ji co nejdřív prodám.“
„A nezkoušela jsi toho senzibila, co doporučovala Helena? Tvrdila tak přesvědčivě, že to není šarlatán.“
Přítelkyně se zakabonila: „Ani nemluv, jsem vzteky bez sebe, když si vzpomenu, jak jsem té potvoře naletěla. Já hloupá se za tím chlapem vláčím až do Lysolaj! Než jsem stačila něco říct, sprostě mě vyhodil!“
„To snad ne?“
„Nechtěl nic slyšet, jen štěknul, ať koukám vypadnout.Tohle Heleně nedaruju, schválně mě poslat za takovým hulvátem.“
Dáma rozhořčeně odložila šálek, až to cinklo, a upravila si límec z liščí kožešiny.

Obrázek uživatele Aveva

Smysl

Fandom: 
Drabble: 

Poslouchám. Dětské srdce bije. Zaháním spánek. Hlídám její první noc. Přemáhá mě únava.
Má smysl okrádat se o spánek kvůli dítěti?
Do roka se její matce narodí další dcera.
Její životní cestu před sebou vidím jasnou a přímou. Bude růst. S věkem přijímat povinnosti. Dospěje. Vyhlédne si ji mladík ze sousední chalupy. Nebo možná přespolní. Stane se jeho ženou. Bude rodit děti. Některé z nich uvidí umírat. Bude dřít. Bude trpět. Nezbyde po ní nic, co by si dějiny pamatovaly.
Dítě zakňourá. Vstanu. Dotknu se jeji tváře. Chráním.
Bude se smát. Bude milovat. Bude.
Dětské srdce bije. Má to smysl.

Obrázek uživatele Aveva

Přírodní zákony

Fandom: 
Drabble: 

Vodní žínku odlákala snadno, stačilo pár kamínků lesklých jako rosa. Důvtip vodního plemene se odvíjí od vydatnosti pramene, který je zrodil. A tahle vodní panenka patřila k malé lesní studánce.
Anežka si podkasala suknici a vyhrnula rukávy haleny. Byl čas pustit se do práce.
Odstranila mazlavou směs hnijícího listí a jen trochu nakrčila nos, když na břeh vyhazovala mokrý kožíšek mrtvé veverky. Pak se s pocitem dobře odvedené práce usmála.
Kal, který při čištění rozvířila, se pomalu usazoval. Až se usadí docela, budou úmysly vodní žínky stejně křišťálové jako její studánka a každý, kdo přijde pro vodu, bude v bezpečí.

Obrázek uživatele Arengil

Kousek nebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

jaro je tady ;)

Drabble: 

Střípek nebe rámovaný olezlým tramvajovým okénkem se barví do blankytna. ...Nad Vyšehradem začalo právě svítat.

„Ahoj večer.“ Na peróně si vlepí pusu na rozloučenou.

Obloha zesvětlá ještě víc a slunce se vyhoupne na věž.
Sakra, zase pozdě! Šéfka ho přerazí.

Jirkovy ošoupané kecky tepou do chodníku a čerstvé jarní povětří mu hvízdá kolem uší.
„Dneska bude hezky... Ach jo, den jak vymalovaný a já ho strávím vyplňováním výkazů... Zření má své temné stránky,“ zašklebí se a přidá do kroku.

Jak to, že se ráno vždycky tak zapomenou?

Když jemu ten kousek nebe u kocourka z Kocourků za každodenní maraton stojí...

Závěrečná poznámka: 

Postavy (známé z loňského Sálu nestvůr):

Jiří Moruš
Viktorín Živsa

Obrázek uživatele Aries

Náročná služba

Úvodní poznámka: 

Ze života jedné Evženovy praprababičky :-)

Drabble: 

Zamračená zrzka potají sledovala zlatovlasou dívku, jak se pachtí s přeléváním vody.
Pak kácela stromy. Mladík znaveně seděl na pařezu.
„Ani na tohle se nezmůže, nekňuba. Jestli stará čarodějnice nepřijde na švindl, sním vlastní ocas," bručela si zrzka nakvašeně. "Už nikdy nebudu žebrat! Radši chroustat syrové myši, než se nechat nalákat na pečínku a čerstvý chleba a kvůli tomu mít na krku toho…“
„Ryško, pomoc!“
Mládenec se zlatovláskou vyběhli ze zámku. Čarodějnice jim byla v patách.
„U Želmíra, zas to zvoral.“
Vzala na sebe liščí podobu. Odevzdaně vystoupila z úkrytu připravena dál sloužit, bořit hory, vyrovnávat doly, ocasem stopy zametat.

Obrázek uživatele Aveva

Život po životě

Fandom: 
Drabble: 

Neodvážili se riskovat. Pohřbili ji svázanou s kameny v ústech. Plíživé stíny Budče dokážou postrčit křehkou hranici mezi smrtelností a nesmrtelností špatným směrem tak snadno.
Obřad byl proveden se zvláštní pečlivostí. Každý tón zapadal na své místo. Kněz se snažil, aby smrt byla definitivní.
Dívce stojící stranou smutečních hostí došly slzy. Dívala se vzhůru skrz třepotající se větve stromů. Myslela na to, jak jí babička bude chybět.
Ale když ji po tváři pohladil sluneční paprsek, dokonce se usmála. Vzpomněla si, jak ji babička právě tam hladila. A v tu chvíli věděla, že vzpomínky jí zůstanou napořád.
Jsou různé druhy nesmrtelnosti.

Obrázek uživatele Aries

Vltavín

Drabble: 

Bořek si zase našel chvilku, aby se potají vytratil.
Brouzdal sám trávou na břehu slepého ramene řeky a ve zpocené dlani zahříval malý zelený kamínek. Uprosil tátu, aby mu ho dal, a teď s ním měl velké plány.
Tady potkal zelenovlasou dívku poprvé. Ona se jednou určitě vrátí. Ukáže jí svůj vltavín. Vysvětlí jí, že je to kousek nebe, který se spojil se zemí a miluje řeku. To se jí určitě bude líbit.
A potom jí ten kamínek daruje. A potom…
Bořek se vznášel s hlavou v oblacích.
Vltavín jeho sny spokojeně polykal a třpytil se jako klidná vodní hladina.

Obrázek uživatele se.id

Aprílová návštěva a jiné věci od A

Drabble: 

„Ne,“ odmítl Šimon cigaretu.
„Apríl?“
„Kdepak.“
„Kvůli tomu tvýmu?“
Kejvnul.
„Jsi moc poddajnej,“ plácnul jsem.
„Jasně,“ zamumlal. „Dneska musí bejt každej autoritativní, asertivní, autonomní…“
„Agresivní,“ doplnil jsem.
„Arogantní,“ dodala Viktorka.
„Nebo to předstírat,“ přemejšlel Šimon. „A proč vlastně? Myslí to dobře, víš. Kouření není zdravý.“
Vzpomněl jsem si na zbytečný hádky, který jsem absolvoval, protože jsem musel prosadit svou. Na dobrý rady, nad kterejma jsem mávnul rukou, protože mi nikdo nebude kecat do života. Na nepodstatný věci, ve kterejch jsem mohl ustoupit, ale nechtěl jsem.
Šimon má nejspíš pravdu.
Kdyby byli všichni krapet poddajnější, byl by ze Země kousek nebe.

Obrázek uživatele Aveva

Přirozený řád věcí

Fandom: 
Drabble: 

Přirozený řád věcí je třeba ctít.
Pro dubovou kůru proto vyrážíme dřív, než stromy obrazí. Já a má vnučka.
Hbitě se prodírá, kde já sotva dýchám. Je mladinká.
Má dcera talent nezdědila. Vnučka ano.
Od chvíle, kdy začala vnímat, předávám jí střípky vědomostí. Příliš rychle. Příliš pomalu.
Už jen kouzla mě udržují naživu. Každé další jaro bolí víc. Chtěla bych se podvolit přirozenému řádu věcí, zemřít, ale kdo by Anežku teď a tady učil?
Dívám se na ni, když strne.
“Babi!” vydechne a ukáže k obloze.
Zaostřím. Nad opuštěnou Budčí krouží vlaštovky. Po tolika letech.
Možná. Možná je ještě naděje.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Poklidná práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na začátek hezky pomalu, zvolna, nikam se neženeme...

Drabble: 

Lence Krupičkové přislíbena poklidná brigáda na Budči. Práce měla být dle příslibu zaměstnavatele zcela klidná, spočívající pouze v odemykání a zamykání brány, drobném úklidu, případně oživená rozdáváním poučných letáků.
Přijala ji v naději na klidně strávené léto, které hodlala strávit hlavně přípravou na státnice. Práce byla opravdu poklidná a nudná. Případné oživení ovšem nebyly letáky, ale liška. Dnes a denně s železnou pravidelností při západu slunce. Přišla a zírala.
„Co ty vlastně chceš?“ prohodila jednoho dne Lenka směrem k lišce, kterážto se nezpozdila o jedinou minutu, a protočila otráveně očima.
„Popřát dobrou noc,“ zachechtala se liška a odběhla neznámo kam.

Obrázek uživatele Danae

Vlkodlak na kraji města 4

Obdarovaný: 
Urrsari
Fandom: 

I když ho na zatažené oboze nevidíte, dneska je úplněk. Je tedy na čase přidat pár střípků do mozaiky, které nás zase posunou o kus dál.
Díky všem čtenářům za trpělivost, na prvním místě Urrsari.

Stránky

-A A +A