Třetí padesátkové překvapení
Přišel čas proložit drabblové výzvy pro změnu výzvou pro Sosáckou padesátku.
Třetí úkol se nese v duchu dialogu a zní: Napište kapitolu jako rozhovor v přímé řeči bez uvozovacích vět (bez identifikace, která postava zrova mluí).
Požadavek překvapení můžete zapracovat do textu kterékoli kapitoly, kterou budete uveřejňovat po jeho vyhlášení. Důležité je pouze zapracovat ho dříve, než bude vyhlášeno překvapení další. (Průměrně byste na jeho zpracování měli mít nejméně čtyři kapitoly.)
Splnění padesátkového překvapení prosím uveďte v záhlaví kapitoly a vyznačte ho barevně v bodovací tabulce.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
He? Heh. Eh.
He? Heh. Eh. Přímá řeč. Dobře. Nesnáším psaní příme řeči a neumím ji. Ach jo.
A v tom to je! Překonat sám
A v tom to je! Překonat sám sebe, vrhnout se do nových výzev, kam by se člověk sám nevydal :o)
Ale můžeš napsat jeden dlouhý monolog, což je vlastně taky přímá řeč, nebo se na to vykašlat a být rebel ;o)
Pro mě by bylo peklo spíš
Pro mě by bylo peklo spíš napsat kapitolu úplně bez přímé řeči. Takže tohle vítám... :)
A to je správný přístup.
A to je správný přístup.
Počkat, celou kapitolu jako
Počkat, celou kapitolu jako přímou řeč nebo jen nějakou její část?
Celou kapitolu :)
Ok, v tom případě hlásím
Ok, v tom případě hlásím rebélii. Moje kapitoly mají kolem 1200 slov. A než abych napsala kapitolu jen proto, aby splnila nějaké zadání, takový druh přímé řeči do ní jenom vložím. Představte si to jako předkapitolu - kapitolu s bonusem - zakapitolu.
V první chvíli jsem se lekla,
V první chvíli jsem se lekla, že bez uvozovek. :-D
Uvozovky nejen že bereme, ale
Uvozovky nejen že bereme, ale přímo chceme!
Zapomněla ses přehlásit :-D
Zapomněla ses přehlásit :-D
Nezapomněla.
Nezapomněla:)
Ona se prostě drze pŕiznává :
Ona se prostě drze pŕiznává :-)
Ty taky? :-)
Ty taky? :-)
Stejně během DMD sekám áčko,
Stejně během DMD sekám áčko, takže jako obvykle bonus zazdím. Letos si připadám ne jako rebel, ale přímo jako rušivej element, ale nedá se nic dělat. Neumím psát dvě věci najednou.
Mně to paradoxně docela
Mně to paradoxně docela vyhovuje, protože buď se světy doplňují (Ostrovy) nebo mě to zase otevře úplně jinak (Koloběžka). Minulou padesátku sjem se toho bála a musím říct, že mi to spíš pomáhalo. Ale tak člověk neví, dokud nezkusí a každý jmse nastavený jinak. Někdo je spíš jednokolejný.
Já mám dvě naprosto
Já mám dvě naprosto nesouvisející příhody, jiný rok, jiný postavy. Padesátka je zoufalý pokus dopsat něco, co mám rozepsané už strašně dlouho a chtěla bych se toho konečně zbavit, protože na to by mělo začít navazovat něco dalšího (co kdo ví, jestli vůbec někdy dám do kupy). Psaní mi poslední dobou v podstatě vůbec nejde, tak si to nechci ještě víc komplikovat. Nehledě na to, že dlouhý dialogy obecně nejsou moje parketa, nejen že je nerada píšu, ale taky je nerada čtu.
Já mám padesátku od toho,
Já mám padesátku od toho, abych se nutila pravidelně psát. Sice mi zatím bonusy do příběhu šlo zakomponovat, ale jak by to nešlo, tak je neřeším. Vím, že bych se nutila, nechtěla bych vůbec psát a nakonec to nedokončila. Takže chápu, že si jedeš po vlastní ose a držím palce, aby se ti to povedlo dopsat!
Mám to hodně podobně.
Mám to hodně podobně. Časostrážce jsem jela ve dvou liniích, padesátkové Muzeum pořád pokračuje, ale ten druhý text se zasekl a prostě se nedonutím. V DMD si jen tak jedu hříčku, o které opravdu nevím, jak bude vypadat příští den (ne že bych to jen říkala:-D)