49. Nikdy není tak špatně...

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Hele, jedna bitva ze dvou plánovaných přece není tak špatný výsledek, ne?
Bobtná to. Budou pravděpodobně následovat kapitoly a, b, c, d a epilogy 1-n.

Varování - lehká brutalita.

Kapitola: 

„Myslím, že ses s tím nedostatkem munice pletl,“ křikl Racek na Vrana.
„No,“ dumal hlasitě oslovený, ukrytý za padlý kmen, z nějž se pod náporem střelby odlupovaly třísky a tím ho stále zmenšovaly, „já bych řekl, že třeba ne. Protože tohle bude ta úvodní salva, rozumíš?“
„Taky jsi nic neříkal o zdejší posádce...“
„Protože tu žádná nebyla. Co by stála za řeč. Hele, já vim vo tom houby a tak. Ale todle vostřelování nemůžou vydržet dlouho.“
Ticho.
„Jako skrz tu munici, myslim. Slyšíš? Nic neslyšíš. Tak na ně.“
„A jakpak?“
„Krleš, vole!“ vykřikl Vran a na nic nečekaje vyběhl z úkrytu a za mohutného řevu pádil přímo k pevnůstce.
„Zůstat!“ zařval Racek.
Ti z jeho mužů, kteří byli napůl strženi Vranovým výpadem zaváhali. Vran ne.
Pevnůstková děla opět promluvila a Vran se vrhl k zemi, dělaje se co nejplacatějším na světě.
Palba netrvala dlouho.
„To nemohli stihnout přebít,“ mumlal si Vran. „Vo co, že jen přesunujou děla na tudle stranu... tak jo, tak jedeme zase.“
Jeho stávající úkryt byl už tak dost mizerný a pokusem o další výpad vlastně nebylo co zkazit. Nebylo už v něm dost nadšení na mohutný řev, tak se rozhodl pro tichý postup.
Ozval se jediný výstřel, který mu prolétl nad hlavou a skoro ho skalpoval. To ho rozladilo, protože dorůst si vlasy by mu chvíli trvalo.
Doběhl pod hradbu a přes varování o opatřeních proti výstupu, která rezavěla podél dávně prohlídkové pěšinky, se začal urputně škrábat vzhůru, používaje slušně velké spáry jako postupová místa a doufaje, že mu na hlavu nikdo nezačne lít něco ošklivého.
Pevnůstka nadále mlčela.
„A to je Vran,“ povzdychl si Racek. Ale aspoň podnikl průzkum bojem odhalil slabiny nepřítele...
„Útok,“ klidně zavelel.
Vlna Přeměněných se rozeběhla ve Vranových stopách. Racek tiše doufal, že to není past, že je náhle nesmete salva...
Nesmetla.
Malá pevnostní děla byla udržována v dobrém stavu a nabitá. Ustupující jednotky podaly včasné varování, takže mohla být připravena včas. Ale pak nastal chaos. Nejdřív nemohli najít klíče od zbrojnice. Pak je našli, ale nemohli najít zbrojnici.
Posádka byla zbrusu nová, převelená ani ne před týdnem. Neobvyklý mix lidí a Přeměněných. Z nějakého důvodu se většina členů původní posádky rozhodla zůstat se svým kapitánem.
Když našli zbrojnici, nenašli v ní nic. Jenom asi tři ohnuté ručnice a nápis „zákaz ohně – střelný prach a munice“.
Nebylo ani střelného prachu, ani munice.
A pak už mohli jen sledovat, jak se na ně žene útok...
Báli se Smrtonoše, ale ten tu teď nebyl. Bránit nebylo čím, leda že by...
„Jestli vokamžitě nepoložíš ten nočník, tak ti ho narvu do prdele.“
Nad vrcholem hradby se objevil naštvaný Přeměněný.
Už ji nemohli udržet.
Nočník vypadl kuchtíkovi z ruky a jeho obsah mu potřísnil boty.
Lidé se šmahem vzdávali, což vzhledem k tomu, že hradby dosud zdolal jen jeden z útočníků působilo lehce směšně.
Přeměnění ale neměli kam ustoupit. Zaútočili.
Vran se nenechal.
Na lidi, kteří byli uprostřed, nebrala ani jedna strana zřetel.
Vran se prát uměl, ale proti takové přesile neměl šanci. Samotná setrvačnost obránců stačila, aby ho smetla z hradby.
Padal nadávaje, a pak zmlkl.
Ale to už pod hradby doběhla Rackova jednotka. První útočníci se vrhli ke zdi, další na ně vyšplhali, výš a výš rostl živý žebřík a než se obránci nadáli, měli za hradbami přes dvacet útočníků a stále se objevovali další.
Ti lidé, kteří přežili úvodní střet Vrana a svých spojenců, neměli šance přežít nastávající boj.
Přeměnění bojují velice brutálním způsobem. Tělo na tělo, krátké, rychlé, silné údery s vysokou frekvencí. Silné prsty uchopují protivníka a trhají. Síly jednotlivců jsou vyrovnané, ale Seveřané bojují jako jednotka. Kryjí si záda, hlídají se navzájem. Působí jako mnohoruká obluda cupující protivníka na kousky.
Nepřátel neuniklo hodně.
Tady, na cizím území, nemělo smysl je dál honit. Opěrný bod dobyli. Zmocnili se předsunuté pevnosti. Udržet ji ovšem nebylo jak.
Škoda. Pevnost to byla celkem hezká, pokud jste nebrali v úvahu momentálně se povalující kusy a klouzající tělesné tekutiny.
„Zapalme to tady,“ vydal pokyn Racek, oddychující po nelidské námaze.
„Nechci vám do toho kecat,“ ozval se slabý hlas zezdola, „ ale pomohl by mi někdo kurňa z těch bodců?“
Obranná opatření proti výstupu vám můžou způsobit ošklivá zranění, i když neumíte přečíst varování.
Aspoň, že Přeměnění nemůžou dostat tetanus.
Pevnost nehořela příliš nadšeně, i když se nábytek, sláma, cupanina a kuchyňský olej snažily. Koně vyvedení ze stájí v hrůze prchali. Obnovit tenhle opěrný bod?
To nebude nemožné.
Ale kdo se toho ujme?

Když Vlk projížděl Crianlarichem, s tušenými nepřáteli v zádech, dal si velký pozor, aby náhodou nespustil detektor Zóny. Celá vesnice podminovaná a svázaná s odezvou aktivovaného detektoru na magii? To by pro něj nedopadlo dobře.
Na kruhovém objezdu zaváhal. Ale pak se rozhodl. Radši si před tím, než se vydá zpátky na jih, trochu počká, aby zjistil, jak moc špatně to tu pro nepřítele dopadne.
Uchechtl se.
Však jim to vrátíme.
Nemusí čekat přímo tady. Hezky kousek na západ začíná hranice Zóny, tam si najde nějaký starý hotel a v klidu a pohodl si odpočine. Zbytky přijede posbírat zítra.

Vydra netrávila příliš příjemný den. Nebylo jednoduché najít vhodné místo na odpočinek. Ještě holé větve křoví neposkytovaly příliš pohodlné ležení. Kapradí, po zimě vyschlé, nebylo schopné vytvořit dostatečně silný polštář. A mech byl mokrý.
Nakonec se jí podařilo uvelebit se v jen lehce vlhké prohlubni, dobře kryté před očekávaným deštěm a v dosahu tekoucí vody.
Soustředila se.
Dorůst si nohy není dvakrát jednoduché.
Sušené maso, které jí nechal Vran, jí dosti pomáhalo. Bílkovina je bílkovina a tělo se neptá, kde ji vezme.
Pomáhalo i to, že nebyla vysloveně vyhublá. Energie je energie...
Zákon zachování hmotnosti platí, ale magie ho dokáže slušně ohnout.
Nohy byly slabé, vyhublé. Ještě se na ně nedokázala postavit, ale už je měla!
Ještě se na ně nedokázala postavit a slyšela motorku.
Proč se Vran vrací?
To nebyl Vran.
Nebyl to Vran a ona se nedokázala postavit. Byla Hlídkařka, byla ochránce a blížil se k ní nepřítel. Neměla žádnou zbraň!
Než stihla vymyslet, jak by ho mohla zastavit, jak by se mohla bránit, minul ji. Ani si jí nevšiml.
Motorka brumlala v klidném rytmu. Brumlání se vzdalovalo až utichlo.
To je dobře.
Je to dobře?
Nepřítel už rozhodně opustil naše hranice.
Vydra se uvolnila. Nemělo smysl se snažit situaci řešit. Ani se nepostaví.
Žije.
Ukousla si další díl sušeného masa a soustředila se na své nohy, poroučejíc kostem, svalům a nervům aby zesílily a začaly pracovat tak, jak mají.
Ozval se vzdálený výbuch. Pak se země zachvěla.
Tohle bylo něco sakra silného.
A bylo to v rámci hranic.
Začala se plazit směrem k silnici. Čím dřív se začne pohybovat, tím dřív jí zesílí nohy. Musí zjistit, co se stalo.
I když už padá tma.

Tma byla takřka dokonalá. Srpek Měsíce tušený za mrakem už zašel a hvězdy zdaleka neměly sílu oblačný příkrov narušit.
Ozvalo se tiché zalapání po dechu.
„Dobrý, mladej, dobrý. Jen dýchej. To dáš.“
Z Písklete moc nezbylo. Výbuch mu utrhnul obě nohy a ruku. Druhou ruku měl ošklivě polámanou a v hrudníku zaražený ostrý kus kovového plotu, který se podařilo odstranit teprve před chvilkou.
Naštěstí nezasáhl srdce.
Taky naštěstí neměl rozdrcenou páteř ani lebku. Vydržel do teď.
Asi přežije.
Dostal první pomoc včas.
Jezevec si oddechl a překulil se zpátky na záda. Nebylo jednoduché plazit se od zbytků spolubojovníka ke zbytkům spolubojovníka a hledat známky života. Jeho samotného zachránila radiostanice, kterou měl na zádech, a která zafungovala částečně jako neprůstřelná vesta. Na rozdíl od neprůstřelné vesty z ní ovšem některé úlomky uvázly hluboko v jeho zádech, ale to byla jen drobná nepříjemnost.
Utržená pravá noha, kterou nestihl dostatečně rychle přitáhnout k tělu když to bouchlo, ho obtěžovala víc.
Jeden. Zachránil jednoho.
Snad.
Nemůže podat hlášení. Zbytky radiostanice nejsou nadále provozuschopné.
Nemůže poslat spojku, protože spojka právě zápasí o život.
No nic. Ráno moudřejší večera.
Taky mohlo být hůř.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

No máš pravdu, bobtná to do epična. Zdravím Vydru! :)

Obrázek uživatele Tess

Vofafrně to teď do sebe musí všechno zapadnout.
Vydra zdraví zpátky a těší se na zdravotní dovolenou.

-A A +A