Čtyřicátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Trošku retrospektivy s Tomem Settonem... blížíme se do finále, je potřeba dobrat se cíle cesty :-)

Kapitola: 

Setton znovu v duchu prošel každou zdejší míli,
v ŽIVÁČKOVĚ k němu věci hlasem promluvily.
Dostal se tam díky klíči - voňavému petrklíči.
Že byl střídmý a své tělo podroboval půstu,
získal tady zvláštní lektvar pro zmenšení vzrůstu.
Ve věži šachové skrz vůni heřmánku
uondán po cestě uléhal ke spánku.
Odtud prchal myší dírou do království PIDIŽVÍKŮ,
projevil tam svoji moudrost, za což sklidil množství díků.
Dobromysl byla klíčem od radniční věže,
po přesunu v obří kapse necítil se svěže.
Rád by někdy dával k dobru
historky z té říše OBRŮ,
měl tu ale spoustu práce se sbíráním býlí,
klíč - tu doušku mateří - tu získal za svou píli.
Skalní věž je bránou k říši nazývané ZVÍŘENÍN,
v kůži zvířat zažije si spoustu pádů, odřenin.
Že projevil soucit s bližním srdečník zde získal,
Věž posedu snadno našel, býval by si pískal.
ZLOBŘÍN zkouškou odolnosti Toma málem zlomil,
smrt však díky mučence tak byla jenom omyl.
V POHÁDKOVĚ typicky se všechno v dobré obrátí,
už se zdá, že zdráv se domů z téhle cesty navrátí.
Čestný přístup prokáže tu, třezalkou je odměněn,
pohádkově má se tady, plní si svůj dětský sen.
Kulíkovská hradní věž je bránou ČLOVÍČKOVA,
naději na dopadení vraha Setton chová.
Dvě věže a dvě byliny musí ještě dobýt,
přitom zjistit proč musel vrah jeho Zuzku zabít.
Netuší, že pravá zkouška ohněm ho teď čeká,
má dost síly a odvahy k tomu, co nás leká?
V Človíčkově potkal z Pottera světoznámou věštkyni,
řekla mu, že musí najít i poslední svatyni.
Tom vystoupal na maják i vyhlídkovou věž,
k oběma mu chyběl klíč… co jen to řekla?: “Běž…
běž za vůní meduňky a najdi šišku chmele,
jdi za zvukem svého srdce odvážně a směle.
Trpělivost obrovskou musíš prokázat,
abys mohl největší dílo dokázat.
Tvůj boj ještě nekončí, je v srdci a v hlavě,
slož oběť a odpusť hříchy, pak zvítězíš hravě.”

Závěrečná poznámka: 

Setton si vzpomněl na jednu radu svého přítele, Karla Nešpora, o tom, jak Zůstat střízlivý... zněla následovně:

Převtělování

Jestliže se rodíme stále znova,
než dosáhneme dokonalosti,
ředitel hotelu se možná narodí
jako opuštěné děvčátko,
zhýčkaná žena jako mladík,
kterému ve zmatku velkoměsta,
kde je těžké i dýchat,
rozbili rikšu,
důstojník jako dítě
žebrající mezi auty
a navoněný zloděj…
raději nemyslet.
Kde se zrodíme my?
Přátelé, máme ještě čas
učit se soucitu a lásce,
než noc zavře knihu
uprostřed nedočtené strany.

Host, Brno, 2006

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

Retrospektiva se hodí, takže jsem zvědava, kde obstará ty poslední dvě byliny. Ovšem poslední dvouverší - to mu dáváš těžký úkol.

P.S.: Nešporův text je naprosto skvělý, díky za ocitování.

-A A +A