29. část

Už to bylo pár let, co jsem tu byl naposled, ale moc se toho nezměnilo. Po kluzkých kamenných schodech jsem sešel k oprýskaným zeleným dveřím a zmáčkl tlačítko zvonku. Po chvíli se se skřípotem otevřela špehírka.
“Co chcete?” ozvalo se německy.
“Podomní prodej. Pro pana Fuchse” odpověděl jsem smluveným heslem.
“Prodáváte nebo kupujete?”
“Kupuji.”
Ozval se lomoz odtahované závory a za chvíli jsem stál u pultu v podzemním bunkru. Zdi byly sterilně betonové, kdesi vzdáleně hučela ventilace a za pultem stál mužík s brýličkami oblečený jako účetní. Nikdo by do něj neřekl, že je to nejlepší překupník zbraní ve střední evropě.
“Čím posloužím, meine Herr.”
Už cestou jsem si připravil menší seznam. Z helikoptéry se nám podařilo sebrat několik čezet i se zásobníky a několik plynových granátů. Víc toho bohužel česká policie neměla. Takže tahle část nákupu připadla na mě.
“Nějakou automatickou zbraň, něco většího než samopal, ale zase ne úplný kanón. Dvakrát. K tomu průbojnou munici. Potom brokovnici. Překvapte mě, miluji brokovnice. A granáty, aspoň tucet.” Vzpoměl jsem si na barona a v duchu se usmál.
“Platit budete?”
Položil jsem na pult svazek eurobankovek.
“Chvilku vydržte, Hned vám zboží připravím.”
“Ještě než začneme, je opravdový a je na prodej?” ukázal jsem na jeden a půl ruční meč zavěšený nad pultem.