Ve spárech Raků - XXVII.

Obrázek uživatele Bídák
Úvodní poznámka: 

Je čas něco nebo snad někoho (?) přepůlit.

Za novou kapitolu můžete poděkovat Larimovi (nebo mu vynadat, to je na vás). Spolu s hlavní identitou jsme se na to chtěli vykašlat, ale nenechal nás.

Kapitola: 

Dryn netušil, kdo ho zvedl, ani kam ho vláčejí. Bylo mu to jedno. Neměl sílu se vzepřít.

Jestli mám umřít, alespoň to nebude na prašné cestě, pomyslel si a aniž by si toho byl vědomý, pobaveně se uchechtl.

„Veselý pacient, to je pro mě novinka,“ pronesl muž, který jej přidržoval. „Máš štěstí. Přežiješ. Ale zůstane ti po té ráně pěkně hnusná jizva.“

Muž po celou dobu mluvil. Drynovi došlo, že se ho snaží udržet při vědomí a hlavně odvést jeho pozornost od bolesti, kterou mu nešetrným přesunem způsobují.

„Můžeš mi u draků říct, co se ti stalo? Někdo tě musel napadnout. Jak se dokáže kripl ubránit? Proč už dávno nehniješ někde kousek od cesty, kde tvoje tělo nikdo nenajde?“

Dryn se musel držet, aby tomu člověku něco neřekl. Navíc ani nemohl. Dostal za úkol se zakousnout do kusu dřeva. Neváhal ani vteřinu. Věděl, že by si jinak mohl klidně i překousnout jazyk. Sám byl svědkem toho, když se to jednomu z jeho společníků stalo. Předtím si někteří mysleli, že je to známkou slabosti, využívat něčeho takového. Od té doby nikdo neodmítl nabídku zakousnout se do dřeva nebo nějaké kosti.

„Nejdřív ti ránu musím vymýt a vymačkat z toho co nejvíc hnisu,“ ozval se hlas za Drynovými zády. Dryn odpověděl jen kývnutím. Po celou dobu na sobě nedal znát jedinou známku bolesti a nevydal ani hlásku. Trvalo to hodinu, ale Drynovi to připadalo jako věčnost.

„Teď přijde nejhorší část. Je mi to líto, ale musím.“

Dryn se otočil, aby si potvrdil domněnku. Muž se k němu blížil s rozžhaveným kusem železa. Dryn se párkrát zhluboka nadechl a pak dal kývnutím najevo, že je připravený.

Rozpálené železo se dotklo rány.
Dryn zuby drtil dřevo a marně se pokoušel zadržet bolestivé úpění.
Když bylo po všem, povolil Dryn stisk a z úst mu vypadly dva malé kusy dřeva.

Závěrečná poznámka: 

Plán byl dát řezané pivo, kde by byla krásně viditelné rozdělení světlého a tmavého. Jenže to by se musel ten můj pajda dostat do hospody. Tak to nakonec dopadlo jinak...

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

Tedy řezané pivo by bylo poněkud humánnější. Nemůžeš mu ho dopřát aspoň v rámci rekonvalescence?
Jinak mám spoustu otázek, co jsou zač ti dva, ale hádám, že se to dozvím v průběhu padesátky.

Obrázek uživatele Bídák

Ale jo. V rámci rekonvalescence dostane klidně i něco ostřejšího. Však si to za to utrpení zaslouží. Jen mu asi dám ultimátum. Protože přeci jen má 23 kapitol na uzavření příběhu. A nějak se mu to pořád nedaří a nedaří. A já tak nemám rád ty polootevřené konce, kdy příběh sice ukončený je, ale je dost nedořešených linií. A vypadá to, že se právě k takovému konci nakonec možná dopíšu.

Obrázek uživatele mila_jj

No jo, to jsem teď řešila taky. Oni si moji hrdinové furt dávají na čas, flákají se, kudy se dá, a neuzavírají a neuzavírají. Holt jsem jim to teď musela tvrdě nalajnovat, co mají ještě všechno před sebou. Takže v tom nejsi sám.

No, kdyby to tak dopadlo, tak tu ještě máme pořád DMD, to je dalších 30 kousků... (do hlavy ne!)

Obrázek uživatele Bídák

Udělat z toho nekonečný seriál? I to je nápad. Ale aso bych přišel o těch pár čtenářů co mám. Přestalo by je to bavit.

Obrázek uživatele Tora

uf, chudák Dryn, protože to musel být masakr, takováhle léčba. No snad přežije.

Obrázek uživatele Bídák

Jo, tady je to krutej kraj. Ale lepší bolestivá a úspěšná léčba, než pomalá smrt v bolesti...

Obrázek uživatele Killman

S takovou hnusnou ránou to jinak nejde... To pivko by ale bodlo!

Obrázek uživatele Bídák

Tak když by bodlo, tak ho dostal.

-A A +A