Padesátka - Kobovy noční můry-23
Vracíme se zpátky tam, kde jsme byli před Simoninou retrospektivou. Koba s havranovou pomocí vypadl ze sprch. Celkem nepoškozen a nezlomen na duchu. Jen si to poslechněte.
„Kdybych měl svůj pendrek, to byste viděli, jak bych to všem těm blbečkům s vodou a mýdlem nandal,“ kasal se Koba a upravoval si potrhanou uniformu.
Nevi s havranem sklouzli očima ke Kobovu pasu, kde se houpal jeho nový oblíbený pendrek. Ani ho v té tlačenici nestačil vytáhnout. Zahleděli se tázavě na Kobu.
„Dobře, chlapi, uznávám, že mi to nandali oni a nebýt vás, nejspíš by si ze mne udělali kouli na srážení kuželek. Dík, Rejstříku. Ale aby bylo jasno, pro Simonu jsem jich pobil zástupy a vysvobodil sebe i vás. Jasný?... Nebo... radši jí neříkejme nic a sežeňte mi jehlu a nit.“
...
„Rozhodl jsem se,“ pravil Koba a překousl rázně poslední uzlík. „S těmi šašky koupelnovými už nechci nic mít. Poradíme si bez nich. Splním slib daný veliteli a zbavím ho Simony. Na oplátku ho požádám o zproštění služby, protože místní poměry se mi fakt zajídají. Jenže jak přemluvit Simonu, aby přestala dělat veliteli ze života peklo a z ubikace špitál?“
„Co vlastně chceš dělat, Kobo, když nebudeš dozorce?“ optal se Nevi.
„Nejdřív odtud odejdu – samozřejmě, tebe, Simonu a Rejstříka vezmu s sebou. Vím, velitel tě má ve stavu vězňů, ale snad by mi mohl udělat laskavost, když ho zbavíme Simony.“
Za těchto řečí došli k velitelovu pokoji. Nevi opatrně pootevřel dveře a nahlédl dovnitř.
Velitel opět ležel utěsněn pod přikrývkou, pod paží teploměr, kolem hlavy obvaz a sestřičky poletovaly kolem. Simona dirigovala a byla zjevně ve svém živlu.
„Připravte výplach žaludku. Hodně dlouho jste si ho necvičily, sestry, musíte se udržovat ve formě. A taky klystýr, pacient potřebuje pročistit. A pak si zopakujete nitrožilní výživu. Zakončíme soutěží - závody ve stlaní postele na čas.“
Velitel pod peřinou sotva dýchal a jen zoufale točil oči ke dveřím.
„Pane veliteli,“ vstoupil Koba. „Rozhodl jsem se opustit službu. Tímto vás žádám o propuštění. A Neviho si beru s sebou.“
„Ale to nejde, Kobo. Je to vězeň, zůstane tady.“
„Připomínám, pane veliteli, váš slib, že mi splníte jakékoliv přání. Mé přání je odejít s Nevim.“
„A mé,“ postavil se vedle Koby Nevi, „žít se Simonou někde, kde se nebude muset každý den tak strašlivě dřít.“ Objal Simonu kolem ramen a umlčel ji polibkem.
„To je jiná!“ rozzářil se velitel. „Běžte si všichni, kam chcete!“
Koba s havranem na rameni a Nevi objímající kolem pasu Simonu vyšli z místnosti. Simona se ještě naposledy ohlédla. Nemocniční nábytek zmizel a objevila se opět lenoška. Velitel zjevně pookřál a opět si lehal na břicho. „Marnost nad marnost a všechno je marnost,“ šeptla Simona a raději se otočila čelem k novému životu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:-D
ale co chudáci bačkůrky? To je tam nechaj?
Jen, aby Nevi nelitoval, až se Simona na něj vrhne s klystýrem.
Neboj, na Neviho se nevrhne,
Neboj, na Neviho se nevrhne, a kdyby, umlčí ji polibkem, má v tom praxi. :D
A bačkůrky, až tedy dojdou domů, půjdou s nimi, ty přece nelze opustit.
Tak to jsem zvědavá, na co se
Tak to jsem zvědavá, na co se teď Koba vrhne. Velitel je určitě šťastný jak blecha :).
To si piš, že je blahem bez
To si piš, že je blahem bez sebe, když konečně může dělat, co chce on.
Koba - no vím, kam se vrhne. Přece do víru oslavy, když začíná nový život. Podrobnosti příště.
Není v červnu na šťastný
Tuším, že dojde ještě k
Tuším, že dojde ještě k nějakým komplikacím. To jen to vypadá růžově jak bačkůrky.
No to máš stejně jako s
No to máš stejně jako s bouráním chrámu, chce to přípravu a čas na provedení. :) Oni si to ještě zkomplikují, částečně sami, částečně jim to zkomplikují okolnosti... doufám, že to ještě do konce nějak dotáhnu. :)
No téda! To už vypadá, že se
No téda! To už vypadá, že se tady skví radostný konec, a to jsem teprve v červnu! Na obzoru láskyplná domácnost Koby, Neviho, Simony Slimmy a Rejstříka!
No, ono to bude ještě vláčení
No, ono to bude ještě vláčení přes hloží a přes bodláčí. A potřebuju to provláčet ještě skrz půl rok (šmarjá, ještě tak dlouho?) :)
A se děsím, že už JENOM půl
A se děsím, že už JENOM půl roku a já ještě ani nemám zápletku! :-))
Máš to moc pěkný, zase jsem se zasmála.
Zápletka nezápletka, čte se
Zápletka nezápletka, čte se tom moc pěkně.
Díky. Budu se snažit ještě aspoň trochu pobavit i v dalších dílech.
Tohle asi ještě nebude ten
Tohle asi ještě nebude ten pravý hepáč. Copak sis, autorko, na naše hrdiny ještě přichystala?
No nepochybuj, že ještě
No nepochybuj, že ještě ledacos. Momentálně to začínají myslet vážně s odchodem z vězení, třeba na něj i dojde. :D
Třeba bude chvíli trvat, než
Třeba bude chvíli trvat, než ten východ vůbec najdou. Tyhle snové odchody jednoduché nebývají
Koba se nechal slyšet, že to
Koba se nechal slyšet, že to zorganizuje. Takže jsem v klidu, to bude na hodně dlouhé lokte.
Takže příště budou bačkůrky?
Takže příště budou bačkůrky?
Já je musím někde chytit,
Já je musím někde chytit, přestav si, ony teď vykukují na Šíleném šupleti z křoví a děsí lidi! To jste mi je tedy zkazili, kolegové. :D
Ale až je lapnu, budou, nepochybuj.
tak to jsem teda zvědavá, kde
tak to jsem teda zvědavá, kde se co ještě zadrhne, kdepak, tohle nebude jen tak
To si piš! (Já už to píšu a
To si piš! (Já už to píšu a nestačím se sama sobě divit.)