Jednadvacátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Opět čtení z deníčku vraha, tak si ho užijte :-) a brzy zase na viděnou se Settonem :-)

Kapitola: 

Můj deníčku, trochu jiná,
byla slečna Karolína.
Jako dítě hodně plachá,
časem - hleďme, větroplacha.
Dívka lehce podsaditá,
na svůj věk však velmi hbitá.
Okrouhlá tvář, střední nos,
není žádný utřinos.
Vlasy, co jsou trošku slámou
uhladí, a hned je dámou.
Dospělost z ní přímo čiší,
zdá se, že má cíle vyšší.
Smysl pro řád, povinnost,
zkrátka svoji důstojnost.
Na soukromí zakládá si,
jen tak s někým nezadá si.
Ráda dává na své smysly,
cenné věci doma syslí.
Źe je sama spolehlivá, chce totéž od jiných lidí,
ráda vždycky udělá vše, co na očích druhým vidí.
Oceňuje umění a chce mít ve všem řád,
bavilo mě s rudým hadrem před zraky jí vlát.
Obchodnice s uměním mi kořistí je snadnou,
do pasti ji stačí vlákat na vějičku vnadnou.
Sehnat vhodný obraz s býkem dalo vážně fušku,
vím, že právě na něj v aukci zacílí svou mušku.
Moje role prodejce se opět osvědčila,
krom života malachitem za něj zaplatila.
Symbolicky právě tenhle obraz byl jí zhoubou,
smrt otupí ostré rohy, jež jí byly chloubou.
Tvrdohlavé zachtivosti, říkali, se děvče střez,
teď do očí vyhasnutých z karty hledí Velekněz.

Pro ty, které ten pátý mord ze židle už zvedá,
je tu opět v jedné větě skrytá nápověda:

“Neplýtvaje emocemi Smrtka mordem robí test,
empatii, lítost nezná, odepsané stihne trest.”

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Chudák holka. Teda to je smrtonoš, to je děsný.

-A A +A