Patnáct - 24. listopad 1938
Mírně upravená verze.
Nad kostelní věží letí nízká mračna, lezavá zima zalézá pod kabát. Celá vesnice se sešla na návsi: ženské v parádních šatech, babky v krojích, chlapi v nedělních oblecích. Poštmistr vytáhl starou uniformu z Velké války, kluci se shlukli kolem něj a obdivují nablýskané medaile.
Tonka se z nudy houpe na patách a špičkami bot v prachu soustruží motýly. Měla si přecejen vzít raději zimní botky, ve střevících jí zebou nohy. Čekají tu seřazení v dlouhém špalíru už celou věčnost.
Konečně to vpředu zašumí. "Už jedou, už jsou tady!" Polorozpadlé řady se vyrovnají, chlapi sejmou klobouky a čepice. Hasičská dechovka spustí a už vjíždí na náves první auta. Celé vesnice jásá, dospělí zdraví zdviženou pravicí, děti mávají veselými červenými praporky, Poštmistr v pozoru salutuje. Vojáci salutují také, smějí se a mávají.
Kolona obkrouží náměstí. Potom, místo aby dojela až k uvítacímu výboru, zastaví před Poštmistrem. Z prvního auta vystoupí důstojník v brigadýrce. Jásot ztichne, i dechovka rozpačitě umlkne, jen Hloupej Francek ještě párkrát bouchne do bubnu. Najednou je úplné ticho.
Důstojník stojí vážně tváří v tvář Pošťákovi. Potom sklapne podpatky a vzdá dědkovi čest jako nějakému generálovi. Náves vybuchne v jásot, Tonka tleská s ostatními jako o život.
Ale to už starosta postrkuje k veliteli jejich Haninu, aby nabídla chléb se solí. Důstojník políbí Haně ruku jako dámě, starosta řeční a když už řeční dost dlouho, důstojník ho přeruší, řekne něco německy, dav zaburácí Heil Hitler, důstojník nastoupí zpátky do vozu a kolona se rozjede.
Ten praporek si Tonka vezme na památku. Ještě neví, co s ním bude dělat, ale líbí se jí veselé barvy i symbol štěstí a úspěchu. Jenomže když ráno vymetá kamna, najde ohořelý zbytek vlaječky v popelníku.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
kruciš, to je zas výborný
kruciš, to je zas výborný
A pod to se podepíšu!
A pod to se podepíšu!
Já taky!
Já taky!
No já nevím. Nechala jsem to
No já nevím. Nechala jsem to na poslední chvíli a spokojená nejsem. Zveřejnila jsem to jen, abych stihla limit a vážně uvažuju o tom, že to stáhnu. Soutěživost je zlo :-))
nestahovat, prosím, krásný
nestahovat, prosím, krásný střípek! Líbí se mi, jak buduješ atmosféru a píšeš, fakt, jako bych to viděla před sebou.
O soutěživost tady vůbec
O soutěživost tady vůbec nejde. Kdyby šlo, tak se na to už dávno vykašlu, protože mně všichni čtenáři odpadli. Cíl je dojít do cíle, a těžko tam můžeš bejt první nebo poslední. Byla by dost škoda, kdybys to stáhla. Já vždycky zatnu zuby a jedu dál, protože jsem se hecla, že tu Padesátku dokončím.
Náhodný koment, protože jdu
Náhodný koment, protože jdu kolem - tvou padesátku si přečtu až na prázdninách - ale má to atmosféru a vůbec mi to nepřijde narychlo! Nejlepší je, jak soustruží motýly špičkou. Úplně to vidím.
Nech to tam. To vítání
Nech to tam. To vítání osvoboditelů, před kterými by si o pár kilometrů a měsíců dál lidi radši odplivovali... je to moc silný text, viděný z druhé strany. Jo, vlaječka se svastikou... tatínek?
Taky mě napadl tatínek.
Taky mě napadl tatínek.
A přimlouvám se za ponechání. Ostatně, teď už nám tu kapitolu vzít nemůžeš, když se houfně shodujeme, že je moc dobrá.