V paprscích slunce

Po Londýnském mostě kráčely dvě ženy.
Jedna s vlasy barvy skořice.
Druhá s vlasy rezavými jako cihelný prach.
Obě v bílých květovaných šatech, tváře rozjasněné odpoledním sluncem.
Lidé, kteří je míjeli, by nikdy nehádali, že pod perlovými náhrdelníky ukrývají srdce vdovy.
Pán, který se na ně usmál, by nejspíš ztuhl překvapením, kdyby zjistil, že teprve před dvěma týdny ztratily své milované muže.
Držely zmrzlinu a několik kroků před nimi hopsaly malé černovlasé holčičky, jedna k nerozeznání od druhé.
„Brečíš aspoň, když jsi sama?“ zeptala se Lily.
„Ne,“ odpověděla Hermiona. „Severus nesnášel, když jsem plakala. Říkal, že mi ty vrásky zůstanou.“