Přání

„Můžu ti pomoct? Co by sis přál?“
Hlas jakoby k němu pronikal z velké dálky.
Těch přání měl v životě nespočet. Každé bylo v tu chvíli bytostně důležité.
Aby dostal pod stromeček pořádnou kudlu. To když byl malý.
Aby si s ním zatancovala Tonča. To už byl větší.
Aby nekýchl. To když v mokrém lese čekal na správný čas pro překročení hranic.
Aby přežil. To když přistával s utrženým podvozkem.
Ví, co si přeje, ale už nemá sílu mluvit. Spoluvězeň mu hledí do očí a porozumí. Šetrně nadzvedává zbité vyhublé tělo tak, aby umírající zahlédl zamřížovaným okénkem alespoň kousek nebe.