Chrám v Pratu

Pozn.: Za nápad vděčím Aplír a její vynikající stoslovce. Taky bych měla připomenout Saphiru a její rovněž výborná malířská dílka. Díky tomu nevzniklo původně plánované BJB, ale tohle.
Fandom: Historie... a renesanční malířství
Půvabná tanečnice se vznášela před diváky jako přelud.
Ladné pohyby, plavé vlasy, bílé roucho halící pěknou postavu se štíhlým pasem a oblými boky.
Filippo Lippi maloval svou Salome. Před očima mu jasně vyvstávala ta krásná tvář.
Přál si Lucrezii znovu pohlédnout do očí, dotknout se té pleti, sevřít v objetí postavu, jejíž lákavé tvary zastíralo řeholní roucho.
Ženské tělo… Jak se ubránit žádosti, které se měl navždy odříci?
Marná touha. Ona patří Bohu. Sám složil řeholní slib. Smí se jí dotýkat pouze štětcem.
A až dokončí své zakázky v Pratu, nikdy už se s ní neshledá.
Nebo je přece naděje…?
***********
Vysvětlivka: Skutečný milostný příběh, na který je krátká i červená knihovna. Renesanční malíř Fra Filippo Lippi byl karmelitánský mnich z Florencie. V Pratu (nedaleko Florencie) se zamiloval do novicky Lucrezie Butiové, podle níž namaloval řadu madon a její podobu má také Salome na Lippiho cyklu fresek o životě Jana Křtitele v pratské katedrále. Lippi nakonec Lucrezii unesl a žil s ní. Jejich syn se rovněž stal uznávaným malířem.
Mimochodem návštěvu Prata vřele doporučuji.