Co je psáno, to...

...je dáno, řekl jsi mi jednou ráno a sepsal své závěti:
Pár pohlavků pro děti, prach milostných dopisů... Ze svatebních podpisů jenom kaňky rozpité. Víno, právě dopité, zvětralé polibky na líčku, pár cetek bezcenných v balíčku, okoralý chleba vášní a „manželé prostopášní“ tvojí rukou na zvonku. Něco vůně v salonku, kterou průvan zabije.
„Nemiloval, nežije“ na kámen náhrobní vytesat dej. Ze srdce vzpomínky vykřešu s kamínky, které jsi sbírala na každé cestě. Slyšíš to ticho? Smyčce a žestě? Bez něhy doteky jsou tvoje na věky a břicha prázdných slov, jež nikdo nesytí.
Byl jsem živ z úsměvů, umírám z nežití.