Zajisté má kompetence jako nikdo jiný, nevadí, že složitějším věcem nerozumí

Ani mi o nich nemluv, ani v básních. :(
Díky za veselý duben. Tohle je bohužel velmi smutná realita.

Změnila se, už několikrát, ale obávám se, že tamta byla fakt fatální

Co si pamatuju, měli jsme slovní hodnocení a v průběhu roku za různé výstupy (testíky, projektové práce..) nějaký ukazatel v podobě plusek a minusek. Hlavní ale bylo to slovní hodnocení. Je to 25 let, už to mám trochu v mlze :) neříkám, že je to ideál, ono asi taky jak pro koho. Mně ten systém přišel skvělý v tom, že nevytvářel a priori tu soutěživou atmosféru a příležitosti pro škatulkování dětí (tohle je jedničkář, tohle čtyřkař), který jsem pak zažila na gymplu. Známkování jsem poprvé zažila v prváku na šestiletém gymnáziu (kam jsem se tehdy v pohodě dostala, ač naši školu dost lidí označovalo za nějaký divný experiment, ale jasně, to bude mít taky každý jinak) a upřímně jsem známky nenáviděla po celý zbytek studia, holt na to zase typ nejsem :) vadilo mi to neustálý porovnávání, dost mi to sebralo motivaci a radost z učení. Přitom i ty známky jsou a vždycky budou hodně závislé na tom, jak moc benevolentní je ten který učitel, takže to, kdo je v čem slabší, se z nich stejně pozná jen omezeně. Jako učitelka (a hlavně AP) jsem pracovala jen rok, na běžné státní základce, a překvapilo mě, že na známkování lpěli nejčastěji sami rodiče… já to budu se starší dcerou řešit až za rok, ale popravdě po zkušenostech svých i obou mých mladších sester (obě chodily na klasickou státní školu) nějak nemám moc chuť svoje děti do toho systému dávat.
Na druhou stranu to vidím i z té druhé strany, jsem z učitelský rodiny, táta učí na základkách už skoro 40 let, z toho asi 12 je ředitelem, a dovedu pochopit tu beznaděj a frustraci spousty ředitelů i učitelů, ono je to fakt hrozně náročný. Smekám před každým, kdo v tom dokáže zůstat a snaží se přes všechny klacky pod nohama nevyhořet a dělat to dobře.

Já mám dítě zatím jen v první třídě, ale popravdě řečeno mnohem víc oceňuju, když nám učitelka jednou za čtvrt roku shrne v čem jsou silné a slabé stránky dítěte, než známky. Ale teda mě byly známky celkem ukradené i za vlastní školní docházky :o)
A teda jako největší zvěrstvo vidím, když se známky na vysvědčení započítávají v přijímačkách na střední školy, protože to je tak strašně neobjektivní kritérium, až to bolí.