Smůla

Dva dny se hnali za přízrakem. Třetí den je přivítal hustým lijákem. Provazce deště bičovaly neklidnou hladinu. Viditelnost se blížila nule.
“Tu loď snad řídí čertova čeládka,” ucedil pan Keith. “Taková smůla…”
“S takovou na mě nechoďte,” zavrčela Frances. “Nebo vás nakazila ta pověrčivá sebranka? Však on jednou udělá chybu. A pršet taky nebude věčně.”

Došlo na její slova. Během první psí hlídky désť přešel v husté mrholení, až ustal úplně.
Příkrov nízkých mraků se náhle roztrhal. Plachty fregaty se zaleskly v záblesku slunce. Kolébala se pouhé půl námořní míle od Skřivánka. Okamžik nádechu vystřídal bojový ryk. Už jim neuteče.